ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.684.2016.1
sp. zn. 26 Cdo 684/2016
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce R. N. , P., zastoupeného JUDr. Danielem Balounem , advokátem se sídlem v Klatovech, Václavská 12, proti žalovaným 1) D. J. , 2) R. J. , 3) M. Z. , všem P., o vyklizení nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 9 C 166/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2015, č. j. 10 Co 353/2015-71, takto:
I. Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. září 2015, č. j. 10 Co 353/2015-71, se mění tak, že se rozsudek Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 31. července 2015, č. j. 9 C 166/2015-61, ve výroku II. o nákladech řízení potvrzuje.
II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.870 Kč a na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.870 Kč, to vše k rukám JUDr. Daniela Balouna, advokáta se sídlem v v Klatovech, Václavská 12, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobou podanou dne 30. 4. 2015 u Okresního soudu Plzeň - jih se žalobce domáhal vyklizení parcely p. č. st. 107 o výměře 260 m², druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, a budovy v části obce S., způsob využití rodinný dům, která je její součástí, a dále parcely p. č. 173 o výměře 179 m², druh pozemku zahrada a parcely p. č. 182/14 o výměře 570 m², druh pozemku ostatní plocha, vše v katastrálním území S. u P. Žalobu odůvodnil zejména tím, že se stal ke dni 23. 10. 2014 na základě kupní smlouvy uzavřené dne 27. 6. 2014 s Ing. Antonínem Divišem, insolvenčním správcem majetkové podstaty žalovaných 1) a 2), výlučným vlastníkem výše uvedených nemovitostí, které žalovaní užívají bez právního důvodu.
Okresní soud Plzeň - jih (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 31. 7. 2015, č. j. 9 C 166/2015-61, žalobě vyhověl a uložil žalovaným povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku a vyklizené žalobci předat výše uvedené nemovitosti (výrok I.), a zavázal je zaplatit společně a nerozdílně do třiceti dnů od právní moci rozsudku žalobci na náhradě nákladů řízení částku 50.648 Kč k rukám jeho zástupce (výrok II.). Dovodil, že žalobce je vlastníkem předmětných nemovitostí, které žalovaní užívají bez právního důvodu a jsou povinni je ve smyslu §1040 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vyklidit. Dále přiznal úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení podle §142 odst. 1 zákona č. 99/1964 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“), sestávající ze soudního poplatku 5.000 Kč, odměny za čtyři úkony advokáta po 12.220 Kč s následnou slevou 10 % dle návrhu advokáta ve výši 4.888 Kč a s připočtením čtyř paušálních částek hotových výdajů po 300 Kč, cestovného 256 Kč a náhrady za promeškaný čas za dvě půlhodiny po 200 Kč, tedy celkem 50.648 Kč. Při určení výše odměny za úkon právní služby vycházel soud prvního stupně z ustanovení §8 odst. 1 ve spojení s §7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen „advokátní tarif“), a za tarifní hodnotu věci považoval kupní cenu nemovitostí stanovenou usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 7. 2014, č. j. KSPL 20 INS 13251/2011-B-33, ve výši 980.000 Kč.
K odvolání žalovaných, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně napaden v jeho výroku II. o náhradě nákladů řízení, Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 30. 9. 2015, č. j. 10 Co 353/2015-71, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 12.656 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupce žalobce (výrok I.), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně o tom, že výši odměny za poskytnuté úkony právní služby lze stanovit podle ceny nemovitých věcí, jejichž vyklizení se žalobce domáhal, neboť není možno dospět k závěru, že hodnota nemovitých věcí v době započetí úkonů právní služby poskytnutých v tomto řízení po celou dobu řízení činí právě tolik co kupní cena, která byla (dříve) sjednána v kupní smlouvě. Z uvedených důvodů uzavřel, že v daném případě se jedná o situaci, kdy lze hodnotu nemovitých věcí zjistit jen s nepoměrnými obtížemi ve smyslu §9 odst. 1 advokátního tarifu, a je tedy vyloučeno užití obecného ustanovení o tarifní hodnotě ve smyslu §8 odst. 1 advokátního tarifu, proto je třeba odměnu zástupce žalobce určit podle §9 odst. 1 za použití §7 advokátního tarifu, kdy tarifní hodnota za jeden úkon právní služby činí 10.000 Kč a odměna za jeden úkon právní služby je tedy 1.500 Kč. Celkem proto přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně 12.656 Kč, přičemž tuto částku považoval „za přiměřenou rozsahu a složitosti poskytnuté právní služby ze strany zástupce žalobce“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozoval podle ustanovení §237 o. s. ř. z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, zejména rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 590/2002. Ve smyslu ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř. namítal, že odvolací soud v rozporu s konstantní judikaturou dovolacího soudu nesprávně posoudil otázku aplikace ustanovení §9 odst. 1 advokátního tarifu za situace, kdy byla cena nemovitostí schválena a ověřena insolvenčním soudem a mezidobí neztratila na ceně, když „je notorietou, že hodnota nemovitostí v čase roste“. Odměna za právní zastoupení proto měla být určena podle §8 odst. 1 ve spojení s §7 advokátního tarifu. Navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní nesouhlasili s dovolatelem navrhovanou výší náhrady nákladů řízení, která je dle jejich názoru příliš vysoká a kterou jim jejich finanční situace neumožňuje uhradit.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále opět jen „o. s. ř.“), a zjistil, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné.
Dovolání je i důvodné, neboť při stanovení výše odměny za právní zastoupení se odvolací soud odchýlil od ustálené praxe dovolacího soudu.
V projednávané věci jde o žalobu o vyklizení nemovitostí, kterou se žalobce domáhal ochrany vlastnického práva proti neoprávněným zásahům, které mu přiznává ustanovení §1040 odst. 1 o. z. Žaloba podle citovaného ustanovení je žalobou vindikační (jde o žalobu vlastníka věci na vydání a odevzdání věci proti tomu, kdo mu ji neprávem zadržuje), která se v souladu s judikaturou u nemovitosti realizuje žalobním petitem na její vyklizení. Ustálená judikatura (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2002, sp. zn. 33 Odo 590/2002, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3509/2015) pro určení výše odměny advokáta u žalob na vyklizení nemovitostí vychází ze závěru, že je-li předmětem vydání věci (vyklizení nemovitosti), určí se výše odměny advokáta primárně z ceny této věci podle ustanovení §8 odst. 1 ve spojení s §7 advokátního tarifu. Teprve tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi a není-li dále stanoveno jinak, je nezbytné postupovat ve smyslu §9 odst. 1 advokátního tarifu. Tak tomu bude v případech, kdy hodnota nároku (plnění) nebyla nikdy zjišťována a objektivně stanovena a bylo by ji možné zjistit jen zcela nad rámec podstaty rozhodnutí o věci samé. Sluší se dodat, že těchto případů je většina, neboť obvykle není v soudním řízení cena nemovitosti jako předmětu řízení zjišťována.
Ohledně posuzovaných nemovitostí, jejichž vyklizení (vydání) bylo předmětem řízení, byl usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 7. 2014, č. j. KSPL 20 INS 13251/2011-B
-33, udělen souhlas k jejich zpeněžení mimo dražbu na základě kupní smlouvy se žalobcem za kupní cenu 980.000 Kč. Úkony právní služby byly v této věci zástupcem žalobce poskytovány od 19. 2. 2015, tedy první z těchto úkonů více než půl roku po sjednání kupní ceny v kupní smlouvě, jak ostatně konstatoval již odvolací soud. Uvedená doba však není vzhledem k možné změně ceny nemovitostí nikterak zásadní, když k výraznému poklesu ceny by mohlo dojít pouze v souvislosti s jejich poškozením, či jinou výjimečnou situací. Proto dovolací soud nesdílí názor odvolacího soudu, že není možné z této ceny vycházet a v důsledku toho aplikovat ustanovení §9 odst. 1 advokátního tarifu.
V dané věci odměna za jeden úkon právní služby odvíjející se z ceny nemovitosti podle §8 odst. 1 a §7 bod 6 advokátního tarifu představuje částku 12.220 Kč, což je při čtyřech úkonech 48.880 Kč. Po odečtení slevy ve výši 4.888 Kč poskytnuté advokátem žalobce dle §12 odst. 2 advokátního tarifu s připočtením čtyř paušálních částek hotových výdajů po 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu), cestovného 256 Kč (§13 odst. 1 advokátního tarifu), náhrady za promeškaný čas za dvě půlhodiny po 100 Kč (§14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu) a soudního poplatku 5.000 Kč celková výše náhrady nákladů řízení před soudem prvního stupně činila 50.648 Kč. Soud prvního stupně tak určil výši nákladů řízení správně.
Jelikož na základě dosavadních výsledků řízení je možné o věci rozhodnout, Nejvyšší soud změnil podle ustanovení §243d písm. b) o. s. ř. usnesení odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. o nákladech řízení potvrdil.
O náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §142 odst. 1, §224 odst. 1 a §243c odst. 3 o. s. ř. Protože žalobce byl v řízení plně úspěšný, jsou žalovaní povinni mu nahradit náklady potřebné k účelnému uplatňování práva.
Náklady žalobce v odvolacím řízení sestávají z odměny za jeden úkon právní služby (vyjádření k odvolání) v částce 1.570 Kč [§8 odst. 1, §7 bod 5 a §11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu] a paušální částky hotových výdajů 300 Kč, což je 1.870 Kč.
Náklady žalobce v dovolacím řízení představuje odměna za jeden úkon právní služby (dovolání) v částce 1.570 Kč [§8 odst. 1, §7 bod 5, §11 odst. 1 písm. k) a §11 odst. 2 písm. c) advokátního tarifu – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 ICdo19/2012, uveřejněné pod číslem 81/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek] a paušální částka hotových výdajů 300 Kč, tedy celkem 1.870 Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).
V Brně dne 12. srpna 2016
JUDr. Jitka Dýšková
předsedkyně senátu