ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.290.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 290/2018-177
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce statutárního města Liberec , se sídlem v Liberci, nám. Dr. E. Beneše 1/1, IČO 00262978, zastoupeného JUDr. Antonínem Šmídkem, advokátem se sídlem v Liberci, Jestřábí 974/1, proti žalované V. S. , zastoupené opatrovníkem J. H., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 10 C 413/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 21. listopadu 2000, č. j. 35 Co 541/2000-21, takto:
I. Dovolání žalované se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Liberci (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 6. 2000, č. j. 10 C 413/2000-10, ve znění usnesení ze dne 5. 1. 2001, č. j. 10 C 413/2000-24, přivolil k výpovědi z nájmu bytu č. 15 o velikosti 1+0 ve třetím podlaží domu v L., kterou žalobce vypověděl nájem bytu žalované (výrok I.), rozhodl o počátku běhu výpovědní lhůty (výrok II.), uložil žalované povinnost byt vyklidit a prostý všech osob a veškerého zařízení jej žalobci předat do 15 dnů po uplynutí výpovědní lhůty a poskytnutí přístřeší (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV.).
K odvolání žalované Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 21. 11. 2000, č. j. 35 Co 541/2000-21, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 16. 10. 2017 dovolání.
Podle ustanovení části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000).
Vzhledem k datu vydání rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž směřuje dovolání, postupoval Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a občanského soudního řádu) podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (dále jen „o. s. ř.“).
Skutečnost, že dovolání se projedná a rozhodne podle dosavadních právních předpisů, mj. znamená, že se podle těchto předpisů posoudí i otázka včasnosti podání dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2001 sp. zn. 29 Odo 196/2001, které bylo uveřejněno pod č. 70/2001 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a shodný závěr formuloval i Ústavní soud v usneseních ze dne 2. 1. 2002, sp. zn. I. ÚS 660/01, a ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. IV. ÚS 560/01).
Podle §240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni.
Dovolání je opožděné.
Napadený rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci dne 16. 1. 2001. Jestliže dovolání žalované bylo podáno dne 16. 10. 2017, stalo se tak po uplynutí zmíněné jednoměsíční lhůty podle §240 odst. 1 o. s. ř.
Za této situace Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval nedostatkem advokátního zastoupení dovolatelky (§241 o. s. ř.) – srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2001, sp. zn. 21 Cdo 682/2001.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení §243b odst. 4 věty první, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek řízení na náhradu nákladů dovolacího řízení právo nemá a žalobci v tomto stadiu řízení náklady nevznikly .
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. března 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu