ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.4641.2010.1
sp. zn. 26 Cdo 4641/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně Z. S. , zastoupené JUDr. Ivem Hamou, advokátem se sídlem Krnov, Minoritů 13, proti žalovaným 1) V. V. , a 2) Mgr. L. V. , bytem tamtéž, zastoupeným JUDr. Leopoldem Petřičem, advokátem se sídlem Krnov, Hlavní nám. 1a, o zaplacení částky 1.634.866,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 7 C 1/2001, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. května 2010, č. j. 56 Co 254/2010-483, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalovaným se náhrada nákladů dovolacího řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) usnesením ze dne 27. 5. 2010, č. j. 56 Co 254/2010-483, potvrdil usnesení Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově ze dne 28. 1. 2010, č. j. 7 C 1/2001-423, kterým bylo rozhodnuto tak, že žalobkyni se právní zástupce pro dovolací řízení neustanovuje.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání (následně doplněné prostřednictvím advokáta), v němž vyjadřuje nesouhlas s napadeným usnesením.
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních §237, §238, §238a a také v §239 o. s. ř.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a), b) a c) o. s. ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně (ne však ve věci samé) a nikoliv změněno (§237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) či potvrzeno (§237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu, upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu (srov. §238 odst. 1, §238a odst. 1, §239 o. s. ř.), neboť nejde o žádný z případů v nich vyjmenovaných.
Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení, a proto Nejvyšší soud dovolání podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §243b odst. 5 větu první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že náklady vzniklé žalovaným 1) a 2) v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta nelze – za situace, kdy dovolání není objektivně přípustné – s ohledem na jeho obsah považovat za účelně vynaložené náklady ve smyslu ustanovení §142 odst. 1 o. s. ř.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. března 2011
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á, CSc., v. r.
předsedkyně senátu