ECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.955.2011.1
sp. zn. 26 Cdo 955/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce města Prachatic , se sídlem v Prachaticích, Velké náměstí 3, zastoupeného Mgr. Miloslavem Půbalem, advokátem se sídlem ve Vimperku, 1. máje 116, proti žalovanému J. K. , zastoupenému JUDr. Pavlou Kochtovou, advokátkou se sídlem ve Vimperku, 1. máje 144, o vyklizení nebytového prostoru, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 2 C 183/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. června 2010, č. j. 7 Co 1245/2010-79, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800,- Kč k rukám Mgr. Miloslava Půbala, advokáta se sídlem ve Vimperku, 1. máje 116, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Prachaticích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 11. března 2010, č. j. 2 C 183/2009-55, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit do patnácti dnů od právní moci rozsudku „nebytový prostor – sklad č. 6 v domě č. p. 260 v Ševčíkově ulici v P. (bývalá hasičárna) (dále jen „nebytový prostor), v němž má uskladněny tam specifikované věci; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. června 2010, č. j. 7 Co 1245/2010-79, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání.
Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle §237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.
Je-li přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle §241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. §237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.).
Dovolatel sice formálně odkázal na dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., avšak ve skutečnosti – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnil především nepřípustný dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř. (námitkami, že „se soudy obou stupňů nezabývaly jeho zásadní námitkou, že nemá k dispozici žádné jiné prostory, kam by mohl své movité věci a movité věci svých blízkých přemístit“ , že „když mu bude uložena povinnost vyklidit předmětný nebytový prostor, nebude moci si tyto věci vyzvednout a ty budou nakonec prodány třetím osobám při výkonu rozhodnutí vyklizením tohoto nebytového prostoru“ , že „tímto způsobem dojde ke zmaření exekuce na veškerý majetek povinného“ a že „z tohoto důvodu se obává, aby se nedostal do rozporu se zákonem, pokud by se nebránil podané žalobě a dobrovolně vyklidil své movité věci a movité věci svých blízkých, které má uskladněny v nebytovém prostoru“ ).
V napadeném rozhodnutí byl vysloven rovněž právní názor, že zakázal-li exekutor žalovanému (povinnému) v exekučním řízení disponovat s movitými věcmi, neznamená to, že by tyto věci nemohl přemístit z jednoho prostoru do jiného; zákaz dispozice je nutno chápat v tom smyslu, že povinný z exekuce nesmí s věcmi nakládat takovým způsobem, který by následně znemožnil realizaci exekučního prodeje.
Právní nauka i převažující judikatorní praxe se shoduje v závěru, že výrok usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, kterým se povinnému zakazuje, aby nakládal s věcmi, které budou sepsány, povinnému znemožňuje, aby sepsanou věc převedl na jiného, aby ji zastavil nebo jinak zatížil, aby ji půjčil, pronajal nebo s ní jinak disponoval, a to od okamžiku, kdy mu usnesení bylo doručeno a stalo se tak vůči němu vykonatelným, popřípadě kdy byly věci sepsány (srov. např. i Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád II. §201 až 376. Komentář. 1. vydání. Praha : C. H. Beck, 2009, s. 2444, a dále rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. března 2011, sp. zn. 20 Cdo 1415/2009).
S ohledem na uvedené lze uzavřít, že odvolací soud se neodchýlil od výše zmíněné judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem standardní soudní praxe.
Vedle potvrzujícího výroku napadl dovolatel rovněž nákladový výrok rozsudku odvolacího soudu. Soudní praxe je však dlouhodobě ustálena v názoru, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech řízení není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinném od 1. ledna 2001 přípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1edna 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné pod č. 88 v sešitě č. 5 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura).
Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§2 odst. 1, §7 písm. d/ ve spojení s §10 odst. 3, §15 ve spojení s §14 odst. 1 a §18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§2 odst. 1, §13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.
V Brně dne 21. září 2011
JUDr. Miroslav Ferák, v. r.
předseda senátu