ECLI:CZ:NS:2012:26.CDO.2093.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 2093/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Mgr. J. H., proti žalovaným 1) Ing. F. B. , 2) Ing. J. B., a 3) B. T., o určení neplatností zvýšení nájemného a o vrácení přeplatku na nájemném, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 7 C 29/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2010, č. j. 21 Co 470/2010-23, takto:
Dovolání se zamítá.
Odůvodnění:
Žalobou ze dne 31. 1. 2010 se žalobce domáhal, aby soud rozhodl, že „rozhodnutí žalovaného o jednostranném zvýšení nájemného žalobci pro rok 2010 ve výši 2.639,- Kč/měs. je neplatné“, a aby žalovanému uložil povinnost „vrátit žalobci přeplatek na nájmu, který tímto rozhodnutím získal, spolu s příslušným občanskoprávním úrokem, a to do 3 dnů od nabytí právní moci rozsudku“.
Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 15. 10. 2010, č. j. 21 Co 470/2010-23, potvrdil usnesení ze 20. 7. 2010, č.j. 7 C 29/2010-15, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) podle §43 odst. 2 o.s.ř. odmítl podání žalobce ze dne 31. 1. 2010 v části, v níž se domáhal, aby žalovanému bylo uloženo vrátit přeplatek na nájmu, který získal rozhodnutím o jednostranném zvýšení nájemného pro rok 2010, spolu s příslušným občanskoprávním úrokem, protože přes výzvu soudu ze dne 29. 4. 2010, č.j. 7 C 29/2010-7, neodstranil vady podání a pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně a konstatoval, že požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být z žaloby patrno, jakou částku mu žalovaný má zaplatit, neboť soud musí žalobní petit zcela vyčerpat a nesmí jej (s výjimkou případů uvedených v §153 odst. 2 o.s.ř.) překročit. Formulace „přeplatek na nájmu, který žalovaný tímto rozhodnutím získal“ tomu však neodpovídá, není zřejmé, za jaké období žalobce tento nárok uplatňuje; soud rovněž nemůže předjímat, v jaké výši je nárok uplatňován, neboť není postaveno najisto zda, resp. v jakém rozsahu bude prvnímu nároku žalobce vyhověno.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustností ani důvodností se blíže nezabýval. Obsáhle shrnuje průběh dosavadního řízení a situaci žalobě předcházející a namítá, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 a 2 LZPS a čl. 90 Ústavy a právo na spravedlivé, veřejné a včasné projednání záležitosti nezávislým a nestranným soudem dle čl. 6 bod 1. Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. Uvádí, že podle §79 odst. 1 o.s.ř. má žalobce pouze povinnost uvést, čeho se žalobou domáhá, a není jeho povinností formulovat výrok tak, aby jej soud mohl beze zbytku převzít do výroku rozsudku. Z jeho formulace petitu je zřejmé, že se primárně domáhá určení neplatnosti zvýšení nájemného pro rok 2010 a až sekundárně vrácení přeplatku na nájemném včetně příslušných úroků, přičemž tento jeho požadavek je zcela legitimní v souladu s ustanovením §451 a násl. obč.zák. Pokud soud prohlásí rozhodnutí žalovaného o jednostranném zvýšení nájmu pro rok 2010 za neplatné, musí z toho dovodit, že platil od počátku roku 2010 na nájemném částku 2.636,- Kč měsíčně protiprávně, a že žalovaný se tak na jeho úkor obohatil; výše bezdůvodného obohacení (tj. rozdíl mezi tím, na co měl žalovaný nárok a tím, co si svým neplatným rozhodnutím „vynutil“) bude odvislá od právní skutečnosti, která nastane až nabytím právní moci rozsudku, kterým bude určeno, že jednostranné zvýšení nájemného je neplatné. To ovšem dle jeho názoru neznamená, že by soud nemohl o tomto návrhu žalobce do budoucna rozhodnout nebo „že by byl oprávněn podmiňovat projednání této části žaloby povinností žalobce vyčíslit, dokonce přesně přeplatek na nájmu“. Dále uvádí příklad formulace výroku, kdy lze žalovanému do budoucna uložit povinnost k majetkovému plnění, aniž by splnění této povinnosti bylo odvislé od znalosti její konkrétní výše, která bude exaktně známa až ke dni nabytí právní moci rozsudku. Poukazuje rovněž na nálezy Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 210/95 a II. ÚS 186/05. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno včas, oprávněnou osobou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), který má sám právnické vzdělání (§241 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání, které je – bez dalšího – přípustné podle §239 odst. 3 části věty před středníkem o.s.ř. (srov.: Drápal L., Bureš, J. a kol.: Občanský soudní řád II., §201 až §376, komentář, 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2009, str. 1903 – 1904, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp.zn. 29 Cdo 3582/2010, uveřejněné pod R 97/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), není důvodné.
Jelikož ve smyslu §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.
Dovolatel sice namítá, že bylo porušeno jeho právo na soudní ochranu a právo na spravedlivé, veřejné a včasné projednání záležitosti nezávislým a nestranným soudem, z obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) však vyplývá, že ve skutečnosti nenamítá existenci vady řízení ve smyslu §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř, ale brojí (i prostřednictvím dalších námitek obsažených v dovolání) proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem; uplatňuje tak dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Vyjadřuje nesouhlas s jeho závěrem, že žaloba trpí vadou, která neumožňuje pokračovat v řízení, spočívající v tom, že požadoval po žalovaném peněžité plnění (přeplatek na nájemném), aniž uvedl, jakou částku má zaplatit. Odvolací soud (soud prvního stupně) v tomto směru postupoval v souladu se soudní praxí a ustálenou judikaturou, jež je jednotná v názoru, že návrh (žaloba) musí kromě obecných náležitostí (§42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat též náležitosti uvedené v §79 odst. 1 o.s.ř., tedy mimo jiné i vylíčení rozhodujících skutečností a musí z něj být patrno, čeho se žalobce domáhá (tzv. žalobní petit). Vymezení práv a jim odpovídajících povinností obsažené v žalobním petitu musí být provedeno tak přesně a jednoznačně, aby po jeho převzetí do výroku soudního rozhodnutí mohl být nařízen a proveden výkon rozhodnutí (tedy aby byl v intencích §261a o.s.ř. po materiální stránce vykonatelný). Soud totiž nemůže účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než jsou navrhovány, a musí svým rozhodnutím žalobní petit vyčerpat a nesmí jej (s výjimkou případů dle §153 odst. 2 o.s.ř.) překročit. V žalobě tedy musí být přesně a jednoznačně označena povinnost, která má být soudním rozhodnutím žalovanému uložena. Požaduje-li žalobce peněžité plnění, musí být ze žaloby patrno i to, jakou částku mu žalovaný má zaplatit; nemůže-li žalobce svůj peněžitý nárok přesně vyčíslit, musí jej uvést alespoň v přibližné výši (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002 sp. zn. 21 Cdo 370/2002, které bylo uveřejněno pod č. 209 v časopise Soudní judikatura, ročník 2002). Z uvedeného rovněž vyplývá, že odkaz dovolatele na nálezy Ústavního soudu je nepřípadný (nález Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 210/95, řešil otázku zastavení řízení pro neodstranění vad žaloby, jež však – na rozdíl od projednávané věci – nebyly překážkou dalšího řízení, a nález sp.zn. II. ÚS 210/95, se týkal odstranění vady žaloby spočívající v nepřesném označení účastníka řízení).
Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13 března 2012
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.
předsedkyně senátu