ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.3982.2015.1
sp. zn. 26 Cdo 3982/2015
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněného Ing. P. H. , zastoupeného JUDr. Luborem Bernatíkem, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, proti povinným 1. Ing. A. B. , 2. Mgr. J. B. , 3. P. B. , 4. O. B. , zastoupeným JUDr. Vítem Rybářem, advokátem se sídlem v Ostravě, 28. října 1610/95, pro 3.295.000 Kč, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 21 EXE 2278/2013, ve věci dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 2015, č. j. 10 Co 205/2015-164, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. května 2015, č. j. 10 Co 205/2015-164, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Návrhem ze dne 7. 11. 2013 se povinní domáhali zastavení exekuce vedené podle notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti sepsaného notářem Mgr. Jiřím Kunzem dne 2. 8. 2012 pod sp. zn. N 67/2012, NZ 63/2012 (dále též jen „Notářský zápis“), protože vůči nim doposud nenastaly účinky zahájené exekuce, neboť spolu s vyrozuměním o zahájení exekuce jim doposud nebyl doručen exekuční návrh a kopie exekučního titulu, nenastala ani splatnost celého dluhu. Právní úkon obsažený v Notářském zápise je navíc neplatný, účet oprávněného, na který měly být zasílány splátky, je v něm totiž uveden v nesprávném formátu. Na neexistující účet není možné realizovat splátky, dluh tak není splatný a není proto možné požadovat splacení celého dluhu. Povinní 3. a 4. dále namítali neplatnost dohody obsažené v Notářském zápise, jíž přistoupili k dluhu 1. a 2. povinného, neboť ji uzavřeli pod nátlakem.
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 26. 5. 2015, č. j. 10 Co 205/2015-164, změnil usnesení Okresního soudu v Opavě (soud prvního stupně) ze dne 30. 12. 2014, č. j. 21 EXE 2278/2013-130, tak, že exekuce vedená na základě pověření Okresního soudu v Opavě ze dne 23. 9. 2013, č. j. 21 EXE 2278/2013-20, se zastavuje a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a nákladech exekutora.
Zjistil, že v Notářském zápise povinní uznali, že oprávněnému dluží částku 3.325.000 Kč z tam specifikovaných důvodů, a zavázali se dluh zaplatit společně a nerozdílně v tam stanovených splátkách do 30. 4. 2014 (pod ztrátou výhody splátek) na účet oprávněného, jehož číslo, včetně uvedení banky, bylo v zápise uvedeno. Poté, co 1. povinný při placení první splátky zjistil, že číslo účtu uvedené v Notářském zápise je chybné, sdělil mu oprávněný správné číslo účtu, na tento účet posléze 1. povinný splátku zaplatil, další dohodnuté splátky však již neuhradil. Oproti soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že návrh povinných na zastavení exekuce je důvodný, neboť je-li v Notářském zápise uvedeno (byť zřejmě jen v důsledku písařské chyby) nesprávné číslo účtu, na který mělo být plněno, a zároveň bylo sjednáno, že splátka se považuje za uhrazenou dnem připsání na tento účet, a k žádné písemné změně této dohody nedošlo, nemohli se povinní dostat do prodlení s úhradou svého dluhu a Notářský zápis je z tohoto pohledu materiálně nevykonatelný. Dalšími tvrzenými důvody pro zastavení exekuce se již pro nadbytečnost nezabýval.
Proti usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, s tím, že v judikatuře dovolacího soudu nebyla dosud řešena otázka, zda uvedení neexistujícího čísla účtu, který má být platebním místem, v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti, má za následek jeho materiální nevykonatelnost. Vytýkal odvolacímu soudu, že jeho výklad je přepjatě formalistický, v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Sjednání plnění na účet uvedený v Notářském zápise, neznamená, že by účastníci zcela vyloučili jiné platební místo. Platební místo nepatří podle §63, §71a zákona č. 358/1992 Sb., notářský řád, ve znění pozdějších předpisů, mezi obligatorní náležitosti notářského zápisu, na ujednání o bankovním účtu, který neexistuje, je nutno hledět, jakoby vůbec v Notářském zápise nebylo obsaženo, a proto měl nastoupit právní režim podle §567 odst. 1 věta druhá zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), z něhož vyplývá povinnost povinných plnit v místě bydliště oprávněného. Zdůraznil, že závěr odvolacího soudu o absenci materiální vykonatelnosti Notářského zápisu je v rozporu s právní teorií i soudní praxi. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „o. s. ř.” (srovnej čl. II bod 2. přechodných ustanovení zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony).
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky zastoupení advokátem (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), proti rozhodnutí odvolacího soudu, kterým bylo skončeno odvolací řízení, je přípustné, neboť při posouzení otázky materiální vykonatelnosti notářského zápisu se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
Notářský zápis se svolením k vykonatelnosti je podle §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění do 31. 12. 2012 (srovnej čl. II., bod 1. a čl. IV., bod 1. přechodných ustanovení zákona č. 396/2012 Sb.), dále jen „e. ř.“, exekučním titulem, jestliže splňuje formální náležitosti stanovené pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech, jestliže obsahuje dohodu osoby oprávněné ze závazkového právního vztahu s osobou ze závazkového právního vztahu povinnou, v níž jsou přesně označeny oprávněná a povinná osoba, uvedeny skutečnosti, na nichž se pohledávka nebo jiný nárok zakládá, předmět plnění a doba plnění, a obsahuje prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2020/98, uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2184/2013, uveřejněné pod číslem 55/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Obligatorní náležitostí notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti není místo plnění, ale jen lhůta pro plnění (srovnej §71a odst. 1 zákona č. 358/1992 Sb.). Nesprávné bankovní spojení oprávněné, ani jeho případná absence, tak nemůže mít vliv na jeho materiální vykonatelnost, neovlivní ani existenci závazku povinného vůči oprávněnému, ani se plnění nestává nemožným ve smyslu §575 a násl. obč. zák.
Otázkou, ať již materiální vykonatelnosti exekučního titulu nebo existence závazku a jeho zániku v případě uvedení nesprávného či neexistujícího účtu banky, jako místa plnění, se Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zabýval v různých souvislostech opakovaně (viz např. rozsudek ze dne 15. 4. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4880/2007, rozsudek ze dne 16. 1. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3065/2009, uveřejněný pod číslem 42/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3453/2008) a dospěl vždy k obdobným závěrům. Z rozhodovací praxe Nejvyššího soudu např. plyne, že materiální nevykonatelnost exekučního titulu nezpůsobuje uvedení účtu u banky, která v době jeho vydání již neexistovala, že převzetím nesprávného bankovního spojení, jež soud převzal z návrhu oprávněné do výroku svého rozhodnutí, se nestává plnění nemožným, ani tato skutečnost nemá vliv na trvání povinnosti dlužníka (poddlužníka) nebo na existenci jeho závazku.
Není žádný rozumný důvod, aby se od těchto zásad soud odchýlil při výkladu materiální vykonatelnosti notářského zápisu. I při stanovení místa plnění v notářském zápise platí obecné pravidlo, že místem plnění je to, kde je dlužník povinen závazek splnit; při určení místa plnění má přitom přednost dohoda stran, není-li místo plnění určeno dohodou stran (nelze ho z dohody zjistit), použijí se ustanovení zákona (§567 obč. zák., §336 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění do 31. 12. 2013). Dohodnou-li se strany v notářském zápise se svolením k vykonatelnosti na místě plnění, měl by dlužník přednostně plnit na takto dohodnutém místě, v případě, že dohoda o místě plnění bude v notářském zápise scházet, nebude to mít vliv na jeho materiální vykonatelnost (nejde o povinnou náležitost), jen se použijí další zákonná kritéria pro stanovení místa plnění. Stejně musí být postupováno i v případě, kdy se sice účastníci pokusili určit místo plnění dohodou, avšak neúspěšně (dohoda je neurčitá, neplatná atd.) a výsledkem tak je, že místo plnění nebylo určeno. V projednávané věci navíc ani nelze přehlédnout, že oprávněný poté, co byl na nesprávné číslo účtu upozorněn 1. povinným, mu sdělil správné číslo účtu, na který 1. povinný uhradil jednu splátku, a ačkoliv mu bylo známo, na který účet by měl oprávněnému dluh splácet, přestal splátky hradit. Ostatní povinní ani netvrdili, že by se pokusili oprávněnému cokoliv uhradit a ten jim neposkytl součinnost.
Protože usnesení odvolacího soudu není z hlediska uplatněných dovolacích námitek správné, dovolací soud ho podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta první o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. března 2016
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu