ECLI:CZ:NS:2004:26.ND.120.2004.1
sp. zn. 26 Nd 120/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Roberta Waltra ve věci žalobce J. K. proti žalovanému Mgr. J. M., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 57/2003, o návrhu žalobce na přikázání věci Městskému soudu v Praze z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř., takto:
Věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 57/2003 se nepřikazuje Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
Žalobce podal dne 16. června 2003 u Krajského soudu v Ostravě žalobu na ochranu osobnosti doplněnou podáním doručeným tomuto soudu dne 29. září 2003.
S odůvodněním, „aby se mohl svobodně, bez obav a subjektivního pocitu, že ho někdo chce ve F. poškodit, svobodně hájit“, následně navrhl, aby věc byla z důvodů vhodnosti podle §12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), přikázána Městskému soudu v Praze.
Žalovaný s přikázáním věci Městskému soudu v Praze nesouhlasil a uvedl, že k takovému postupu neshledává žádný důvod.
Nejvyšší soud České republiky jako soud nejblíže společně nadřízený příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána (§12 odst. 3 o.s.ř.), návrh projednal a dospěl k závěru, že není důvodný.
Podle §12 odst. 2 o.s.ř. může být věc jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků a jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji. K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění ust. zák. č. 162/1998 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V daném případě Nejvyšší soud České republiky neshledal okolnosti, které by odůvodňovaly přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o.s.ř.; ostatně žádné takové okolnosti žalobce ani netvrdí. Za takové okolnosti nelze totiž pokládat ani ničím nepodložené tvrzení o údajné protiprávní činnosti soudců Okresního soudu ve Frýdku-Místku a Krajského soudu v Ostravě; navíc takové okolnosti, i kdyby byly dány, nezakládají důvod pro delegaci vhodnou. Lze tedy uzavřít, že přikázání věci Městskému soudu v Praze, v jehož obvodu žádný z účastníků nebydlí, by v posuzovaném případě nebylo vhodným opatřením k hospodárnějšímu, rychlejšímu a po skutkové stránce spolehlivějšímu a důkladnějšímu projednání věci. Proto Nejvyšší soud České republiky návrhu žalobce na přikázání věci nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. srpna 2004
JUDr. Miroslav F e r á k , v.r.
předseda senátu