ECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.4550.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 4550/2008
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Marie Vokřinkové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce R. R., zastoupeného advokátem, proti žalované Š. R., zastoupené advokátem, o 54.157,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 452/2003, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2008, č. j. 11 Co 138/2008-60, takto:
Dovolání se odmítá.
Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.430,- Kč, k rukám advokáta do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 54.157,- Kč s příslušenstvím z titulu dlužného nájemného.
Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 28. 1. 2008, č.j. 11 C 452/2003-43, zastavil řízení o zaplacení výše uvedené částky a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Učinil tak, vycházeje z ustanovení §111 odst. 3 věty druhé zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), neboť řízení bylo na návrh účastníků přerušeno na dobu tří měsíců podle §110 o.s.ř. (a to usnesením ze dne 12. 1. 2007, které nabylo právní moci dne 12. 1. 2007) a žádný z účastníků nepodal do jednoho roku od právní moci usnesení o přerušení řízení návrh na pokračování.
K odvolání žalobce Městský soud v Praze (soud odvolací) usnesením ze dne 23. 5. 2008, č.j. 11 Co 138/2008-60, potvrdil usnesení soudu prvního stupně a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Rovněž dal poučení, že proti tomuto usnesení nelze podat dovolání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval z ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., a jako dovolací důvody uplatnil, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [§241a odst. 2 písm. a) o.s.ř.], dále, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.] a konečně, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o.s.ř.). Namítal, že usnesení soudu prvního stupně o přerušení řízení nebylo písemně vyhotoveno, protože bylo zaprotokolováno, že účastníci se vzdali práva na odvolání a nežádali písemné vyhotovení. Účastníkům však nebylo poskytnuto poučení podle §110 a §111 o.s.ř. Z vyhlášeného usnesení je dále zřejmé, že bylo rozhodnuto nesprávně a zavádějícím způsobem (způsobem neodpovídajícím zákonné úpravě §110 o.s.ř.), když k přerušení řízení podle §110 o.s.ř. má dojít bez jakéhokoliv časového omezení, přičemž soud prvního stupně řízení přerušil na tři měsíce. Závěrem navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém dovolacím vyjádření uvedla, že je přesvědčena, že dovolání není přípustné, neboť žádné z ustanovení občanského soudního řád přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí nezakládá. Proto navrhla, aby bylo žalobcovo dovolání odmítnuto a jí byly přiznány náklady dovolacího řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o.s.ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 o.s.ř., z nějž ji dovozuje žalobce, neboť usnesení o zastavení řízení pro nepodání návrhu na pokračování v řízení podle §111 odst. 3 věty druhé o.s.ř. není rozhodnutím ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. usnesení Nejvyššího soudu z 2. 12. 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10, ročník 1998, pod poř. č. 61, případně usnesení téhož soudu z 28. 8. 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997, pod poř. č. 88).
Ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nepodání návrhu na pokračování v řízení podle §111 odst. 3 věty druhé o.s.ř., v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Lze tedy uzavřít, že není přípustné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení pro nepodání návrhu na pokračování v řízení podle §111 odst. 3 věty druhé o.s.ř. Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle §243a odst. 1 věty první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle ustanovení §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalobce k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 4.130,- Kč [§2 odst. 1, §3 odst. 1 bod 4, §13 odst. 1, §15 ve spojení s ustanovením §14 odst. 2, §16, §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění], a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. §2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 26. listopadu 2008
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu