ECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3027.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 3027/2018-189
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobkyně RESIDOMO, s.r.o. , se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Gregorova 2582/3, IČO 05253268, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, proti žalovanému A. W. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Tomášem Petrů, advokátem se sídlem v Ostravě, Poděbradova 909/41, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 114 C 717/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2018, č. j. 71 Co 90/2018-155, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 1 800 Kč k rukám Mgr. Petra Kausty, advokáta se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.) :
Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Karviné – pobočce v Havířově dne 23. 11. 2015 domáhala, aby soud uložil žalovanému povinnost vyklidit „byt č. 2 ve 2. podlaží budovy čp. XY na ulici XY v obci XY, o vel. 3+1 do 15 dnů od právní moci rozsudku“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“).
Okresní soud v Karviné – pobočka v Havířově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 11. 2017, č. j. 114 C 717/2015-120, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 1. 2018, č. j. 114 C 717/2015-142, rozhodl o povinnosti žalovaného vyklidit tam specifikovaný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.) a o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 25. 4. 2018, č. j. 71 Co 90/2018-155, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
Z provedených důkazů vzaly oba soudy shodně za zjištěné, že ohledně předmětného bytu uzavřeli dne 7. 7. 1999 právní předchůdce žalobkyně OKD, a.s., se sídlem v Ostravě -Moravské Ostravě, Prokešovo náměstí 6, a žalovaný nájemní smlouvu (dále jen „nájemní smlouva“) na dobu určitou od 1. 7. 1999 do 30. 6. 2000. V nájemní smlouvě se zároveň dohodli, že „bude-li nájemce řádně platit nájemné a služby a nebude-li mít dluh na nájmu a na službách, v jakékoliv výši, prodlouží se nájemní smlouva automaticky vždy každoročně o dalších 12 měsíců, počínaje dnem 1. 7. 2000“ (čl. II. bod 1. nájemní smlouvy).
Na tomto základě odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) především dovodil, že nájemní poměr byl platně sjednán na dobu určitou a skončil ke dni 30. 6. 2006, protože sjednaná prolongační doložka je podle §39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“), neplatná a další (zákonné) automatické prodlužování nájmu bylo vyloučeno po účinnosti novely obč. zák. provedené zákonem č. 107/2006 Sb. ustanovením §686a odst. 6 obč. zák. Proto žalovaný od 1. 7. 2006 předmětný byt užívá bez právního důvodu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, které není přípustné podle §237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 – dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku skončení nájemního poměru v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
Judikatura dovolacího soudu je ohledně dohodnuté prolongační doložky ustálena tak, že rozlišuje režim smluv uzavřených před 31. 3. 2006 (tedy před účinností novely provedené zákonem č. 107/2006 Sb.) a po tomto datu. V rozhodovací praxi Nejvyššího soudu nebyl za právního stavu v době před novelou občanského zákoníku provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. zaznamenán odklon od názoru, že obecné ustanovení §676 odst. 2 obč. zák. před novelou (týkající se obnovování nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou za týchž podmínek, za jakých byla sjednána původně) platilo i pro nájem bytu. Nepostupoval-li pronajímatel proti nájemci, který byt dále užíval, způsobem uvedeným v ustanovení §676 odst. 2 obč. zák. před novelou, nájem bytu se obnovil a nezanikl uplynutím doby, na kterou byl sjednán (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2010 sp. zn. 26 Cdo 3929/2008 a sp. zn. 26 Cdo 4732/2008). V uvedených rozhodnutích Nejvyšší soud zároveň dovodil, že ujednání, které vázalo možnost obnovování nájmu na řádné placení nájemného a úhrad za služby (oddělitelné ve smyslu §41 obč. zák. od ostatního obsahu smlouvy), je neplatné podle §39 obč. zák. pro obcházení zákona (ustanovení §676 odst. 2 obč. zák.) i podle §37 obč. zák. pro neurčitost (váže obnovení nájemní smlouvy na okolnost, o níž není jasné, zda v budoucnu nastane). Nájemní vztah sjednaný platně na dobu určitou se obnovoval (opakovaně) při splnění podmínek §676 odst. 2 obč. zák. Po 31. 3. 2006 se již nájemní poměr obnovit nemohl, neboť tato možnost byla výslovně vyloučena ustanovením §686a odst. 6 obč. zák.
Dovolatel však odkazuje na judikaturu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2010, sp. zn. 26 Cdo 2951/2008, uveřejněný pod číslem 35/2011 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 26 Cdo 2217/2010), která se týká režimu smluv uzavřených po 31. 3. 2006 (a plyne z ní, že ustanovení §686a odst. 6 obč. zák. nevylučovalo uzavření dohody pronajímatele a nájemce o obnovení nájemního vztahu k bytu sjednaného na dobu určitou) a kterou tak nelze na danou věc použít.
V projednávané věci byla nájemní smlouva obsahující prolongační doložku uzavřena dne 7. 7. 1999, proto je v tomto případě potřeba vycházet z judikatury týkající se období před 31. 3. 2006, tedy před novelou občanského zákoníku provedenou zákonem č. 107/2006 Sb. Závěr odvolacího soudu, že ujednání o prolongační doložce (čl. II. bod 1. věta druhá nájemní smlouvy) je neplatné ve smyslu §37 a §39 obč. zák., že nájemní vztah byl platně sjednán na dobu určitou (od 1. 7. 1999 do 30. 6. 2000), že nájemní smlouva se opakovaně obnovovala podle §676 odst. 2 obč. zák. před novelou za týchž podmínek, že nájemní poměr skončil dne 30. 6. 2006 s ohledem na vyloučení možnosti jeho dalšího obnovení ustanovením §686a odst. 6 obč. zák. a že žalovaný předmětný byt od 1. 7. 2006 užívá bez právního důvodu, je v souladu s výše popsanou judikaturou.
Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalované proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení §243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.
Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. §243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 14. 2. 2019
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu