ECLI:CZ:NS:2006:26.CDO.452.2005.1
sp. zn. 26 Cdo 452/2005
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce města H., proti žalované A. T., zastoupené advokátkou, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 32/2000, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. května 2004, č.j. 19 Co 139/2003-96, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Kroměříži (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 21. 1. 2003, č.j. 7 C 32/2000-74 (poté, co jeho zamítavý rozsudek ze dne 6. 10. 2000, č.j. 7 C 32/2000-28, byl k odvolání žalobce zrušen usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 23. 7. 2002, č.j. 47 Co 111/2001-52, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení), opětovně zamítl žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalované k bytu č. 40, v 5. poschodí domu D. 1225 v H., sestávajícímu ze dvou pokojů, kuchyně a příslušenství (dále „předmětný byt“ nebo „byt“ a „předmětný dům“) a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 5. 2004, č.j. 19 Co 139/2003-96, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobě vyhověl, určil, že tříměsíční výpovědní lhůta začne běžet prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku a žalované uložil byt vyklidit do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty po zajištění přístřeší; dále rozhodl o nákladech řízení.
Soudy obou stupňů vzaly za prokázáno, že žalobce (zapsaný v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu) uzavřel dne 16. 2. 1999 se žalovanou smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou a že žalovaná ke dni dání (doručení) výpovědi (tj. k 15. 2. 2000) nezaplatila žalobci nájemné a zálohy na služby spojené s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce (za duben až srpen 1999). Na základě toho dovodily, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je dán. Zatímco soud prvního stupně opakovaně žalobu zamítl podle ustanovení §3 odst. 1 obč. zák. (v pořadí prvním rozsudkem s poukazem na to, že žalovaná uhradila před rozhodnutím soudu dluh na nájemném ve výši 9.920,- Kč, vzniklý v důsledku její tíživé sociální situace, jakož i na její rodinné a sociální poměry, v pořadí druhým rozsudkem rovněž s poukazem na to, že žalovaná uhradila před jeho vyhlášením další dluh na nájemném ve výši 40.470,- Kč), odvolací soud dospěl k závěru, že důvody pro zamítnutí žaloby podle §3 odst. 1 obč. zák. nejsou dány, neboť skutečnost, že žalovaná vždy ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně zaplatila dlužné nájemné, nemůže být sama o sobě důvodem pro zamítnutí žaloby, a to i s ohledem na to, žalovaná po vyhlášení v pořadí druhého rozsudku soudu prvního stupně opětovně neplatila nájemné (vzniklý dluh činí 25.048,- Kč). Povinnost žalované k vyklizení bytu vázal na zajištění přístřeší s poukazem na to, že v dané věci nejsou splněny předpoklady pro přiznání jiné formy bytové náhrady, neboť nejde o rodinu s nezletilými dětmi a nejsou ani dány důvody zvláštního zřetele hodné.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (nezastoupena advokátem) dovolání, které doplnila prostřednictvím advokátky, jež jí byla ustanovena soudem. Přípustnost dovolání odůvodnila podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. a jeho důvodnost nesprávným právním posouzením věci. Namítá, že odvolací soud nevzal v úvahu příčiny neplacení nájemného, a poukazuje na to, že se do svízelné životní situace dostala bez vlastního zavinění, když si v roce 2000 pronajala nebytové prostory za účelem podnikání, které však nebyly určeny ke sjednanému účelu nájmu (provozování hostinské živnosti). Finanční prostředky, které do jejich rekonstrukce vložila, nyní vymáhá soudní cestou vůči pronajímatelům. Za důvod zvláštního zřetele hodný označuje i skutečnost, že její tíživá sociální situace se projevila i zhoršením jejího zdravotního stavu (je v plném invalidním důchodu), jakož i skutečnost, že v bytě s ní bydlí i její otec s důchodem ve výši 3.789,- Kč a její druh, který byl dosud bez vlastního příjmu. Dovolatelka má za to, že uvedené okolnosti odůvodňují aplikaci §3 odst. 1 obč. zák. Navrhla, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobce se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnil s právním posouzením věci z hlediska §3 odst. 1 obč. zák., poukázal na to, že žalovaná neplní dlouhodobě povinnosti nájemce a že nyní dluží na nájemném 46.243,- Kč. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle čl. II bodu 3. zákona č. 59/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. dubnem 2005) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí odvolacího soudu vydáno dne 12. května 2004, Nejvyšší soud České republiky dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb., (dále opět jen „o.s.ř.“).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o.s.ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), i když nebyly v dovolání uplatněny. Vady tohoto druhu nebyly v dovolání namítány a z obsahu spisu se nepodávají.
O nesprávné právní posouzení (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.) jde tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §711 odst. 1 písm. d) občanského zákoníku ve znění účinném do 30. 3. 2006 (dále jen „obč. zák.“) pronajímatel může vypovědět nájem bytu (jen s přivolením soudu), jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce.
Podle §3 odst. 1 obč. zák. výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.
Soudní praxe je ustálena v názoru, že při rozhodování o přivolení k výpovědi z nájmu bytu podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. má své místo úvaha, zda výpověď z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy. V této souvislosti lze poukázat na rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, pod pořadovým číslem 43, v němž byl vysloven názor, že soud posuzuje existenci výpovědního důvodu k okamžiku doručení výpovědi z nájmu bytu i v případě, že tímto důvodem je neplacení nájemného po dobu delší než tři měsíce (§711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.). Skutečnost, že nájemce dlužné nájemné po doručení výpovědi uhradil, může mít význam jen pro posouzení toho, zda přivolení k výpovědi z nájmu bytu není v rozporu s dobrými mravy (§3 odst. 1 obč. zák.). Uvedený právní názor vyplývá dále např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 26 Cdo 2173/2002, uveřejněného pod C 1702 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, a ze dne 3. 4. 2003, sp. zn. 26 Cdo 386/2003. Ve dvou posléze citovaných rozhodnutích Nejvyšší soud (ve shodě se svým rozhodnutím ze dne 21. 4. 1998, sp. zn. 26 Cdo 471/98, uveřejněným v časopise Právní rozhledy č. 8, z roku 1998, str. 425) dovodil, že nezaplatil-li nájemce bytu nájemné nebo úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu za dobu delší než tři měsíce (§711 odst. 1 písm. d/ obč. zák.) z důvodu objektivně existující tíživé situace, a byla mu proto dána výpověď z nájmu bytu, avšak v době soudního řízení o přivolení k výpovědi dlužné nájemné uhradí a nadále nájemné řádně platí, není vyloučeno posoudit jednání pronajímatele, který nadále na výpovědi trvá, jako výkon práva, který je v rozporu s dobrými mravy.
Nepříznivá sociální situace nájemce, jejímž důsledkem bylo neplacení nájemného však nemůže sama o sobě vést k závěru, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu daná právě pro neplacení nájemného je v rozporu s dobrými mravy (srov. např. již citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2002, sp. zn. 26 Cdo 2173/2002). Tak je tomu zvláště za situace, kdy nájemce neplatí nájemné opakovaně (dlouhodobě). Nelze totiž přehlédnout, že placení nájemného náleží mezi základní povinnosti nájemce bytu a že důsledky jejího neplnění nelze opakovaně (dlouhodobě) klást k tíži pronajímatele.
V projednávané věci dospěl odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) k závěru, že uplatněný výpovědní důvod podle §711 odst. 1 písm. d) obč. zák. je naplněn. Na rozdíl od soudu prvního stupně však dovodil, že za situace, kdy žalovaná neplatila opakovaně řádně nájemné ani v průběhu řízení a že dluží na nájemném nemalou částku i v době rozhodování odvolacího soudu, není dán předpoklad pro zamítnutí žaloby na přivolení k výpovědi podle §3 odst. 1 obč. zák. Uvedený právní názor odvolacího soudu koresponduje s ustálenou judikaturou dovolacího soudu. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. tak nebyl uplatněn opodstatněně.
Protože dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího soudu, Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná nebyla v tomto řízení úspěšná a procesně úspěšnému žalobci žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti žalované právo, v dovolacím řízení nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. dubna 2006
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., v. r.
předsedkyně senátu