ECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.3614.2018.1
sp. zn. 26 Cdo 3614/2018-118
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v exekuční věci oprávněné Správy železniční dopravní cesty, státní organizace , se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1003/7, IČO 70994234, proti povinným 1) M. P. , a 2) R. P. , oběma zastoupeným Mgr. Bc. Davidem Niebauerem, advokátem se sídlem v Lánech, Berounská 107, vyklizením bytu, o návrhu povinného 1) na zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 24 EXE 2795/2016, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 19. října 2017, č. j. 27 Co 315/2017-70, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243f odst. 3 o. s. ř.):
Povinní napadli dovoláním usnesení Krajského soudu v Praze (soud odvolací) ze dne 19. 10. 2017, č. j. 27 Co 315/2017-70, kterým potvrdil usnesení Okresního soudu v Rakovníku (soud prvního stupně) ze dne 1. 6. 2017, č. j. 24 EXE 2795/2016-45, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného 1) na zastavení exekuce.
Dovolání povinných Nejvyšší soud České republiky podle §243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 - dále jen „o. s. ř.“., odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237 - §238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.
Může-li být dovolání přípustné jen podle §237 o. s. ř. (jako v této věci), jsou dovolatelé povinni v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelů) dovolací soud odchýlit postupem podle §20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, jelikož dovolatelé (povinní) pouze uvádějí, že „názor odvolacího soudu považují povinní za nesprávný a v rozporu s ustálenou judikaturou“, aniž by jakkoliv (alespoň) naznačili, s jakou judikaturou má být rozhodnutí odvolacího soudu konfrontováno.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu [§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. 10. 2018
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu