ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.45.2014.1
sp. zn. 26 Cdo 45/2014
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., v právní věci žalobce statutárního města Brno , se sídlem v Brně, Dominikánské nám. 1, proti žalovanému J. S. , o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 30 C 130/2010, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. listopadu 2012, č. j. 19 Co 142/2012-63, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně (soud odvolací) usnesením ze dne 2. 11. 2012, č. j. 19 Co 142/2012-63, potvrdil usnesení Městského soudu v Brně (soud prvního stupně) ze dne 9. 5. 2012, č. j. 30 C 130/2010-57, jímž zastavil odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalovaný, nezastoupen advokátem, podání, jež je podle obsahu (§41 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. /čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb./, dále jen „o. s. ř.“) dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, příp. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročník 1997, pod č. 88). Přípustnost dovolání nezakládá ani §238, §238a a §239 o. s. ř., protože usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, v jejich taxativních výčtech není vyjmenováno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 205/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 6, ročník 2002, pod číslem 102).
Dovolací soud proto bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost, aniž se zabýval nedostatkem povinného zastoupení dovolatele (§241b odst. 2 o. s. ř.).
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalobci podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. února 2014
JUDr. Pavlína B r z o b o h a t á
předsedkyně senátu