ECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3707.2019.1
sp. zn. 26 Cdo 3707/2019-361
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Mgr. Lucie Jackwerthové v právní věci žalobce Společenství vlastníků jednotek XY , se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Janou Slomkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Novomlýnská 1373/5, proti žalovanému K. N. , narozenému XY, bytem XY, o zaplacení částky 71.488,86 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 30 C 81/2016, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. srpna 2018, č. j. 91 Co 140/2018-304, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů dovolacího řízení 5.179 Kč Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jany Slomkové, advokátky se sídlem v Praze 1, Novomlýnská 1373/5.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 22. 8. 2018, č. j. 91 Co 140/2018-304, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 (soud prvního stupně) ze dne 1. 2. 2018, č. j. 30 C 81/2016-267, ve výroku I., kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 71.488,86 Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) z titulu neuhrazených příspěvků do fondu oprav a nedoplatku na vyúčtování za služby za roky 2011 až 2013, a ve výroku III. o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že povinnost žalovaného hradit žalované částky vyplývá z ustanovení §15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“), a příslušných ustanovení stanov žalobce, neboť vyúčtování služeb bylo provedeno řádně a příspěvky do fondu oprav byly požadovány ve výši stanovené rozhodnutím shromáždění žalobce.
Dovolání žalovaného není přípustné podle §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť odvolací soud otázku soudní obrany proti navýšení plateb do fondu oprav posoudil v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.
Právní poměry účastníků, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, dovolací soud posuzoval podle dosavadních právních předpisů (§3028 odst. 3 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).
V projednávaném případě odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou konstatoval, že žalovaný je povinen jako člen společenství přispívat podle §15 odst. 1 zákona č. 72/1994 Sb., na náklady spojené se správou domu a pozemku. Rozporoval-li žalovaný výši příspěvku do fondu oprav, která byla schválena na shromáždění žalobce, brání §11 odst. 3 zákona č. 72/1994 Sb., tomu, aby v jiném řízení než o žalobě na vyslovení neplatnosti usnesení přijatého shromážděním soud posuzoval platnost těchto usnesení (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 383/2010, uveřejněný pod č. 58/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, a ze dne 25. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 924/2012).
Dovolatel dále v dovolání z větší části rozebírá zjištění a právní hodnocení soudů obou stupňů, s nimiž nesouhlasí a zpochybňuje ho prostřednictvím skutkových námitek (zpochybňuje správnost a úplnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem); uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř. Jen pro úplnost lze uvést, že z obsahu spisu se podává, že skutková zjištění nevykazují jakýkoli významný nesoulad s provedenými důkazy.
Rovněž vytýká-li odvolacímu soudu, že řízení zatížil vadami (rozsudek odvolacího soudu považuje za nepřezkoumatelný, namítá nesprávný postup při rozhodování o znalečném a porušení práva na spravedlivý proces), uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v §241a odst. 1 o. s. ř.; k vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání nemohou založit ani další v dovolání vznesené otázky (námitky proti odnímání prostředků z fondu oprav do soukromého vlastnictví a náboženské výhrady proti přijetí a splacení úvěru), neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu na nich nespočívá.
Dovolatel napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, avšak dovolání proti výroku, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, není přípustné [§238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 4. 2020
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu