ECLI:CZ:NS:2002:26.ND.187.2002.1
sp. zn. 26 Nd 187/2002
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Hany Müllerové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně K. b., a. s., proti žalovaným 1) Č. o. a v. s., a. s., a 2) JUDr. Ing. Z. Z., zastoupenému advokátem, o zaplacení částky EUR 569. 702, 90 s příslušenstvím (do 31. 12. 2001 DEM 1, 114. 242, 50 s příslušenstvím) a s odměnou, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Sm 856/2001, o návrhu druhého žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Brně, takto:
Projednání věci sp. zn. Sm 856/2001 Městského soudu v Praze se nepřikazuje Krajskému soudu v Brně.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze vyhověl návrhu žalobce a směnečným platebním rozkazem ze dne 1. 2. 2002, č. j. Sm 856/2001-13, uložil oběma žalovaným zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku EUR 569. 702, 90 s příslušenstvím (do 31. 12. 2001 DEM 1, 114. 242, 50 s příslušenstvím) a s odměnou, do tří dnů od doručení tohoto platebního rozkazu.
Proti směnečnému rozkazu podal druhý žalovaný námitky; současně navrhl, aby věc byla podle §12 odst. 2 o. s. ř. přikázána z důvodu vhodnosti Krajskému soudu v Brně. Důvod pro přikázání věci spatřuje v tom, že má v obvodu tohoto soudu bydliště, jakož i v tom, že zde první žalovaná měla „donedávna“ sídlo. Dále uvedl, že v případě přikázání věci Krajskému soudu v Brně budou „eliminovány náklady, které lze důvodně očekávat v souvislosti s projednáváním této směnečné věci“.
První žalovaná s návrhem druhého žalovaného souhlasila.
Žalobkyně vyjádřila nesouhlas s návrhem na přikázání věci. Poukázala na to, že Městský soud v Praze je vedle obecného soudu žalovaného příslušným soudem podle §87 písm. e) o. s. ř. a namítla, že skutečnost, že druhý žalovaný má v obvodu Krajského soudu v Brně bydliště, není vážným důvodem pro přikázání věci jinému soudu. Uvedla dále, že případným přikázání věci Krajskému soudu v Brně by se zhoršila její pozice z hlediska dostupnosti soudu.
Podle §12 odst. 2 o. s. ř. může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána; účastníci mají právo vyjádřit se k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by měla být věc přikázána (srov. §12 odst. 3 o. s. ř.).
Předpokladem přikázání věci z důvodu vhodnosti podle §12 odst. 2 o. s. ř. je typicky existence okolností, které umožňují hospodárnější a rychlejší projednání věci. Postup podle citovaného ustanovení představuje výjimku ze zásady, že řízení koná soud, jehož příslušnost vyplývá ze zákona. Tato zásada je i ústavně garantována v ustanovení čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z toho je zřejmé, že skutečnosti, o které se přikázání věci jinému soudu opírá, musí mít výjimečnou povahu i závažnost, tak, aby byl odůvodněn průlom do uvedené ústavní zásady. V posuzovaném případě však žádný takový důvod zjištěn nebyl.
V dané věci byla založena místní příslušnost Městského soudu v Praze ustanovením §87 písm. e) o. s. ř. Podle tohoto ustanovení je - vedle obecného soudu žalovaného popřípadě vedle soudu uvedeného v §85a o. s. ř. – k řízení příslušný také soud, v jehož obvodu je platební místo, uplatňuje-li se právo ze směnky, šeku nebo jiného cenného papíru. Jde o příslušnost danou na výběr, přičemž výběr přísluší žalobci. Uvedená zákonná úprava tedy nepochybně sleduje zajištění co nejúčelnějšího a nejhospodárnějšího projednání nároku, uplatňovaného v daném případě ze směnky, a preferuje možnost jeho kvalifikovaného posouzení tím soudem, v jehož obvodu je platební místo. Tento zájem je natolik intenzivní, že má případně přednost i před příslušností určenou podle místa sídla (bydliště) žalovaných ve smyslu §84, §85 odst. 1, odst. 3 a §85a o. s. ř. Vzhledem k tomu by přikázání věci jinému soudu muselo být opřeno o skutečně vážné důvody, které brání dosažení uvedeného záměru u příslušného soudu; takové důvody nelze spatřovat toliko ve skutečnosti, že první žalovaná měla sídlo v obvodu Krajského soudu v Brně, a že druhý žalovaný zde má bydliště. Vzdálenost mezi Brnem a Prahou bezpochyby dovoluje prvnímu žalovanému osobní účast u jednání u Městského soudu v Praze, nehledě na to, že první žalovaná má nyní své sídlo v obvodu tohoto soudu.
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že Nejvyšší soud návrh druhého žalovaného na přikázání věci Krajskému soudu v Brně neshledal opodstatněným a proto mu nevyhověl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. srpna 2002
Doc. JUDr. Věra K o r e c k á , CSc., .r. předsedkyně senátu