ECLI:CZ:NS:2003:26.CDO.797.2001.1
sp. zn. 26 Cdo 797/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudkyň JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Blanky Moudré ve věci žalobkyně J. Č., zastoupené advokátem, proti žalovanému V. Č., zastoupenému advokátem, o zrušení práva společného nájmu bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 14 C 296/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2000, č. j. 38 Co 544/98-61, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2000, č. j. 38 Co 544/98-61, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 14. července 1998, č. j. 14 C 296/93-37, se zrušují a věc se vrací Městskému soudu v Brně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. 7. 1998, č. j. 14 C 296/93-37, zrušil právo společného nájmu účastníků k družstevnímu bytu ve 3. podlaží domu S. 100 v B., sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství (dále „předmětný byt“ nebo „byt“), výlučným nájemcem bytu určil žalovaného a žalobkyni uložil byt vyklidit do patnácti dnů po zajištění náhradního bytu; dále rozhodl o nákladech řízení. Vycházel zejména ze zjištění, že účastníci uzavřeli manželství 8. 1. 1966, že jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno ke dni 28. 11. 1992, že dne 6. 1. 1965 se žalovaný přihlásil za člena Druhého Stavebního bytového družstva P. B. a V. v B., realizujícího výstavbu domu, ve kterém se nachází předmětný byt (dále jen „předmětné družstvo“ nebo „družstvo“), že se dne 31. 1. 1965 stal členem družstva, že dne 19. 3. 1965 uzavřel s družstvem písemnou smlouvu, ve které se zavázal, že při výstavbě družstevního bytu na S. ulici v B. provede ve prospěch svého členského podílu osobní, příp. věcné plnění v hodnotě 18.496,21 Kčs, že členský podíl v družstvu spočíval - vedle tohoto plnění – též ve finanční účasti člena družstva, že žalovaný na stavbě domu, ve kterém se předmětný byt nachází, pracoval, že stavební práce byly dokončeny koncem roku 1966, že dne 1. 1. 1967 uzavřel žalovaný s družstvem písemnou dohodu o odevzdání a převzetí předmětného bytu, a že podle této dohody družstvo odevzdává předmětný byt do užívání žalovanému, členu družstva, „při společném členství J. Č.“. Vycházel dále ze zprávy stavebního bytového družstva N. D. (právního nástupce předmětného družstva) ze dne 28. 3. 1994, z níž vyplývá, že účastníci jsou společnými nájemci předmětného bytu a členy družstva; tento údaj byl uveden též v potvrzení téhož družstva ze dne 17. 7. 1995. Na základě obsahu obou posléze uvedených listin, jakož i obsahu dohody o odevzdání a převzetí bytu, dospěl soud prvního stupně k závěru, že účastníkům vzniklo k předmětnému bytu právo společného užívání bytu manžely i jejich společné členství v družstvu; dovodil dále, že i když žalovaný uzavřel dne 19. 3. 1965 s družstvem smlouvu o věcném plnění, nebylo prokázáno, že by mu vzniklo právo na přidělení předmětného bytu před uzavřením manželství, když nebylo doloženo rozhodnutí družstva o přidělení předmětného bytu a doklad o zaplacení členského podílu. Vzhledem k tomu, že se účastníci o dalším nájmu bytu nedohodli, soud prvního stupně zrušil jejich právo společného nájmu k předmětnému bytu, přičemž - s poukazem na okolnost, že žalovaný byt užívá a zasloužil se o jeho získání - určil dalším nájemcem bytu žalovaného a žalobkyni uložil byt vyklidit po zajištění náhradního bytu.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 5. 2000, č. j. 38 Co 544/98-61, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, rozhodl o nákladech odvolacího řízení a proti svému rozsudku připustil dovolání. Odvolací soud, poté, co doplnil dokazování opětovným výslechem účastníků a listinnými důkazy, přisvědčil skutkovým zjištěním soudu prvního stupně a konstatoval, že za situace, kdy žalovaný „provedl úhradu členského podílu tak, že základní členský vklad zaplatil v hotovosti a další část členského podílu uhradil odpracováním brigádnických hodin“, k čemuž se zavázal smlouvou o věcném plnění ze dne 19. 3. 1965, a kdy k ukončení stavby domu, ve kterém se předmětný byt nachází, došlo v prosinci roku 1966, přičemž ještě i poté žalovaný odpracoval část svého závazku (o finanční příspěvek na úhradu členského podílu již nebyl požádán), je nutno dovodit, že právo na přidělení družstevního bytu ve smyslu ustanovení §154 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991, vzniklo žalovanému splacením členského podílu, a to „až odpracováním příslušných brigádnických hodin, k nimž se žalovaný zavázal“. Protože k tomu došlo až po uzavření manželství účastníků, vzniklo jim oběma vedle společného užívání bytu manžely též společné členství v družstvu (§175 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991). Odvolací soud dále poukázal na to, že „Vzorové stanovy SBD, vydané Ústřední radou družstev v roce 1964, schválené vládním usnesením č. 277/1964 ve smyslu §508 občanského zákoníku v tehdy platném znění“, které byly účinné v době vzniku společného členství účastníků, stanovily „v článku 15“, že pokud vznikne jednomu z manželů za trvání manželství právo na přidělení družstevního bytu, vznikne s právem společného užívání bytu i společné členství manželů v družstvu, a v článku 24, že členu družstva vzniká právo na přidělení družstevního bytu rozhodnutím představenstva o přidělení bytu a splacením členského podílu. Tyto stanovy však neobsahovaly ustanovení obdobné článku 14 písm. c) „Vzorových stanov SBD z roku 1975“, podle kterého u svépomocné výstavby vzniká členu družstva právo na přidělení družstevního bytu úhradou splatné peněžní částky členského podílu a uzavřením písemné smlouvy o jiném plnění. Na základě toho odvolací soud uzavřel, že právo žalovaného na přidělení předmětného bytu vzniklo „až ve chvíli, kdy řádně splnil svůj závazek vykonat svépomocné práce dle smlouvy ze dne 19. 3. 1965 v hodnotě 18.426,20 Kčs (§71 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991)“. Ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci jsou splněny předpoklady pro zrušení práva společného nájmu bytu manžely, a ztotožnil se s ním i pokud jde o určení žalovaného dalším nájemcem bytu a uložení povinnosti žalobkyni byt vyklidit po zajištění náhradního bytu. Za otázku zásadního právního významu, pro kterou připustil ve výroku svého rozsudku dovolání, označil odvolací soud otázku, zda „v době účinnosti Vzorových stanov SBD z roku 1964 členský podíl byl uhrazen členem družstva u svépomocné výstavby v okamžiku uzavření smlouvy o věcném plnění, či až v okamžiku splnění úplného tohoto závazku“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §239 odst. 1 o. s. ř., a v němž uplatnil dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. Dovolatel vyjadřuje nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu, že účastníkům vzniklo společné členství v družstvu, a dovozuje, že ustanovení „článku 15 Vzorových stanov z roku 1964“ je nutno vykládat tak, že „splacením členského podílu“ v případě, kdy jde o jiné, než peněžité plnění, se rozumí uzavření smlouvy o jiném plnění, tj. tak, jak to výslovně upravoval „článek 14 písm. c) Vzorových stanov SBD z roku 1975“. Dovolatel má zato, že v projednávané věci byl pro vznik práva na přidělení předmětného bytu rozhodný okamžik uzavření smlouvy o jiném plnění, a protože se tak stalo před uzavřením manželství účastníků, a také základní členský vklad byl zaplacen v tomto období, nemohlo účastníků vzniknout společné členství v družstvu. Navrhl, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Žalobkyně se ve svém dovolacím vyjádření ztotožnila se závěry odvolacího soudu, s poukazem na gramatický výklad ustanovení §154 odst. 2 občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 1991 vyvracela argumenty dovolatele, a navrhla, aby dovolání bylo jako nedůvodné zamítnuto.
Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 25. 5. 2000, Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném před novelizací provedenou zákonem č. 30/2000 Sb., tj. účinném do 31. prosince 2000 (dále též jen „o. s. ř.“).
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a odst. 2 o. s. ř.) a je přípustné podle §239 odst. 1 o. s. ř.
Vzhledem k tomu, že právní otázka, pro kterou bylo dovolání připuštěno, nebyla vymezena ve výroku rozhodnutí odvolacího soudu, může být dovolání přípustné pro řešení těch právních otázek, na nichž rozhodnutí odvolacího soudu spočívalo (srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. 2. 1997, sp. zn. III. ÚS 253/96, uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky, svazek 7, pod pořadovým číslem 19), a jejichž řešení dovolatel v dovolání zpochybnil.
Se zřetelem k právnímu posouzení věci odvolacím soudem a uplatněnému dovolacímu důvodu podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. a jeho obsahové konkretizaci, je předmětem dovolacího přezkumu posouzení otázky vzniku práva žalovaného na přidělení družstevního bytu u svépomocné družstevní výstavby s přihlédnutím k právní úpravě účinné v době, kdy toto právo mělo vzniknout.
Podle §868 občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. ledna 1992 se řídí ustanovením tohoto zákona i právní vztahy vzniklé před 1. lednem 1992; vznik těchto vztahů, jakož i nároky z nich vzniklé před uvedeným datem se však posuzují podle dosavadních předpisů.
Vzhledem k tomu, že v dané věci mělo ke vzniku práva na přidělení družstevního bytu dojít v letech 1965 až 1966, je nutno vycházet z právní úpravy v této době účinné.
Podle §175 odst. 2 občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou s účinností k 1. 7. 1969 zákonem č. 58/1969 Sb. (dále též „občanský zákoník“) vzniklo-li jednomu z manželů za trvání manželství právo na přidělení družstevního bytu, vzniklo s právem společného užívání i společné členství manželů v družstvu; to však neplatilo, pokud manželé spolu trvale nežili (§175 odst. 3 občanského zákoníku).
Podle §154 odst. 2 občanského zákoníku vzniklo členu stavebního bytového družstva splacením členského podílu právo, aby mu byl orgánem družstva přidělen do osobního užívání družstevní byt.
Na základě zmocnění, obsaženého v ustanovení §508 občanského zákoníku, vydala Ústřední rada družstev Vzorové stanovy stavebních bytových družstev, jejichž znění bylo schváleno vládním usnesením č. 277 ze dne 20. 5. 1964, a jejichž vydání bylo registrováno v částce 76 Sbírky zákonů z roku 1964 (dále jen „Vzorové stanovy SBD“), v důsledku čehož měly tyto stanovy povahu obecně závazného právního předpisu.
Vzorové stanovy reagovaly na nový institut práva společného užívání bytu manžely (společného členství manželů v družstvu), který zakotvil občanský zákoník s účinností od 1. 4. 1964. Vznik společného členství manželů v družstvu upravoval článek 14 Vzorových stanov (nikoliv článek 15, jak uvedl odvolací soud) ve shodě s ustanovením §175 odst. 2 občanského zákoníku a stanovil, že vzniklo-li jednomu z manželů za trvání manželství právo na přidělení družstevního bytu, vzniklo s právem společného užívání bytu i společné členství manželů v družstvu. Z hlediska vzniku společného členství manželů v družstvu bylo tedy rozhodné, že jednomu z manželů vzniklo právo na přidělení družstevního bytu za trvání manželství.
Úprava vzniku práva na přidělení družstevního bytu, obsažená v článku 24 větě první Vzorových stanov vycházela z ustanovení §154 odst. 2 občanského zákoníku a byla podmíněna splacením členského podílu.
V právní praxi (srov. Šípal, J., Trnka, J.: Výklad stanov stavebních bytových družstev, Ústřední rada družstev, Praha 1972, str. 66, 67) byl přitom zastáván názor, že z hlediska posouzení existence společného členství manželů je nutno při svépomocné družstevní výstavbě za úhradu členského podílu (splacení členského podílu) považovat úhradu finanční části členského podílu a uzavření smlouvy o osobním nebo věcném plnění mezi členem a představenstvem družstva.
Také soudní praxe (srov. Bulletin Nejvyššího soudu ČSR, občanskoprávní část, rozhodnutí č. 3, str. 19, 20) zastávala v souvislosti s výkladem ustanovení §154 odst. 2 a §177 odst. 2 věty první občanského zákoníku názor, že splacením členského podílu při svépomocné výstavbě družstevního bytu je za úhradu členského podílu nutno považovat úhradu finanční částky členského podílu a uzavření smlouvy o osobním a věcném plnění, nikoli až uskutečnění osobního nebo věcného plnění; z citovaného rozhodnutí se přitom podává, že se tento názor vztahuje k období účinnosti Vzorových stanov z roku 1964. Na podporu uvedeného názoru lze poukázat i na rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1983, pod pořadovým číslem 34, str. 225, ze kterého vyplývá, že vznik práva na přidělení družstevní bytu je ve smyslu ustanovení §154 odst. 2 občanského zákoníku v případě tzv. svépomocné výstavby vázán na úhradu splatné částky členského podílu a uzavření písemné smlouvy o jiném plnění i tehdy, vzniklo-li toto právo před účinností Vzorových stanov stavebních bytových družstev, schválených usnesením vlády ČSR č. 47/1975 a usnesením vlády SSR č. 116/1975 (tj. za účinnosti Vzorových stanov z roku 1964).
Se zřetelem k uvedenému nelze tedy přisvědčit odvolacímu soudu, pokud dovodil, že vznik práva žalovaného na přidělení družstevního bytu bylo nutno vázat až na okamžik, kdy splnil svůj závazek, vyplývající ze smlouvy ze dne 19. 3. 1965 o osobním a věcném plnění, a pokud na základě toho dospěl k závěru, že účastníkům vzniklo k předmětnému bytu podle §175 odst. 2 občanského zákoníku právo společného užívání i jejich společné členství v družstvu; dovolací důvod podle §241 odst. 3 písm. d) o. s. ř. tak byl uplatněn důvodně.
Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. napadený rozsudek zrušil. Protože důvod, pro který bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně (který taktéž dovodil vznik práva společného užívání účastníků k předmětnému bytu a jejich společného členství v družstvu), bylo zrušeno i toto rozhodnutí a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. května 2003
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu