ECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.5652.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 5652/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobců a) K. M. , P., a b) L. R. , B., obou zastoupených Mgr. Martinem Kašparem, advokátem se sídlem v Praze 8, Nad Rokoskou 1228/38, proti žalované B. S. , P., zastoupené Mgr. Michaelou Šafářovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Záběhlická 3262/88a, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 10 C 121/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2016, č. j. 17 Co 450/2015-86, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 24. 3. 2016, č. j. 17 Co 450/2015-86, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 (soud prvního stupně) ze dne 30 4. 2015, č. j. 10 C 121/2014-60, jímž jí uložil (s dalším žalovaným – B. S., manželem žalované) vyklidit tam specifikovaný byt a zaplatit náklady řízení, změnil ho jen co do lhůty splatnosti nákladů řízení a uložil jí zaplatit žalobcům náhradu nákladů odvolacího řízení. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 18. 7. 2016, č. j. 10 C 121/2014-108 (ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 4. 10. 2016, č. j. 17 Co 339/2016-124), ve vztahu ke 2. žalovanému – B. S., rozsudek zrušil a řízení zastavil, neboť žalovaný po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu (avšak dříve než rozsudek nabyl právní moci) dne 16. 4. 2016 zemřel.
Dovolání není podle ustanovení §237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť závěr odvolacího soudu, že uplynula-li lhůta k podání žaloby o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu (§711 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“), nemůže již soud v řízení o vyklizení bytu přezkoumávat platnost výpovědi, je v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 2. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2423/2012) a není důvod, aby rozhodná právní otázka vymezená v dovolání byla posouzena jinak. Nepodala-li žalovaná přes poučení ve výpovědi z nájmu bytu žalobu na určení její neplatnosti podle §711 odst. 5 obč. zák., skončil nájem bytu uplynutím výpovědní doby a žalovaná tak užívá byt bez právního důvodu.
Jen pro úplnost lze uvést, že dovolatelkou namítaná neplatnost výpovědi z nájmu bytu z důvodu absence vymezení formy bytové náhrady ostatně nemá ani oporu v tehdy platné právní úpravě, neboť s účinností od 1. 11. 2011 (zákon č. 132/2011 Sb., kterým byl novelizován obč. zák.) již povinnou náležitostí výpovědi z nájmu bytu nebylo vymezení formy bytové náhrady.
Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výroky, jimiž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výroky akcesorické. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. §241a odst. 2 o. s. ř.), navíc dovolání proti těmto výrokům by ani nebylo přípustné, neboť jimi bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč [§237, §238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení §243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O návrhu na odklad vykonatelnosti, který neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. března 2017
JUDr. Pavlína Brzobohatá
předsedkyně senátu