ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.271.2006.1
sp. zn. 26 Cdo 271/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jana Huška a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra v právní věci žalobce města Č. L., proti žalovaným 1) V. V., a 2) N. V., zast. advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 68/2004, o dovolání 2. žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 1. 2005, čj. 30 Co 460/2004-42, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. 1. 2005, čj. 30 Co 460/2004-42, potvrdil rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 5. 4. 2004, čj. 12 C 68/2004-15, jímž tento soud přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 2 v 1. podlaží domu čp. 2907 v Č. L. o velikosti 2 + 0 s příslušenstvím, určil, že tří měsíční výpovědní lhůta počne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku, žalovaným a osobám s nimi bydlícím uložil povinnost byt vyklidit do 15 dnů po zajištění přístřeší a dále uložil žalovaným povinnost zaplatit žalobci náklady řízení před soudem prvního stupně; odvolací soud dále rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že z provedených důkazů vyplývá, že žalobce pronajal žalovaným za trvání jejich manželství na základě dohody ze dne 2. 4. 1997 předmětný byt bez omezení doby trvání nájmu. Žalovaní neplatili nájemné a platby za služby spojené s užíváním bytu po dobu delší tří měsíců, a to minimálně 5 měsíců (září až listopad 2002 a únor a březen 2003). Tím byl naplněn výpovědní důvod uplatněný žalobcem a soud prvního stupně správně přivolil k výpovědi nájmu předmětného bytu podle ust. §711 odst. 1 písm. d) zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 30. března 2006 (dále jen „obč. zák.“).
Odvolací soud dále v odůvodnění rozsudku uvedl, že skončí-li nájemní poměr výpovědí dle ust. §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. a jde-li o rodinu s nezletilými dětmi, může soud, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, rozhodnut, že nájemce má právo na náhradní ubytování, popř. náhradní byt, namísto přístřeší.
V posuzovaném případě žije v předmětném bytě nezletilé dítě, ale podle odvolacího soudu nelze na straně žalovaných shledat důvody zvláštního zřetele hodné, neboť současně užívaný byt byl žalovaným dán do nájmu poté, kdy „předchozí nájemní právo zaniklo v důsledku přivolení soudem pro neplacení nájemného“ a po pronajímateli nelze spravedlivě požadovat, aby nesl nepříznivou sociální situaci žalovaných.
S ohledem na to, že dluh na nájemném ještě vzrostl, a to na 12.290,- Kč, ačkoli žalovaná sdělila, že má příjem dostatečný na jeho uhrazení, nelze podle odvolacího soudu ani podle ust. §3 odst. 1 obč. zák. bránit výkonu práva žalobce a nebylo možné přiznat jinou bytovou náhradu než přístřeší.
Odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
Dovoláním ze dne 5. 4. 2005, doplněným podáním ze dne 2. 8. 2005 sepsaným advokátkou, napadla 2. žalovaná oba výroky rozsudku odvolacího soudu s tím, že dovolání je přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.
V odůvodnění dovolání 2. žalovaná zejména uvedla, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť je rozdílným způsobem v rozhodovací praxi odvolacích soudů řešena otázka bytové náhrady při přivolení k výpovědi z nájmu bytu. Podle dovolatelky je obvyklé, že soudy přihlížejí k sociální situaci nájemníků a přiznávají jim právo na zajištění náhradního ubytování, a to zejména s ohledem na potřeby nezletilých dětí. Dovolatelka je přesvědčena, že v jejich případě tyto skutečnosti nastaly, neboť se v bytě zdržuje s nezletilou a nájemné je hrazeno. Otázku zásadního právního významu dovolatelka spatřuje v tom, že v důsledku chování 1. žalovaného a necitlivého rozhodnutí soudu přichází o možnost bydlení i zletilý syn.
Dovolatelka je dále toho názoru, že nesprávně bylo vyloženo ust. §712 obč. zák a ust. §3 odst. 1 obč. zák. o dobrých mravech, a poukazuje na důvody vzniku dluhu, který začal narůstat v době, kdy s dětmi opustila byt v důsledku chování 1. žalovaného a zdržovala se v azylovém domě; 2. žalované proto nelze přičítat zavinění na vzniklém dluhu.
Dovolatelka proto navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobce se podle obsahu spisu k dovolání 2. žalované nevyjádřil.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatoval, že dovolání bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, včas, obsahuje stanovené náležitosti a dovolatelka je zastoupena advokátkou a jí bylo dovolání též sepsáno.
Poté se dovolací soud zabýval tím, zda je dovolání v posuzovaném případě přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., na něž dovolatelka v dovolání odkázala.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písm. b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má podle ust. §237 odst. 3 o.s.ř. po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování odvolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V daném případě není dovolání přípustné podle ust. §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., neboť odvolací soud napadeným rozsudkem potvrdil v pořadí prvý rozsudek soudu prvního stupně.
Přípustnost dovolání je tady podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku odvolacího soudu po právní stránce. Z toho vyplývá, že způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je námitka, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.); nesprávnosti skutkových zjištění (§241a odst. 3 o.s.ř.) způsobilým dovolacím důvodem v tomto případě nejsou.
Dovolací soud je podle ust. §242 odst. 3 o.s.ř. – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil, a pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, jsou relevantní jen otázky, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, která na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, správně určenou, nesprávně vyložil, popř. aplikoval.
V posuzovaném případě z obsahu dovolání vyplývá, že dovolatelka má za to, že zásadní právní význam má otázka bytové náhrady jí příslušející při přivolení výpovědi z nájmu podle ust. §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., kterou podle jejího názoru řeší odvolací soudy rozdílně, a dále, že odvolací soud nesprávně vyložil ust. §712 a §3 odst. 1 obč. zák.
Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2004, sp. zn. 26 Cdo 204/2004) vyplývá, že formou bytové náhrady, skončí-li nájemní vztah výpovědí z důvodu uvedeného v §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., je přístřeší (§712 odst. 5 obč. zák.).
Jiná forma bytové náhrady je přípustná, skončil-li nájemní vztah výpovědí dle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák., jen tehdy, jde-li o rodinu s nezletilými dětmi a jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné; pak může soud rozhodnout, že nájemce má právo na náhradní ubytování, popř. na náhradní byt (§712 odst. 5, 2. věta obč. zák.). Uvedené podmínky musí být splněny kumulativně (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 1997, sp. zn. 2 Cdon 71/96, a rozsudek ze dne 27. 7. 2001, sp. zn. 26 Cdo 636/2000).
V rozsudku ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1406/2003 Nejvyšší soud mj. zaujal právní názor, že nepříznivá finanční (sociální) situace nájemce nemůže být sama o sobě důvodem zvláštního zřetele hodným (při přivolení k výpovědi z nájmu bytu z důvodu neplacení nájemného) k tomu, aby byla přiznána jiná bytová náhrada (ubytování, náhradní byt) než přístřeší.
V daném případě soudy obou stupňů při úvaze o formě bytové náhrady vzaly v úvahu sociální situaci žalovaných, dále přihlédly i ke skutečnosti, že předmětný byt byl žalovaným poskytnut jako byt náhradní (dřívější nájemní vztah skončil výpovědí pro neplacení nájemného). Dovolací soud proto konstatoval, že dovolání není podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. přípustné, neboť v něm byly řešeny otázky dovolacím soudem již judikované a rozhodnutí odvolacího soudu se od této judikatury neodchýlilo.
Dovolatelka dále v dovolání namítala, že bylo chybně vyloženo ust. §3 odst. 1 obč. zák. K tomu je třeba uvést, že tato otázka nezakládá přípustnost dovolání podle ust. §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť posouzení toho, zda určitý výkon práva je podle zjištěných skutkových okolností v konkrétní věci v rozporu s dobrými mravy, nelze považovat za otázku zásadního právního významu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2001, sp. zn. 26 Cdo 931/2000, uveřejněné pod C 308, ve svazku 3 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího soudu).
Dovoláním dovolatelka napadla i výrok rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II.)
Rozhodnutí o nákladech řízení je svojí povahou usnesením, a to i tehdy, je-li obsaženo v rozsudku, v němž je rozhodnuto ve věci samé.
V ust. §238, §238a a §239 o.s.ř. jsou uvedena usnesení, proti nimž je dovolání přípustné; možnost podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení, zde obsažena není, proto dovolacímu soudu nezbylo než konstatovat, že dovolání proti výroku odvolacího soudu o nákladech řízení není přípustné.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 5, 1. věty, o.s.ř. v návaznosti na ust. §218 písm. c) o.s.ř. rozhodl tak, že dovolání pro jeho nepřípustnost odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. §243b odst. 5, 1. věty, o.s.ř., §224 odst. 1, §146 odst. 3 o.s.ř. a s ohledem na to, že žalobci podle spisu žádné náklady v tomto řízení nevznikly, tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. května 2006
JUDr. Ing. Jan Hušek, v. r.
předseda senátu