ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.3004.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 3004/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Kralupy nad Vltavou , se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Štefánikova 720, IČO 00036013, zastoupeného JUDr. Jiřím Stránským, advokátem se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Riegrova 172/3, proti žalované Ing. A. K. , K. n. V., zastoupené JUDr. Zuzanou Chlupáčovou, advokátkou se sídlem v Praze 8, Na Okrouhlíku 2044/23, o zaplacení částky 33. 546 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. 5 C 199/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2016, č. j. 25 Co 181/2015-297, takto:
Dovolání se zamítá .
Odůvodnění:
Žalobce (správce společných částí domu v K. n. V. – dále jen „dům“) se žalobou podanou dne 29. 5. 2013 domáhal, aby mu žalovaná (vlastník bytové jednotky v domě – dále jen „byt“) zaplatila (po rozšíření žaloby) částku 33.546 Kč s příslušenstvím z titulu nedoplatku na vyúčtování úhrad za služby z bytu a poměrné části nákladů na správu, provoz a opravy společných částí domu.
Okresní soud v Mělníku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 4. 12. 2014, č. j. 5 C 199/2013-223, žalobě v rozsahu částky 33.062,90 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím vyhověl a ve zbytku ji zamítl. Dále zamítl vzájemnou žalobu žalované o zaplacení 25.100 Kč, rozhodl o poplatkové povinnosti a o nákladech řízení účastníků a státu.
Proti vyhovujícímu výroku rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná včasné odvolání. Žalobce v průběhu odvolacího řízení navrhl, aby do řízení na jeho místo vstoupilo Společenství vlastníků jednotek domu, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Lobeč 1097, IČO 04203984 (dále jen „Společenství“), s čímž Společenství vyslovilo dne 3. 12. 2015 písemný souhlas. Žalobce uvedený návrh odůvodnil tvrzením, že došlo k rozhodné skutečnosti, se kterou je spojen přechod práva, o kterém je vedeno řízení, neboť dne 18. 5. 2015 proběhla volba orgánů Společenství a žalobce jako družstvo uvedené v ustanovení §24 odst. 1 a 2 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“), k tomuto dni pozbyl oprávnění vykonávat správu domu.
Krajský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 5. 1. 2016, č. j. 25 Co 181/2015-297, návrh žalobce zamítl. V souladu s notářským zápisem sepsaným dne 20. 5. 2015 Mgr. Marií Musílkovou, notářkou ve Slaném, sp. zn. NZ 122/2015, N 139/2015, shledal, že v daném případě došlo ke vzniku Společenství dne 2. 8. 2010 dle ustanovení §9 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. a k volbě výboru Společenství a nahrazení vzorových stanov novým zněním stanov dne 18. 5. 2015. Uvedl, že „žalobce sice vykonával funkci orgánu Společenství, avšak bez zákonného zmocnění, jehož předpokladem je svolání shromáždění, k čemuž ze strany žalobce po vzniku Společenství prokazatelně nedošlo“. Uzavřel, že výkon funkce orgánu Společenství předpokládá jednání za Společenství, žalobce však v tomto případě podal žalobu sám za sebe. Z výše uvedených důvodů neměl za splněnou základní podmínku pro postup podle ustanovení §107a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť po zahájení řízení nenastala právní skutečnost, s níž je spojen přechod práv účastníka řízení. Žalobcem tvrzená skutečnost nastala již k okamžiku vzniku Společenství ke dni 2. 8. 2010.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §238a o. s. ř. a uplatnil dovolací důvod podle ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. Namítal, že zánik postavení družstva jako správce není spojován se samotným vznikem společenství vlastníků jednotek, ale s okamžikem volby orgánů společenství. Dále uvedl, že otázka, zda povinnost vymáhat v rámci správy domu pohledávky za jednotlivými vlastníky jednotek přešla ze žalobce na Společenství až dnem zániku postavení žalobce jako správce domu, nebyla dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena a odvolací soud ji posoudil chybně. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaná se ztotožnila s názorem odvolacího soudu, že ke vzniku Společenství došlo ze zákona dne 2. 8. 2010 a žalobce se stal jeho členem. Postavení správce domu, které vykonával na základě vlastního rozhodnutí, jej neopravňovalo k vymáhání pohledávek za vlastníkem jednotky. Navrhla, aby bylo dovolání odmítnuto.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) proti citovanému usnesení odvolacího soudu projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.) – dále opět jen „o. s. ř.“.
Dovolací soud předně shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §238a o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§107a o. s. ř.).
Poté přezkoumal napadené usnesení ve smyslu ustanovení §242 o. s. ř. a dospěl k závěru, že dovolání není opodstatněné.
Podle §107a odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka. Ve smyslu §107a odst. 2 věty první před středníkem o. s. ř. soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce.
V posuzované věci z obsahu spisu vyplývá, že v domě byly jednotky (celkem 23) vymezeny prohlášením datovaným 27. 6. 2007, že dnem 2. 8. 2010 byla žalované jako v pořadí třetímu různému vlastníku jednotky doručena listina (smlouva o převodu bytu do vlastnictví člena družstva) s doložkou o vyznačení vkladu do katastru nemovitostí a že dne 18. 5. 2015 se konalo shromáždění Společenství, na němž byly schváleny jeho Stanovy a zvolen výbor jako orgán Společenství. S ohledem na tyto skutečnosti Společenství vzniklo v souladu s ustanovením §9 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb. dne 2. 8. 2010 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2012, sp. zn. 29 Cdo 616/2011). Z ustanovení §9 odst. 10 zákona č. 72/1994 Sb. plyne, že do okamžiku zvolení statutárního orgánu plnil žalobce funkci orgánů Společenství a že zvolením výboru Společenství tato jeho funkce zanikla.
Dovolatelem předložená právní otázka, zda došlo okamžikem řádného zvolení statutárního orgánu Společenství k zániku práva správy domu žalobcem (kterou žalobce vykonával na základě prohlášení vlastníka budovy – §4 odst. 2 písm. h) zákona č. 72/1994 Sb.), je v tomto případě nerozhodná. Nejvyšší soud již v minulosti vysvětlil, že zvolením orgánů společenství vlastníků jednotek zaniká i právo správy domu družstvem uvedeným v ustanovení §24 odst. 1 a 2 zákona č. 72/1994 Sb. (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2038/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 22 Cdo 734/2008, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3243/2010). Není sporu o tom, že do okamžiku zvolení statutárního orgánu plnil žalobce funkci orgánů Společenství a zajišťoval správu domu. Byl však oprávněn jednat za Společenství (které vzniklo dne 2. 8. 2010, tedy před zahájením řízení) pouze jako jeho orgán, proto nemohla nastat okamžikem zániku práva správy domu skutečnost rozhodná pro procesní nástupnictví. Lze tedy souhlasit se závěry odvolacího soudu, který správně uzavřel, že pro postup dle ustanovení §107a o. s. ř. nebyla splněna základní podmínka.
V posuzovaném případě není relevantní ani otázka, který subjekt uplatňuje svým jménem pohledávky související se správou domu za vlastníkem bytové jednotky v době, kdy bytové družstvo plní funkci orgánů Společenství, neboť Nejvyšší soud již dříve konstatoval, že předmětem řízení o návrhu podle §107a o. s. ř. není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), které mělo být převedeno, nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (srov. usnesení ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 306/2003, uveřejněné pod č. 31/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 708/2002, uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 3. 2. 2004, sp. zn. 26 Cdo 62/2004). Tato otázka se týká již posouzení věci samé, které nelze vyjádřit při zkoumání procesního nástupnictví, ale jen v rozhodnutí o věci samé, proto i případný nedostatek věcné legitimace účastníka řízení se projeví až ve výsledku řízení.
Lze uzavřít, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek napadené usnesení obstojí. Proto dovolací soud dovolání zamítl (§243d písm. a/ o. s. ř.).
O nákladech dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhoduje, neboť dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a řízení nebylo doposud skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. ledna 2017
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu