ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.3393.2007.1
sp. zn. 26 Cdo 3393/2007
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobce MVDr. F. Š., CSc., zastoupeného advokátem, proti žalovanému J. P., o určení změny bytové náhrady, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp.zn. 14 C 124/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. listopadu 2006, č.j. 26 Co 552/2006-11, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že povinnost žalovaného daná rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2006, č.j. 26 Co 583/2005-189, vyklidit byt sestávající z kuchyně a dvou místností s příslušenstvím, se vstupem vlevo v I. nadzemním podlaží domu č.p. 13 v D. B. (dále jen „předmětný byt“ nebo „byt“), není vázána na bytovou náhradu. Žalobu odůvodnil tím, že došlo ke změně poměrů, která spočívá v tom, že žalovaný v období od 17. 2. 2006 do 31. 8. 2006 neplatil za užívání bytu úhradu odpovídající výši nájemného v místě a čase obvyklé či alespoň výši nájemného státem regulovaného, čímž porušoval dobré mravy ve smyslu §3 odst. 1 obč.zák.
Okresní soud v Trutnově (soud prvního stupně) usnesením ze dne 6. 9. 2006, č.j. 14 C 124/2006-3, řízení zastavil a rozhodl o nákladech řízení. Dospěl k závěru, že doručením žaloby soudu ve věci vedené pod sp.zn. 7 C 51/2006 bylo dne 20. 2. 2006 zahájeno řízení o určení, že povinnost žalovaného vyklidit předmětný byt není vázána na bytovou náhradu, což brání tomu, aby o téže věci bylo vedeno jiné řízení (v posuzované věci) na základě žaloby podané 1. 9. 2006. Jedná se totiž o tentýž nárok, ohledně něhož bylo již dříve zahájeno řízení, neboť se týká totožného předmětu řízení a týchž účastníků. Na tom nic nemění skutečnost, tvrzená žalobcem, že nájemné v místě a čase obvyklé není placeno i v dalším období po podání žaloby ve věci vedené pod sp.zn. 7 C 51/2006, neboť o tyto skutečnosti může žalobce doplnit svá tvrzení právě v řízení vedeném pod sp.zn. 7 C 51/2006. Soud prvního stupně proto řízení pro překážku litispendence dle §83 a §104 o.s.ř zastavil.
Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) usnesením ze dne 8. 11. 2006, č.j. 26 Co 552/2006-11, usnesení soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho závěrem, že řízení vedená u soudu prvního stupně pod sp.zn. 7 C 51/2006 a 14 C 124/2006 jsou řízení totožná; konstatoval, že je dána totožnost osob i předmětu řízení, vyplývající ze stejných skutkových tvrzení. Obě žaloby jsou v podstatě shodně odůvodněny, rozdíl spočívá pouze v tom, že v žalobě v projednávané věci doplnil žalobce, že žalovaný neplnil povinnost platit tržní cenu za užívání předmětného bytu v období 17. 2. 2006 do 31. 8. 2006, zatímco v žalobě vedené pod sp.zn. 7 C 51/2006 není uvedeno, v jakém časovém období není žádaná platba realizována. Je tedy zřejmé, že žalobce doplnil v pořadí druhou žalobu jen tak, že žalovaný neplní vytýkanou povinnost ani po zahájení řízení vedeném pod sp.zn. 7 C 51/2006; v posuzované věci tedy nejde o nárok vyplývající z jiných skutkových tvrzení, neboť s ohledem na ustanovení §154 o.s.ř. bude povinností soudu v řízení vedeném pod sp.zn. 7 C 51/2006 hodnotit uplatněný nárok i se zřetelem k tomu, že je tvrzeno neplnění povinnosti žalovaného nejméně do 31. 8. 2008, event. do doby vyhlášení rozsudku. Pokračování v řízení vedeném pod sp.zn. 14 C 124/2006 brání proto překážka litispendence, přičemž se jedná o nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, v němž především namítá, že „zdůvodnění neprojednatelnosti žaloby odkazem na ustanovení §154 o.s.ř. je v tomto případě v rozporu s ochranou vlastnických práv, jež je dána ústavním pořádkem ČR a mezinárodními smlouvami“; v této souvislosti rovněž odkazuje na právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Uvádí, že odvolací soud (soud prvního stupně) „postavil akcesorní právo užívání bytu, založené rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 1. 2006, č.j. 26 Co 583/2005-189, nad právo vlastnické tím, že uživatel bytu na základě práva daného ustanovením §3 odst. 1 obč.zák. sám může neomezeně dobré mravy porušovat“. Dále podrobně dovozuje, jaké právní závěry je třeba vyvodit ze situace, kdy žalovaný, jemuž na základě soudního rozhodnutí svědčí toliko právo bydlení v předmětném bytě do zajištění bytové náhrady, neplatí řádně za užívání bytu. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno.
Vyjádření k dovolání podáno nebylo.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o.s.ř.) a je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení dle §104 odst. 1 o.s.ř.
Podle §242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], i když nebyly v dovolání uplatněny.
Dovolatel, který – dle obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – zpochybnil závěr odvolacího soudu, že s ohledem na překážku věci zahájené nebyly splněny podmínky pro věcné projednání žaloby a že řízení je třeba zastavit, tak uplatnil dovolací důvod, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.].
O nesprávné právní posouzení ve smyslu uvedeného ustanovení jde tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Překážka věci zahájené (litispendence) patří k podmínkám řízení, jejichž nedostatek soudu znemožňuje, aby rozhodl ve věci samé. Překážka věci zahájené uvedená v ustanovení §83 odst. 1 o.s.ř. brání tomu, aby byla projednána a rozhodnuta věc, o níž již bylo dříve zahájeno jiné řízení. Nedostatek uvedené podmínky řízení nelze odstranit; jakmile vyjde najevo, je soud povinen řízení v kterékoliv jeho fázi zastavit (§104 odst. 1 o.s.ř.).
O překážku věci zahájené podle ustanovení §83 odst. 1 o.s.ř. se jedná tehdy, jde-li v pozdějším řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo zahájeno jiné řízení, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem (údajem o tom, čeho se žalobce domáhá) vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (tj. ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, vystupují-li v novém (pozdějším) řízení právní nástupci původních účastníků řízení. Okamžikem rozhodným pro posouzení existence překážky litispendence je vydání usnesení o zastavení řízení.
V posuzovaném případě se řízení v projednávané věci a řízení vedené u téhož soudu pod sp. zn. 7 C 51/2006 nepochybně týkají týchž osob (v obou řízeních jsou totožné osoby žalobce a žalovaného). Pro závěr, zda v obou uvedených věcech jde o tentýž předmět řízení, je rozhodující posouzení, zda se žalobce v těchto řízeních domáhá stejného plnění (určení, že vyklizení bytu není vázáno na zajištění bytové náhrady) na základě stejného skutku. Žalobní nárok ve věci vedené pod sp.zn. 7 C 51/2006 žalobce skutkově vymezil (v žalobě, resp. následně v podání ze dne 16. 8. 2006) tak, že od vydání rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne ze dne 12. 1. 2006, č.j. 26 Co 583/2005-189, došlo ke změně podmínek, jež byly podkladem pro rozhodnutí soudu o bytové náhradě spočívající v tom, žalovaný neplatí za užívání bytu nájemné v místě a čase obvyklé, resp. nehradí ani částku, jež by odpovídala výši regulovaného nájemného. V posuzovaném případě pak popsal skutek, z něhož vyvozuje žalobní nárok v zásadě stejným způsobem s tím rozdílem, že období, ve kterém neplatí žalovaný žalobcem požadované platby, časově vymezil na dobu od 17. 2. 2006 do 31. 8. 2008. Z uvedeného je zřejmé, že rovněž skutková tvrzení, na jejichž základě se žalobce
(v obou označených řízení) domáhá určení, že vyklizení bytu není vázáno na zajištění bytové náhrady, jsou v základních rysech shodná. Tvrzená změna poměrů (spočívající v neplacení úhrady za užívání bytu v žalobcem požadované výši) se shodně týká období, jež následovalo po vydání výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne ze dne 12. 1. 2006, č.j. 26 Co 583/2005-189; v projednávané věci sice nebylo období blíže specifikováno, je však zřejmé, že zahrnuje i období po dni 17. 2. 2006, (a to nejméně do 16. 8. 2008 – s ohledem na podání žalobce z téhož dne, v němž je tvrzeno trvající neplacení ze strany žalovaného v požadované výši). K těmto skutečnostem pak je, resp. byl soud prvního stupně rozhodující ve věci 7 C 51/2006 –s ohledem na ustanovení §154 odst. 1 o.s.ř. – povinen přihlédnout, neboť pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení.
Vady, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a k nimž (stejně jako k vadám dle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/ a odst. 3 o.s.ř.) dovolací soud přihlíží i bez návrhu (§242 odst. 3 o.s.ř.), se ze spisu nepodávají a dovolatel je ani netvrdí. Odkaz dovolatele na spravedlivý soudní proces, není blíže konkretizován, a není proto zřejmé, zda namítá jeho porušení. Takovou námitku (pokud tak byla dovolalem míněna) by sice bylo možno podřadit pod dovolací důvod upravený v §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., spočívající v tom, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, avšak taková vada, jak již bylo řečeno, zjištěna nebyla. Pokud ji dovolatel spatřuje právě v tom, že řízení bylo zastaveno, nutno odkázat na výše uvedené závěry ohledně správnosti rozhodnutí o zastavení řízení pro překážku litispendence. V této souvislosti lze připomenout ustálenou judikaturu Ústavního soudu, podle níž v případě, že soud postupuje v souladu s procesními předpisy, nelze mu vytýkat porušení práva na spravedlivý proces, ledaže by sám aplikovaný procesní předpis byl v rozporu s ústavními právy. Nejvyšší soud však neshledává nic protiústavního na ustanovení §83 o.s.ř., které nezbavuje účastníka soudní ochrany, nýbrž jen brání tomu, aby bylo zbytečně a nehospodárně vedeno více řízení o téže věci, když účastník může a má svá práva v plné míře uplatňovat pouze v jednom z nich. Ostatní námitky dovolatele byly bezpředmětné, neboť se týkaly právního posouzení nároku žalobce, kterým se však odvolací soud (soud prvního stupně) s ohledem na skutečnost, že nebyly – s ohledem na překážku věci zahájené – splněny podmínky pro projednání a rozhodnutí ve věci samé, nezabýval a zabývat nemohl.
Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud dospěl v řízení, jež nebylo postiženo vadami, které by mohly činit dovolání důvodným, ke správnému závěru, že řízení ve věci je třeba podle ustanovení §104 odst. 1 o.s.ř. zastavit. Proto Nejvyšší soud dovolání žalobce proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, podle ustanovení §243b odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř. a o skutečnost, že žalovanému v dovolacím řízení nevznikly (dle obsahu spisu) náklady, na jejichž náhradu by měl právo proti dovolateli, který nebyl v dovolacím řízení úspěšný.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. listopadu 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká,CSc., v. r.
předsedkyně senátu