ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.2498.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 2498/2007
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, Csc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobců a) B. Š., a b) J. Š., zastoupených advokátem, proti žalovanému městu S., zastoupenému advokátem, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 20 C 286/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. února 2007, č. j. 61 Co 31/2007-45, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.500,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Okresní soud v Sokolově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 17. 10. 2006, č.j. 20 C 286/2006-29, vyhověl žalobě a určil, že „je neplatná výpověď ze dne 28. 6. 2006, doručená žalobcům dne 29. 6. 2006, kterou žalovaný vypověděl žalobcům nájem bytu č. 12 v domě č.p. 1428 na pozemku p.č. 906….“ (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“); současně rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Plzni (soud odvolací) rozsudkem ze dne 14. 2. 2007, č.j. 61 Co 31/2007-45, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vzal – ve shodě se soudem prvního stupně – za prokázáno, že žalovaný je v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník předmětného domu, že uzavřel dne 12. 10. 2005 se žalobci smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, že jim dal dne 28. 6. 2006 výpověď z nájmu bytu (dále jen „Výpověď“), která jim byla doručena dne 29. 6. 2006, že v ní uvedl, že ji dává „z důvodu uvedeného v §711 odst. 2 písm. d) občanského zákoníku“, neboť byt „bez vážných důvodů neužívají nebo jej bez vážných důvodů užívají jen občas“, a že žaloba na neplatnost výpovědi došla soudu dne 3. 8. 2006. Zatímco soud prvního stupně považoval Výpověď z hlediska náležitostí vyjmenovaných v §711 odst. 3 občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“) za platnou, a důvod její neplatnosti shledal v neurčitosti vymezení výpovědního důvodu (žalobce uplatnil oba výpovědní důvody upravené v §711 odst. 2 písm. d/ obč.zák. /neužívání bytu i občasné užívání bytu/, aniž by mezi nimi rozlišil a skutkově je konkretizoval), odvolací soud se s jeho právním posouzením neztotožnil. Vyjádřil především nesouhlas s jeho názorem, že ustanovení §711 odst. 2 písm. d) obč.zák. upravuje dva výpovědní důvody, a že v dané věci je výpovědní důvod vymezen neurčitě; konstatoval, že v uvedeném ustanovení je upraven pouze jeden výpovědní důvod spočívající v tom, že „nájemce byt neužívá vůbec nebo ho užívá jen občas“, a že je na soudu, aby sám vymezil relativně neurčitou hypotézu této právní normy. Zabýval se dále posouzením platnosti Výpovědi z pohledu ustanovení §711 odst. 3 obč.zák. a dospěl k závěru, že neobsahuje-li závazek pronajímatele zajistit žalobcům (nájemcům) bytovou náhradu, ačkoliv na ni mají ze zákona právo (§712 odst. 5 věta první obč.zák.), je neplatná; zdůraznil přitom, že bytovou náhradou je i přístřeší (rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 2482/2000), a proto musí být závazek pronajímatele k jeho zajištění obsažen ve výpovědi z nájmu bytu. Na základě toho rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a uplatnil v něm dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Uvádí, že „základní otázkou je, zda-li v případě, že nájemce má právo na zajištění přístřeší, lze přístřeší považovat za bytovou náhradu“ ve smyslu ustanovení §711 odst. 3 obč.zák. Dovolatel má za to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu, která hovoří o tom, že přístřeší je bytovou náhradou svého druhu, nejsou na danou věc aplikovatelná, neboť se týkala rozhodnutí o povinnosti k vyklizení bytu v řízení o přivolení k výpovědi, kdy se posuzovalo, na jaký druh bytové náhrady (včetně přístřeší) má nájemce právo, nikoliv situace, zda je přístřeší bytovou náhradou, kterou má na mysli §711 odst. 3 obč.zák. Namítá, že uvedené ustanovení je novým ustanovením, včleněným do občanského zákoníku v souvislosti s novou úpravou zániku nájmu výpovědí pronajímatele, a že výklad zahrnující přístřeší mezi bytové náhrady jde nad rámec zákona a je v rozporu s výslovným zněním ustanovení §712 odst. 1 obč.zák., definujícím bytové náhrady. Dovolatel nezpochybňuje svou povinnost zajistit žalobcům přístřeší, nicméně je toho názoru, že závazek je zajistit nemusí být obsažen ve výpovědi z nájmu bytu. Poukazuje dále na to, že postup odvolacího soudu, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiných, než v něm uvedených důvodů, není v souladu s principem předvídatelnosti soudního rozhodnutí, a že tím byl zbaven možnosti přezkumu v rámci řádných opravných prostředků. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobci v dovolacím vyjádření namítli, že napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, neboť právní názor, že přístřeší je bytovou náhradou, byl opakovaně vyjádřen v rozhodnutích Nejvyššího soudu. Ztotožnili se s právním názorem odvolacího soudu a navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), se nejprve zabýval přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu upravuje ustanovení §237 odst. 1 písm. b) a c) o.s.ř.
Ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. přípustnost dovolání nezakládá, jelikož rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci.
Zbývá posoudit přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., z něhož ji dovozuje dovolatel.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle §237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odst. 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na právním názoru, že výpověď pronajímatele (žalobce) z nájmu bytu daná z důvodu podle §711 odst. 1 písm. d) obč.zák. je neplatná, neboť neobsahuje všechny náležitosti stanovené v §711 odst. 3 obč.zák., jmenovitě závazek pronajímatele zajistit nájemci (žalobcům) bytovou náhradu ve formě přístřeší; dovolatel v dovolání správnost uvedeného právního názoru zpochybnil.
Dovolací soud je toho názoru, že pro řešení této otázky lze napadenému rozhodnutí přiznat zásadní právní význam. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání - pro řešení uvedené otázky přípustným - podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř. (uvedené vady nebyly v dovolání uplatněny a z obsahu spisu nevyplynuly), jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).
V dané věci dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepředvídatelné, neboť je založeno na jiném právním závěru, než rozhodnutí soudu prvního stupně, čímž mu byla odňata možnost jeho přezkumu v rámci řádných opravných prostředků.
Dovolací soud je toho názoru, že napadený rozsudek namítanou vadou netrpí. Jak vyplývá z obsahu spisu (z protokolu o jednání před soudem prvního stupně, konaného dne 26. 9. 2006 – č.l. 20), vznesl právní zástupce žalobců námitku neplatnosti Výpovědi z důvodu, že neobsahuje závazek žalovaného zajistit žalobcům bytovou náhradu, za niž lze považovat i přístřeší; žalovanému tak byla dána možnost se k namítanému důvodu neplatnosti vyjádřit a skutkově i právně argumentovat, což také i učinil (viz č.l. 20). Nelze tedy hovořit o nepředvídatelnosti, resp. překvapivosti napadeného rozhodnutí.
Protože jiné vady dle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. namítány nebyly a jejich existence se nepodává z obsahu spisu, zabýval se dovolací soud posouzením napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněného dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.
O nesprávné právní posouzení ve smyslu uvedeného ustanovení jde obecně tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §711 odst. 1 obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně. Ve smyslu §711 odst. 2 písm. d) obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu i tehdy, neužívá-li nájemce byt bez vážných důvodů nebo byt bez vážných důvodů užívá jen občas.
Podle §711 odst. 3 obč. zák. písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§710 odst. 2), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi u soudu, a pokud nájemci podle zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu.
Výpověď z nájmu bytu jako hmotněprávní úkon pronajímatele musí splňovat jednak náležitosti stanovené v §711 odst. 3 obč. zák., jednak obecné náležitosti právního úkonu ve smyslu §34 a násl. obč. zák.; jinak je neplatná.
Právní názor, že přístřeší je bytovou náhradou svého druhu vyjádřil Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 17. 7. 1997, sp.zn. 2 Cdon 568/97, uveřejněném pod č. 60 v časopise Soudní judikatura 8/1997, a přihlásil se k němu i v řadě svých dalších rozhodnutí (srov. např. jeho rozsudek ze dne 27. 10. 1999, sp.zn. 2 Cdon 1401/97, uveřejněný pod č. 68 v časopise Soudní judikatura 6/2000, rozsudek ze dne 29. 3. 2001, sp.zn. 20 Cdo 2482/2000, uveřejněný pod C 381 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, rozsudek ze dne 18. 12. 2002, sp.zn. 26 Cdo 1674/2002, uveřejněný pod C 1630 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a usnesení ze dne 27. 5. 2005, sp.zn. 20 Cdo 1314/2004).
Dovolací soud uvedený právní názor sdílí i v projednávané věci, tj. i po účinnosti zákona č. 107/2006 Sb.; za daného právního stavu, kdy je upravena možnost ukončení nájmu bytu jednostranným úkonem pronajímatele (výpovědí) bez přivolení soudu, je nepochybně v zájmu právní jistoty obou účastníků nájemního vztahu, aby forma bytové náhrady, na niž má nájemce ze zákona nárok, byla ve výpovědi výslovně vyjádřena. Tomu ostatně také odpovídá i systematické zařazení právní úpravy náležitostí výpovědi pronajímatele v rámci ustanovení §711, pojednávajícího o výpovědi pronajímatele bez přivolení soudu, a to u výpovědních důvodů podle §711 odst. 1 písm. a), b), c) a d), tj. právě u těch výpovědních důvodů, u nichž je primární, zákonnou formou bytové náhrady právě přístřeší (srov. §712 odst. 5 větu první obč.zák.). Názor, že závazek pronajímatele zajistit přístřeší nemusí být ve výpovědi pronajímatele obsažen, by ve svých důsledcích vedl k tomu, že by se požadavek, vyjádřený v ustanovení §710 odst. 3, věty druhé, in fine obč.zák., stal obsolentním.
Neuvede-li proto pronajímatel ve výpovědi z nájmu bytu z důvodu podle §711 odst. 2 písm. d) obč. zák., že se zavazuje zajistit vypovídanému nájemci přístřeší, je výpověď z nájmu bytu neplatná podle §39 obč.zák. pro rozpor se zákonem (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp.zn. 26 Cdo 1720/2008 ve vztahu k výpovědnímu důvodu podle §711 odst. 2 písm. b/ obč.zák.). Lze uzavřít, že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nebyl použit opodstatněně.
Jelikož se dovolateli prostřednictvím dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. nepodařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí, Nejvyšší soud dovolání – bez nařízení jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) – jako nedůvodné zamítl (§243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. a zavázal žalovaného, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobcům vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 3.900,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §18 odst. 1 a §19a vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 2 x 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 11. března 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, Csc., v. r.
předsedkyně senátu