ECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.3482.2020.1
sp. zn. 26 Cdo 3482/2020-114
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) M. T. , narozeného XY, bytem XY, a b) K. M., narozené XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem se sídlem v Táboře, 9. května 1282/6, proti žalovaným 1. R. G. S. , narozenému XY, a 2. I. S. , narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Tomášem Homolou, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, o vyklizení sklepní kóje, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 355/2019, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2020, č. j. 17 Co 167/2020-83, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267 Kč k rukám JUDr. Ladislava Novotného, advokáta se sídlem v Táboře, 9. května 1282/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 7. 2020, č. j. 17 Co 167/2020-83, potvrdil výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 4. 3. 2020, č. j. 10 C 355/2019-52, jímž žalovaným uložil vyklidit tam specifikovanou sklepní kóji do 15 dnů od právní moci rozsudku, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť dovolateli zpochybněný závěr o aktivní věcné legitimaci vlastníka jednotky k podání žaloby na vyklizení sklepní kóje (která podle prohlášení vlastníka je příslušenstvím jeho jednotky), posoudil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3174/2009), od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.
Předně je třeba uvést, že dovolatelé zpochybňují právní posouzení učiněné odvolacím soudem zejména prostřednictvím skutkových námitek. Uplatňují tak dovolací důvod, který nemají k dispozici (srov. ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.). Nesouhlasí ani s hodnocením provedeného dokazování, samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení §132 o. s. ř. však nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).
Budova, v níž se nacházejí i jednotky účastníků a předmětná sklepní kóje, byla rozdělena na jednotky prohlášením vlastníka v roce 2007, tedy ještě za účinnosti zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále též jen „zákon č. 72/1994 Sb.“). Jednotky, společné části a podíly na společných částech domu i pozemku zůstaly i po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“, popř. „občanský zákoník“) vymezeny tak, jak to učinil v prohlášení jeho původce (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1301/2019, rozsudek téhož soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, uveřejněný pod číslem 21/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní – dále též jen „R 21/2017“); práva a povinnosti všech vlastníků jednotek (tedy i těch jednotek, které byly vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb.) se však od 1. 1. 2014 posuzují zásadně podle občanského zákoníku.
Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (která převzal i odvolací soud, která odpovídají obsahu spisu a jimiž je dovolací soud vázán), vyplývá, že předmětnou sklepní kóji užívají žalovaní, ačkoli prohlášením vlastníka byla vymezena jako příslušenství jednotky č. 491/2 a jako vlastníci této jednotky jsou nyní v katastru nemovitostí zapsáni žalobci. Podle prohlášení jsou to žalobci, kterým svědčí právo užívat předmětnou sklepní kóji, žalovaní ji tedy užívají neoprávněně, a proto mají žalobci právo domáhat se ochrany svého vlastnictví reivindikační žalobou podle §1040 odst. 1 o. z.
Pro závěr o (ne)oprávněnosti užívání sklepní kóje žalovanými není významné jejich tvrzení, že prohlášení má vady. Vady prohlášení lze totiž odstranit jen postupem podle §1168 o. z. (případně lze prohlášení změnit postupem podle §1169 o. z.). Postupem podle §1168 o. z. lze odstranit i vady prohlášení učiněného podle zákona č. 72/1994 Sb. (viz R 21/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sen. zn. 29 ICdo 34/2015).
Vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a že neprovedením důkazů, které navrhli, jim odepřel právo na spravedlivý proces, namítají vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§237-238a o. s. ř.). Z obsahu spisu je navíc zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu, který neposuzoval žádnou skutečnost, která by již nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně, není překvapivé a je odůvodněno v souladu s §157 odst. 2 o. s. ř. Je jen na úvaze soudu, které z navrhovaných důkazů provede, ze zásad řádného procesu automaticky nevyplývá povinnost provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhne. Soud však musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 6010/2016), což v dané věci také učinil (věc již měl za dostatečně skutkově objasněnou). Jen pro úplnost lze uvést, že soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad.
Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle §238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 3. 3. 2021
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu