ECLI:CZ:NS:2009:26.CDO.845.2008.1
sp. zn. 26 Cdo 845/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně M. Z., zastoupené advokátem, proti žalovanému m. K., zastoupenému advokátem, o neplatnost výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Bruntále – pobočky v Krnově pod sp. zn. 19 C 1/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. října 2007, č. j. 11 Co 499/2007-32, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. října 2007, č. j. 11 Co 499/2007-32, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Bruntále – pobočka v Krnově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 30. 5. 2007, č. j. 19 C 1/2007-22, výrokem I. zamítl žalobu na určení, že výpověď z nájmu žalobkyně k bytu č. 30, o velikosti 2+1, nacházejícímu se na ulici M. 2 v K. (dále „předmětný byt“, resp. „byt“), je neplatná, výrokem II. uložil žalobkyni povinnost k náhradě nákladů řízení žalovanému; dále rozhodl o přiznání odměny právnímu zástupci žalobkyně (výrok III.) a o nákladech řízení státu (výrok IV.). Vzal za prokázáno, že žalovaný doručil dne 27. 10. 2006 žalobkyni výpověď z nájmu k předmětnému bytu (dále též „Výpověď“) s odůvodněním, že dluží na nájemném a na úhradách za služby spojené s užíváním bytu celkem částku 12.448,-Kč, a že žaloba v dané věci došla soudu dne 10. 1. 2007. Dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, neboť byla podána po marném uplynutí 60-ti denní prekluzivní lhůty, stanovené v §711 odst. 5 občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč. zák.“); na základě toho ji zamítl.
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 12. 10. 2007, č. j. 11 Co 499/2007-32, změnil rozsudek soudu prvního stupně (vyjma výroku III.) tak, že určil, že výpověď z nájmu žalobkyně k předmětnému bytu je neplatná a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a ve vztahu ke státu. Odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – dospěl k závěru, že žalobě je třeba vyhovět. Za podstatné považoval, že Výpověď neobsahuje závazek pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu, jak to vyžaduje ustanovení §711 odst. 3 věty druhé obč. zák., a že je tudíž neplatná. Vzhledem k tomu nemohla vyvolat žádné právní účinky, ani založit běh 60-ti denní lhůty, a proto i žaloba, jíž se žalobkyně domáhá určení neplatnosti této Výpovědi, je důvodná. Na základě toho změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé tak, že žalobě vyhověl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a uplatnil v něm dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Zpochybňuje závěr odvolacího soudu o neplatnosti Výpovědi i jeho právní názor, že žalobu na určení její neplatnosti lze proto úspěšně uplatnit i po uplynutí zákonné 60-ti denní lhůty. Dovolatel má za to, že uplynula-li tato lhůta marně, měla být žaloba zamítnuta a poukazuje na to, že jinak by její stanovení v zákoně pozbylo smysl; lhůta poskytnutá nájemci je dostatečná, a v důsledku právního názoru odvolacího soudu by byla zpochybněna právní jistota subjektů nájemního vztahu, a to i v návaznosti na další soudní řízení související s jeho ukončením. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalobkyně se v dovolacím vyjádření ztotožnila s právním posouzením věci odvolacím soudem a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.
Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 12. října 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o. s. ř.”).
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolací soud, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle ustanovení §242 odst. 3 o. s. ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k vadám podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Vady tohoto druhu nebyly v dovolání namítány a jejich existence se z obsahu spisu nepodává.
Dovolací soud se proto zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze odvolacímu soudu vytýkat nesprávné právní posouzení věci. O nesprávné právní posouzení ve smyslu uvedeného ustanovení jde tehdy, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §711 odst. 2 písm. b) obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu i tehdy, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu.
Ustanovení §710 odst. 3 obč. zák. stanoví obsahové náležitosti takovéto výpovědi; podle §711 odst. 5 obč. zák. nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu.
Pouze s přivolením soudu může pronajímatel vypovědět nájem bytu z důvodů vyjmenovaných v ustanovení §711a odst. 1 písm. a) až d).
Z celkové koncepce právní úpravy zániku nájmu výpovědí pronajímatele, účinné od 31. 3. 2006 Sb., vyplývá, že na rozdíl od úpravy předchozí, je upravena možnost, aby pronajímatel u výpovědních důvodů nyní vyjmenovaných v §711 odst. 2 písm. a) až e) obč. zák. ukončil nájemní vztah svým jednostranným právním úkonem bez ingerence soudu; jde o případy, kdy výpovědní důvody spočívají v chování nájemce (s výjimkou §711 odst. 2 písm. e/, kdy jde o jeho zdravotní stav).
Účelem novelizované právní úpravy obsažené v §711 obč. zák. tak bylo nepochybně posílit ochranu vlastnického práva pronajímatele a urychlit ukončení nájemního vztahu k bytu v případech, kdy chování nájemce ve svých důsledcích poškozuje jeho práva. Nájemce je přitom chráněn právem domáhat se neplatnosti takovéto výpovědi podle §711 odst. 5 obč. zák.
Posléze uvedené ustanovení upravuje specifický případ určovací žaloby, jejíž uplatnění je – právě s ohledem na její zvláštní povahu a účel jí sledovaný – časově omezeno 60-ti denní lhůtou, jež je svou povahou lhůtou hmotněprávní, prekluzivní, a nemůže se uplatnit mimo její rámec. Žalobce (nájemce) nemusí v tomto případě prokazovat naléhavý právní zájem na požadovaném určení, jako je tomu u určovací žaloby podle §80 písm. c) o. s. ř.
Lze tedy uzavřít, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu není správné; Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu podle §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první o. s. ř.).
V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně 15. října 2009
Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.
předsedkyně senátu