ECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.2896.99.1
sp. zn. 26 Cdo 2896/99
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce S. b. d. D., proti žalovaným 1) R. B., a 2) A. B., o určení bytové náhrady, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp.zn. 5 C 219/97, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 1999, č.j. 22 Co 700/98-42, takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. dubna 1999, č.j. 22 Co 700/98-42, se zrušuje a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:.
Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 2.9.1998, č.j. 5 C 219/97-16, vyhověl žalobě a určil, že \"bytová náhrada, na kterou mají žalovaní právo dle rozsudku Okresního soudu v Pardubicích, č.j. 6 C 126/94-11 ze dne 7.11.1994, se může nacházet i v jiné obci okresu P., než v té, kde se nachází byt a bytovou náhradou může být i byt o menší podlahové ploše a méně vybavený, než ten byt, jehož nájem byl s přivolením soudu vypovězen\". Dále rozhodl o nákladech řízení. Vycházel ze zjištění, že ve výroku označeným rozsudkem bylo přivoleno k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 34 v domě č.p. 343 v P. (dále \"předmětný byt\") z důvodu podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. (neplacení nájemného), a byla jim uložena povinnost byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu, že žalobce podal návrh na výkon tohoto rozhodnutí přestěhováním žalovaných do náhradního bytu o jedné obytné místnosti a kuchyni v domě č.p. 170 v H. J., že Okresní soud v Pardubicích usnesením sp.zn. 14 E 765/97-35, rozhodl, že provedení výkonu rozhodnutí se nenařizuje, neboť nebylo prokázáno, že je pro povinné (tj. žalované) zajištěna taková bytová náhrada, která byla určena ve vykonávaném rozhodnutí, jakož i ze zjištění, že žalovaní ani po právní moci uvedeného rozsudku neplatí řádně nájemné, takže jim vznikl nový dluh v celkové výši 106.894.-Kč. Podle názoru soudu nejsou žalovaní schopni plnit své povinnosti vůči žalobci a \"na žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby řešil sociální problémy nájemníků, a na ostatních členech družstva nelze žádat, aby nesli dluh žalovaných ze svých podílů na majetku družstva\". Na základě toho s poukazem na ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. žalobě vyhověl a určil, že bytová náhrada, přisouzená rozsudkem o přivolení k výpovědi, může být v jiné obci okresu P., a může jít i o byt o menší podlahové ploše a méně vybavený, než byt vyklizovaný. Současně konstatoval, že platební nekázeň žalovaných odůvodňuje vzhledem ke změně poměrů i změnu dřívějšího rozhodnutí dle §163 odst. 1 o.s.ř.
K odvolání 2. žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1.4.1999, č.j. 22 Co 700/98-42, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. V odůvodnění svého rozsudku konstatoval, že projednání věci brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení - překážka věci pravomocně rozsouzené (§159 odst. 3 o.s.ř.), a proto nezbylo než řízení zastavit (§103, §104 odst. 1 věta prvá o.s.ř.). Vycházel z toho, že rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7.11.1994, č.j. 6 C 126/94-11, který nabyl právní moci dne 6.12.1994, byla žalovaným uložena povinnost vyklidit předmětný byt po zajištění náhradního bytu. Spojil-li tedy soud povinnost k vyklizení se zajištěním \"náhradního bytu\", pak podle názoru odvolacího soudu umožnil oprávněnému (tj. žalobci) zajistit byt i v jiné obci, než je byt vyklizovaný a pochopitelně i byt o menší podlahové ploše a méně vybavený, než je byt vyklizovaný, byť to ve výroku výslovně nezmínil. Žalobce se tedy v dané věci domáhá něčeho, co mu již bylo přisouzeno; okolnost, že tak činí na základě pokračujícího neplacení nájemného, neshledal odvolací soud významnou s odůvodněním, že se stále jedná o \"stejný skutkový stav\".
Proti tomuto usnesení podal žalobce dovolání, které odůvodnil nesprávným právním posouzení věci (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.). Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že projednání žaloby brání překážka věci pravomocně rozsouzené a namítá, že jde o nově uplatněný nárok, opírající se o jiné skutečnosti než ty, které byly dány v řízení o přivolení k výpovědi, a k nimž došlo následně. Tyto skutečnosti spatřuje jednak v nemožnosti opatření původně přisouzené bytové náhrady žalovaným v obci, kde je vyklizovaný byt, jednak v zásadním nárůstu dlužné částky nájemného, k němuž došlo po právní moci rozsudku, kterým bylo přivoleno k výpovědi žalovaných z nájmu předmětného bytu. Dovolatel má za to, že \"přisouzení náhradního bytu žalovaným v původním řízení (6 C 126/94)\" mu neumožňuje zajištění náhradního bytu v jiné obci, o menší podlahové ploše a méně vybavený než je byt vyklizovaný, připouští-li občanský zákoník v ustanovení §712 odst. 2 poslední větě za středníkem tuto formu bytové náhrady pouze pro případ přivolení k výpovědi z důvodu podle §711 odst. 1 písm. b/ obč.zák., přičemž žalovaní dostali výpověď z důvodu podle §711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Vyjádření k dovolání nebylo podáno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a je podle §238 a odst. 1 písm. c/ o.s.ř. přípustné.
Dovolání je důvodné.
Vady řízení vyjmenované v §237 odst. 1 o.s.ř. a tzv. jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), posuzované dovolacím soudem z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.) nebyly dovolatelem namítány a z obsahu spisu nevyplývají. Podle §242 odst. 1 a odst. 3 věty prvé o.s.ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil.
Právní posouzení je nesprávné (§241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Se zřetelem k tomu, že jiné dovolací důvody uplatněny nebyly, je předmětem dovolacího přezkumu v dané věci právní závěr odvolacího soudu, podle něhož byla-li pravomocným rozsudkem soudu vázána povinnost žalovaných k vyklizení předmětného bytu na zajištění \"náhradního bytu\", bylo tím oprávněnému (rozuměno žalobci) umožněno zajistit byt i v jiné obci, než je byt vyklizovaný, i byt o menší podlahové ploše a méně vybavený, než je byt vyklizovaný, na jehož základě odvolací soud dovodil, že projednání žalobního návrhu v dané věci brání překážka věci pravomocně rozsouzené.
Podle §712 odst. 6 části věty před středníkem obč.zák., pokud má nájemce právo na bytovou náhradu, není tento nájemce povinen se z bytu vystěhovat a byt vyklidit, dokud pro něj není odpovídající bytová náhrada zajištěna.
Náhradním bytem je podle §712 odst. 2 věty prvé obč.zák. byt, který podle velikosti a vybavení zajišťuje lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti. Z věty druhé citovaného ustanovení pak vyplývá, že ve zde stanovených případech musí mít náhradní byt povahu bytu přiměřeného - bytu, který je podle místních podmínek zásadně rovnocenný bytu, který má být vyklizen.
Občanský zákoník tedy rozlišuje dvě kategorie náhradního bytu, a to jednak náhradního bytu přiměřeného - bytu, jenž musí být co do rozlohy, kvality i vybavenosti zásadně (podle místních podmínek) rovnocenný bytu vyklizovanému, na jehož zajištění má nájemce právo, je-li to v zákoně výslovně stanoveno, jednak náhradního bytu nikoli přiměřeného, tedy bytu, jenž může být - při zachování hlediska stanoveného v §712 odst. 2 větě prvé obč.zák. - menší rozlohy, nižší kvality a méně vybavený, než byt vyklizovaný; na zajištění tohoto posléze charakterizovaného náhradního bytu má pak nájemce právo v těch případech, kdy je jeho povinnost k vyklizení vázána na zajištění náhradního bytu (bytu nikoli přiměřeného).
Občanský zákoník v ustanoveních §712 odst. 2 větě třetí a §713 větě třetí též stanoví, že náhradním bytem může být i byt \"mimo obec, než je vyklizovaný byt\". Upravuje-li zákon takto charakterizovaný náhradní byt samostatně - mimo rámec obecné definice náhradního bytu obsažené v §712 odst. 2 větě prvé, nelze než dovodit, že tuto vlastnost náhradního bytu (umístění v jiné obci) nelze s náhradním bytem zde definovaným (bytem zajišťujícím svou velikostí a vybavením lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti) spojovat. Pojem \"náhradní byt\" ve smyslu tohoto ustanovení se tedy váže k bytu, který se nachází v téže obci jako je byt vyklizovaný. V této souvislosti lze poukázat i na právní názor, vyjádřený v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2000, sp.zn. 20 Cdo 1287/98, podle kterého \"možnost zajistit náhradní byt v jiné obci.... se s povahou bytu (jeho vlastnostmi, jejichž souhrn musí zajišťovat lidsky důstojné ubytování nájemce a členů jeho domácnosti) nepojí, jejím prostřednictvím je slevováno jen z požadavku na polohu (umístění) bytu v téže obci\". V tomto směru se tedy právní názor dovolacího soudu v dané věci liší od právního názoru, vysloveného v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30.9.1998, sp.zn. 3 Cdon 14/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3/1999, pod pořadovým číslem 25.
Jestliže tedy odvolací soud dospěl v projednávané věci k závěru, že byli-li žalovaní zavázáni pravomocným soudním rozsudkem (rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7.11.1994, č.j. 6 C 126/94-11) k vyklizení předmětného bytu po zajištění náhradního bytu, bylo oprávněnému (žalobci) umožněno zajistit jim i byt v jiné obci, a na základě toho dovodil, že projednání věci brání překážka věci pravomocně rozsouzené (§159 odst. 3 o.s.ř.), je jeho právní posouzení věci nesprávné.
Důsledkem tohoto nesprávného právního názoru je i neúplnost právního posouzení věci odvolacím soudem.
Právní vztah mezi účastníky, který je předmětem sporu v souzené věci, byl založen shora označeným pravomocným soudním rozhodnutím. Obsahem tohoto vztahu je mimo jiné právo žalovaných v předmětném bytě bydlet do zajištění stanovené bytové náhrady a tomu odpovídající povinnost žalobce výkon tohoto práva strpět (§712 odst. 6 věta prvá obč.zák.). Toto právo není již právem nájmu bytu ve smyslu ustanovení §§685 a násl. obč.zák., ale jde o tzv. právo na bydlení (§712a obč.zák.), které je časově omezené. Na výkon tohoto práva platí obecné ustanovení §3 odst. 1 obč.zák.
Podle §3 odst. 1 obč.zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Soudní praxe (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1980, pod pořadovým číslem 25) již dříve dovodila, že podle ustanovení §80 písm. c/ o.s.ř. lze určit, že dříve uložená povinnost k vyklizení bytu není vázána na přidělení náhradního bytu (náhradního ubytování), došlo-li později (po právní moci rozhodnutí o zrušení práva osobního užívání bytu a o uložení povinnosti byt vyklidit v závislosti na bytové náhradě) ke změně poměrů.
Právní názor v citovaném rozhodnutí uvedený, je využitelný i za účinnosti občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 509/1991 Sb., účinné od 1.1.1992 (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29.5.1997, sp.zn. 2 Cdon 959/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 1997, pod pořadovým číslem 58, rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27.10.1999, sp.zn. 20 Cdo 1827/99). Je ovšem třeba zdůraznit, že po změnách občanského zákoníku, provedených zákonem č. 509/1991 Sb., je rozhodování soudů o bytové náhradě rozhodováním ve věci samé, nikoli rozhodováním o lhůtě k plnění; lhůtou k vyklizení bytu je pouze příslušný časový úsek (do \"patnácti dnů\" od právní moci rozsudku, do \"patnácti dnů\" od zajištění náhradního bytu apod.), po jehož uplynutí je žalovaný povinen byt ve smyslu ustanovení §160 odst. 1 a 3 o.s.ř. vyklidit (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1993, pod pořadovým číslem 28).
V řízení o takovéto určovací žalobě (jejíž podmínkou je - v souladu s ustanovením §80 písm. c/ o.s.ř. - naléhavý právní zájem žalobce) jde o posouzení otázky, zda nárok žalovaného na stanovenou bytovou náhradu, založený pravomocným soudním rozhodnutím je v důsledku později změněných poměrů v souladu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč.zák.). Není-li tomu tak, může soud tento nárok zcela odepřít, příp. rozhodnout o změně formy bytové náhrady.
Nepřipuštění takovéto žaloby by bylo v rozporu nejen s obecně platnou zásadou pro výkon subjektivních práv, vyjádřenou v ustanovení §3 odst. 1 obč.zák., ale i s povahou práva, které je předmětem řízení v daném sporu. Může-li být totiž samotné právo nájmu bytu postiženo výpovědí bez nároku na bytovou náhradu (§712 odst. 2 obč.zák.), resp. může-li být výkon zákonem stanoveného práva na bytovou náhradu při zániku nájmu výpovědí pronajímatele odepřen pro rozpor tohoto práva s dobrými mravy, musí být tím spíše v podobné situaci postižitelné pouhé právo na bydlení. Opačný závěr by vedl k tomu, že by nájemce bytu měl méně práv než ten, kdo má pouze časově omezené právo v bytě bydlet (srov. též výše citované rozhodnutí Nejvyšší soudu ze dne 27.10.1999, sp.zn. 20 Cdo 1827/99).
V projednávané věci se odvolací soud - veden svým nesprávným právním názorem - posouzením věci z hlediska ustanovení §3 odst. 1 obč.zák. nezabýval; nepřihlédl k okolnostem, které byly v řízení tvrzeny a ohledně nichž byly nabídnuty (a v řízení před soudem prvního stupně provedeny) důkazy, jako je zejména okolnost, že žalovaní i po právní moci rozsudku, kterým jim byla uložena povinnost k vyklizení předmětného bytu, neplatí nadále nájemné, a že jim z tohoto důvodu vznikl vůči žalobci nový dluh ve výši 106.894.-Kč.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm, d/ o.s.ř. byl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. napadené rozhodnutí zrušil a podle §243b odst. 2 věty prvé o.s.ř. věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta třetí o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. listopadu 2000
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová