ECLI:CZ:NS:2005:26.CDO.864.2004.1
sp. zn. 26 Cdo 864/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Marie Vokřinkové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce města B., proti žalovaným 1. R. S. a 2. P. S., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 28 C 67/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. listopadu 2003, č.j. 8 Co 512/2003-50, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. listopadu 2003, č.j. 8 Co 512/2003-50, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 3.6.2003, č.j. 28 C 67/2003-27, přivolil k výpovědím žalobce daným žalovaným jednak z nájmu bytu č. 4.1., IV. kategorie, o velikosti 5+0, nacházejícího se ve 4. podlaží domu čp. 109, v B. a dále z nájmu dalšího bytu č. 4, I. kategorie, o velikosti 4+1, nacházejícího se ve 3. podlaží téhož domu; rozhodl, že právo společného nájmu žalovaných k oběma bytům skončí uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty a uložil žalovaným oba byty vyklidit a předat žalobci do 15 dnů po zajištění přístřeší. Současně rozhodl, že žalovaní jsou povinni nahradit žalobci společně a nerozdílně náklady řízení 1.030.-Kč. Soud prvního stupně dovodil, že ačkoliv byl prvý z obou bytů označen v nájemní smlouvě ze dne 22.1.1996 jako bytová jednotka č. 4a a ačkoliv druhý z obou bytů nebyl v nájemní smlouvě sjednané s účinností od 1.1.1998 označen číslem, není s ohledem na další popis těchto bytů v nájemních smlouvách (velikost bytu, umístění na příslušném podlaží a ve společném domě čp. 109) pochyb o tom, že žalovaným vzniklo právo společného nájmu právě k bytům označeným v žalobě. Vzhledem k tomu, že žalovaní neplatili nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním každého z těchto bytů za dobu delší než tři měsíce, hrubě tím porušili své povinnosti nájemců bytu tak, jak to má na mysli §711 odst.1 písm. d) obč. zák. Proto soud prvního stupně přivolil k výpovědím, které z výše uvedeného důvodu dal žalobce žalovaným z nájmu obou bytů. Soud prvního stupně shledal za dostačující, že výpovědi z nájmu obou bytů, jež byly pojaty do žaloby, byly prostřednictvím pošty zaslány každému ze žalovaných do jejich bydliště a že již není rozhodující, že si žalovaní zásilky obsahující výpovědi z nájmu bytů na poště nevyzvedli. I tak se tím výpovědi z nájmu bytů jako hmotněprávní úkony dostaly do sféry dispozice žalovaných. Projev vůle působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí dojde (§45 odst. 1 obč. zák.). Tím je třeba rozumět okamžik, kdy adresát úkonu nabyl konkrétní možnost seznámit se s obsahem projevu vůle. Přitom není podmínkou, aby se adresát úkonu skutečně s projevem vůle seznámil. V projednávané věci se žalovaní zdržovali na adrese, kam jim byla žaloba obsahující výpovědi z nájmů obou bytů doručována. Záleželo již jen na nich samotných, zda se s obsahem poštovní zásilky seznámí či nikoliv.
K odvolání druhého žalovaného Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 7.11.2003, č.j. 42 Co 512/2003-50, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu o přivolení k výpovědím z nájmu obou bytů zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů za řízení před soudem prvního stupně. Současně uložil žalobci nahradit žalovaným náklady odvolacího řízení 1.000,-Kč. Odvolací soud dospěl shodně se soudem prvního stupně k závěru, že výpověď z nájmu bytu je hmotněprávní úkon, kterým dochází k zániku nájmu bytu, že výpověď musí obsahovat náležitosti stanovené v §710 odst. 1 a 3 obč. zák. a že může být pojata do žaloby. Shodně se soudem prvního stupně také dovodil , že zatímco pro doručování žaloby platí procesněprávní úprava obsažená v §45 a následujících o.s.ř., pro doručování projevu vůle obsaženého ve výpovědi z nájmu bytu platí úprava v §45 občanského zákoníku. Na rozdíl od soudu prvého stupně však odvolací soud vyložil okamžik dojití projevu vůle vůči nepřítomné osobě úžeji, a to tak, že do sféry dispozice nepřítomné osoby, které je projev vůle určen, se dostane jen takový hmotněprávní úkon, který jí byl prokazatelně doručen. V projednávaném případě nebyla zásilka s výpověďmi z nájmů bytů předána žalovaným, nýbrž byla uložena u pošty a posléze po marném uplynutí úložní doby byla vrácena zpět odesílateli. Žalovaní tak neměli objektivní možnost seznámit se s obsahem výpovědí. Nenastaly tedy hmotněprávní účinky, které jsou nezbytným předpokladem k tomu, aby soud mohl k výpovědím z nájmu bytů přivolit. V důsledku toho se odvolací soud již ostatními předpoklady pro přivolení k výpovědím z nájmů bytů nezabýval.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost opřel o ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. V dovolání uplatnil dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu zpochybnil správnost právního závěru odvolacího soudu, že projev vůle, učiněný pronajímatelem ve výpovědi z nájemního poměru k bytu obsažené v žalobě, dojde nepřítomnému nájemci jen za předpokladu, že nájemce žalobu převzal. Namítal, že při takovém právním výkladu jsou z možnosti dání výpovědi vyloučeni pronajímatelé v těch případech, kdy je sice nájemce známého pobytu a prokazatelně se zdržuje na adrese bytu, ze kterého mu je dávána výpověď, avšak účelově nepřebírá písemnosti. Právě o takový případ jde v projednávané věci. Žalobce se jako pronajímatel obou bytů ještě před podáním žaloby dvakrát pokusil doručit žalovaným jako nájemcům bytů výpovědi z nájemního poměru. Učinil tak ale bezúspěšně. Žalovaní písemnosti nepřevzali a ani dodatečně si je nevyzvedli na poště. Proto mu nezbylo nic jiného než výpovědi z nájmů bytů vtělit do žaloby. Žalobci je známo, že se žalovaní na adrese, kam je jim doručováno, prokazatelně zdržují a že pouze účelově nepřebírají písemnosti týkající se zániku nájmu bytů. O tom svědčí i průběh soudního řízení. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§240 odst. 1 o.s.ř.), jednajícím v dovolacím řízení prostřednictvím pověřené osoby s právnickým vzděláním (§241 odst. 2 písm. b/ a odst. 4 o.s.ř.).
Poté se dovolací soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť pouze z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů. Dovolací soud shledal, že je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., jelikož směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Podle §242 odst. 1 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení. Z ustanovení §242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám uvedeným v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. písm. a) a b) a §229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly dovoláním uplatněny (§241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.). Existence uvedených vad ale nebyla tvrzena a ani z obsahu spisu se nepodává.
Dovoláním je uplatněn dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný stav nesprávně aplikoval. V souzené věci dovolatel podrobil kritice právní názor odvolacího soudu, že hmotněprávní účinky výpovědi z nájemního poměru k bytu nastávají jen tehdy, jestliže nájemci písemné vyhotovení výpovědi (případně i vtělené do žaloby o přivolení k výpovědi z nájmu bytu) převzali.
Podle ust. §710 odst. 1 obč.zák. nájem bytu zanikne písemnou výpovědí. V písemné výpovědi musí být uvedena lhůta, kdy má nájem skončit, a to nejméně tři měsíce tak, aby skončila ke konci kalendářního měsíce (odstavec třetí citovaného ustanovení). Podle ust. §711 odst. 1 obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu, ze zákonem taxativně stanovených důvodů (srov. písm. a/ až písm. i/ citovaného ustanovení).
Podle ustálené judikatury (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996, pod pořadovým číslem 26, dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.5.1996, sp. zn. 2 Cdon 127/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/1997, str. 157, ze dne 28.8.1997, sp. zn. 3 Cdon 79/96) je výpověď z nájmu bytu hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel, a který je adresován nájemci. Nedal-li pronajímatel nájemci písemnou výpověď z nájmu bytu před tím, než se obrátil na soud s návrhem na přivolení k výpovědi, může být tato výpověď - srozumitelně a určitě formulovaný projev vůle pronajímatele směřující k nájemci - pojata do textu písemného návrhu na zahájení řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu; tím výpověď neztrácí povahu jednostranného hmotněprávního úkonu pronajímatele, jehož adresátem je nájemce. Účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§45 odst.1 obč. zák.). Slovní spojení „dostane do sféry jeho dispozice“ nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, jestliže doručením dopisu či telegramu, obsahujícího projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit (srov. 9. vydání Komentáře občanského zákoníku autorů JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., prof. JUDr. Jiřího Švestky, DrSc., JUDr. Marty Škárové a kol. vydané v roce 2004 v nakladatelství C. H. Beck Praha a například i rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29.6.2004, sp. zn. 28 Cdo72/2004 a ze dne 15.1.2004, sp. zn. 32 Odo 442/2003). Občanský zákoník nestanoví pro výpověď z nájmu bytu co do jejích hmotněprávních účinků jiný právní režim než pro ostatní jednostranné adresné hmotněprávní úkony. Není tedy důvod bránit se tomu, aby se shora výklad vztahoval i na ni.
Jestliže v projednávané věci nájemci bytu měli objektivně možnost na základě oznámení pošty vyzvednout si uloženou žalobu obsahující výpověď z nájmu bytu a seznámit se s jejím obsahem dříve, než se nevyzvednutá zásilka vrátila zpět, pak hmotněprávní účinky výpovědi nastaly v okamžiku, kdy žalovaní i přes oznámení o uložení zásilky této objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky (a tudíž i s výpovědí z nájmu bytů) nevyužili. Tímto okamžikem se stal hmotněprávní úkon perfektním.
Odvolací soud vycházel z jiného právního názoru, jeho právní posouzení věci není tedy správné. Dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl proto uplatněn důvodně. Se zřetelem k tomu Nejvyšší soud podle §243b odst. 2 části věty za středníkem o.s.ř. rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 odst. 1 o.s.ř.).
V novém rozhodnutí o věci bude rozhodnuto o nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. března 2005
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu