ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.1617.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 1617/2019-107
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Ivo Waldera v právní věci žalobkyně A. I. P. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené Mgr. Ing. Markem Švehlíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, PSČ 110 00, proti žalovanému A. B. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Luborem Bystřickým, advokátem, se sídlem v Praze 2, U Kanálky 1359/4, PSČ 120 00, o zaplacení 2.602.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Cm 27/2017, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2019, č. j. 4 Cmo 9/2019-85, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 1. 2019, č. j. 4 Cmo 9/2019-85, se mění takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 10. 2018, č. j. 1 Cm 27/2017-60, se mění tak, že se společnosti A. I. P. opatrovník neustanovuje.
Odůvodnění:
[1] Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 6. 10. 2017 se žalobkyně A. I. P. (dále též jen „společnost“) domáhá na žalovaném náhrady škody spočívající v ušlém nájemném ve výši 2.602.000 Kč s příslušenstvím, jež jí vznikla v důsledku předběžného opatření nařízeného na návrh žalovaného usnesením Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2013, č. j. 75 Cm 76/2011-139, kvůli němuž nemohla od 9. 4. 2013 do 7. 4. 2017 pronajímat (v citovaném usnesení specifikované) nemovitosti.
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. 10. 2018, č. j. 1 Cm 27/2017-60, ustanovil společnosti opatrovníka J. K., advokáta, se sídlem XY.
[3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Podle výpisu z obchodního rejstříku vzniklo Z. P. členství v představenstvu společnosti dne 21. 7. 2009, v období od 25. 11. 2010 do 17. 12. 2010 byla předsedkyní představenstva společnosti a dosud je v obchodním rejstříku zapsána jako jediná členka představenstva společnosti.
2) Z. P. je od 17. 2. 2011 až dosud zapsána v obchodním rejstříku jako jediná akcionářka společnosti.
3) Podle stanov společnosti založených do sbírky listin dne 2. 7. 1997 a dne 15. 1. 2002 má představenstvo společnosti tři členy s funkčním obdobím tří let a funkce člena zaniká uplynutím období, avšak neskončí dříve, dokud na jeho místo nebyl zvolen nový člen.
4) Společnost jednající Z. P. jako členkou představenstva udělila dne 18. 9. 2012 plnou moc Mgr. Ing. Marku Švehlíkovi, advokátovi, mimo jiné k zastupování společnosti ve všech věcech a při všech úkonech i v rozsahu práv a povinností podle občanského soudního řádu.
5) U Městského soudu v Praze je pod sp. zn. 75 Cm 76/2011 vedeno řízení, v němž se žalovaný domáhá určení, že A. B., narozen dne XY, byl v době své smrti (dne 16. 5. 2010) jediným akcionářem společnosti a že rozhodnutí jediné akcionářky společnosti Z. P. při výkonu působnosti valné hromady učiněné dne 17. 12. 2010, o němž Mgr. Jana Vaňková, notářka, sepsala notářský zápis NZ 383/2010, je neplatné.
[4] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně, odkazuje na §29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), a §194 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“), ve znění účinném do 31. 12. 2013, uzavřel, že má pochyby o tom, kdo je osobou oprávněnou jménem společnosti jednat před soudem.
[5] Z. P. vzniklo členství v představenstvu společnosti dne 21. 7. 2009 a podle stanov jí funkční období uplynulo v roce 2012, avšak „nemuselo“ skončit dříve, než byl zvolen nový člen představenstva. Podle kogentního ustanovení §194 odst. 1 obch. zák. pětileté funkční období Z. P. skončilo v roce 2014.
[6] Soud uvedl, že v obchodním rejstříku není uveden den zániku členství Z. P. v představenstvu ani jiný zápis svědčící o jejím opětovném zvolení do funkce členky představenstva. Ani do sbírky listin nebyla založena listina, ze které by bylo patrné, že Z. P. byla opětovně zvolena do funkce členky představenstva, nebo že je činěn jakýkoli pokus o zvolení nového člena představenstva.
[7] Vrchní soud v Praze k odvolání společnosti potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok) a věc „vrátil soudu prvního stupně k dalšímu pokračování v řízení“ (druhý výrok).
[8] Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož důvody pro přijetí opatření podle §29 odst. 2 o. s. ř. v současné době „převažují“.
[9] Podle odvolacího soudu se „předmět řízení dle §29 odst. 2 o. s. ř. omezuje pouze na zjištění, zda v dané věci je objektivně sporné, kdo tvoří statutární orgán, nebo zda je zde osoba ,nesporněʼ oprávněná za právnickou osobu jednat. Pouze na tuto otázku je omezen předmět odvolacího přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně… Pominou-li v dalším průběhu řízení důvody pro opatrovnictví (například v průběhu dokazování je zjištěno, že právnická osoba má platně ustanovený orgán či ,spornostʼ o osobách tvořících statutární orgán právnické osoby je rozptýlena), funkce opatrovníka bez dalšího zaniká.“
[10] Odvolací soud konstatoval, že byla osvědčena „zatímní existence sporu (názorového nesouladu) obou účastníků o tom, zda představenstvo společnosti mohou tvořit vedle zapsané členky paní Z. P. i další osoby …, ale též o tom, zda v důsledku uplynutí doby funkce zapsané členky představenstva společnosti již nezanikla“.
[11] Usnesení soudu prvního stupně podle odvolacího soudu „splňuje i předpoklad odvrácení nebezpečí z prodlení a naplňuje zásadu rychlosti a hospodárnosti řízení, výslovně vyjádřené v §100 odst. 1 o. s. ř.“
[12] Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 o. s. ř., majíc za to, že dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek procesního práva, které v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny, a sice
1) „zda lze i přes dosud nezpochybňované a nikdy neukončené zmocnění udělené advokátovi účastníkem ustanovit účastníkovi ve formě právnické osoby opatrovníka dle §29 odst. 2 o. s. ř.“ a
2) „do jaké míry může soud ve sporném řízení sám o své vůli posuzovat bez provedení dokazování a revidovat stav zachycený ve veřejném rejstříku bez relevantního prokázání odlišných skutečností, odchýlit se od něj a v důsledku toho ustanovit právnické osobě opatrovníka“.
[13] Dovolání je podle dovolatelky přípustné rovněž pro vyřešení otázky procesního práva, kterou napadené rozhodnutí odvolacího soudu řeší odlišně od dřívějšího rozhodování dovolacího soudu. Dovolatelka, odkazujíc na (v dovolání specifikovanou) judikaturu Nejvyššího soudu, namítá, že ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 2 o. s. ř. bylo vždy krajním řešením věci v případech, kdy společnost statutární orgán neměla, nebo bylo jeho složení sporné, za současného splnění podmínky nebezpečí z prodlení, nebo se jednalo o případy evidentní a logické kolize mezi účastníky spočívající v tom, že na obou stranách jednala jedna a tatáž osoba, či zájmy této zastupující osoby byly v přímé kolizi se zájmy zastoupeného.
[14] Dovolatelka má za to, že postup podle §29 odst. 2 o. s. ř. používá dosavadní praxe výjimečně skutečně pouze v případech, kdy došlo k objektivnímu splnění podmínek tohoto ustanovení a vzhledem k nebezpečí z prodlení nelze věc z procesního hlediska vyřešit jinak. O takový případ podle dovolatelky nejde a ani jedna z hypotéz uvedeného ustanovení splněna nebyla.
[15] Dovolatelka namítá, že postupem soudů došlo ke změně jejího právního zastoupení bez jakéhokoliv projevu vůle a jejího souhlasu, a to přes existující, platné a neukončené zmocnění udělené advokátovi. Tím soudy zasáhly podstatným způsobem do procesních práv dovolatelky.
[16] Dovolatelka se domnívá, že odvolací soud sám bez provádění dokazování posoudil stav „relevantně a trvale“ zachycený ve veřejném rejstříku, ačkoli tento zápis není odpovídajícím způsobem zpochybněn ani vyvrácen žádnou jinou listinou či důkazem, a to pouze s odkazem na názorové nesoulady účastníků a spor týkající se vnitřních poměrů dovolatelky.
[17] Podle dovolatelky je pro posouzení oprávnění jednat za ni zcela irelevantní, zda někdo jiný (kromě Z. P.) by případně mohl být dalším členem představenstva. Členství Z. P. v představenstvu nezpochybnil ani odvolací soud a jí udělené plné moci Mgr. Ing. Marku Švehlíkovi, advokátovi, stále trvají a nebyly odvolány ani nikdy nikým rozporovány.
[18] Dovolatelka poukazuje na zásadu materiální publicity spojenou se zápisy v obchodním rejstříku, jež podle ní nemůže být porušena ani v tomto řízení, pokud nedojde ke zpochybnění zápisu v souladu s příslušnými právními předpisy. Není úkolem civilního soudu v řízení netýkajícím se zápisu v obchodním rejstříku nebo jiné korporátní věci s rejstříkovým zápisem spojené bez dalšího přezkoumávat, zda jsou ve sbírce listin založeny veškeré listiny.
[19] Dovolatelka rovněž namítá, že odůvodnění rozhodnutí je stručné, nejasné až protichůdné a je nepřezkoumatelné.
[20] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[21] Žalovaný ve vyjádření k dovolání považuje usnesení odvolacího soudu za správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.
[22] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení dovolatelkou otevřené otázky splnění podmínek pro ustanovení opatrovníka podle §29 odst. 2 o. s. ř., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
[23] Z §21 o. s. ř. se podává, že za právnickou osobu jedná člen statutárního orgánu; tvoří-li statutární orgán více osob, jedná za právnickou osobu předseda statutárního orgánu, popřípadě jeho člen, který tím byl pověřen; je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna [odstavec 1 písm. a)]. Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, stanoví-li tento nebo zvláštní zákon, že za právnickou osobu jednají jiné osoby (odstavec 2). Za právnickou osobu nemůže jednat ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy právnické osoby (odstavec 4). Každý, kdo jedná za právnickou osobu, musí své oprávnění prokázat. V téže věci může za právnickou osobu současně jednat jen jediná osoba (odstavec 5).
[24] Podle §24 odst. 1 věty první o. s. ř. účastník se může dát v řízení zastupovat zástupcem, jejž si zvolí.
[25] Podle §25 odst. 1 o. s. ř. zástupcem si účastník může vždy zvolit advokáta. Advokátu lze udělit pouze plnou moc pro celé řízení (dále jen „procesní plná moc“).
[26] Podle §29 odst. 2 o. s. ř. ustanoví předseda senátu právnické osobě, která jako účastník řízení nemůže před soudem vystupovat proto, že tu není osoba oprávněná za ni jednat nebo že je sporné, kdo je osobou oprávněnou za ni jednat, opatrovníka, je-li tu nebezpečí z prodlení.
[27] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že:
1) Smyslem a účelem ustanovení (procesního) opatrovníka podle §29 odst. 2 o. s. ř. je řádné hájení zájmů právnické osoby, k ochraně jejíchž práv byl opatrovník ustanoven, v občanském soudním řízení.
2) Není-li právnické osobě, která před soudem jako účastník nemůže vystupovat, opatrovník ustanoven, je zasaženo její právo na spravedlivý proces a řízení trpí zmatečnostní vadou podle §229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
3) Opatrovník může být účastníku řízení (právnické osobě) ustanoven jedině tehdy, když zájmy (práva) právnické osoby nemůže hájit osoba oprávněná za ni jednat. Byl-li účastníku řízení ustanoven (procesní) opatrovník, ačkoli k tomu nebyly splněny podmínky formulované v §29 odst. 2 o. s. ř., a uvedené mělo za následek, že soud nejednal s účastníkem, nebo s jiným jeho zástupcem (např. s jeho zákonným zástupcem nebo s kolizním opatrovníkem), jde o případ, kdy účastníku byla nesprávným postupem soudu v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem. Jinak řečeno, i takové řízení je zatíženo zmatečnostní vadou (§229 odst. 3 o. s. ř.).
4) Z právě uvedeného se podává, že i poté, co je opatrovník právnické osobě ustanoven, je potřeba průběžně zkoumat, zda (objektivně) trvají důvody pro ustanovení opatrovníka (zda nedošlo ke změně poměrů a zda nadále platí, že právnická osoba nemůže před soudem vystupovat).
5) Je tomu tak i proto, že (procesní) opatrovník vykonává svou funkci vždy jen po takovou dobu, po niž trvá důvod, pro který byl do funkce ustanoven. Jestliže takový důvod v průběhu řízení odpadne (např. tím, že právnická osoba si ustanovila statutární orgán), funkce opatrovníka bez dalšího zaniká, jeho oprávnění zastupovat účastníka tím končí a soud nadále jedná s účastníkem (právnickou osobou); účinky procesních úkonů, které do té doby opatrovník za účastníka učinil, zůstávají zachovány. Rozhodnutí o zproštění opatrovníka funkce (jež má povahu usnesení, kterým se upravuje vedení řízení) není třeba vždy vydávat, ukončení funkce je však třeba opatrovníku oznámit.
Srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2020, sp. zn. 27 Cdo 616/2019, a v něm citovanou judikaturu.
[28] V poměrech projednávané věci, udělila-li jediná členka představenstva společnosti Z. P. dne 18. 9. 2012 jménem společnosti plnou moc Mgr. Ing. Marku Švehlíkovi, advokátovi, k zastupování společnosti ve všech věcech a při všech úkonech i v rozsahu práv a povinností podle občanského soudního řádu, pak ani případné ukončení výkonu její funkce členky představenstva nevede bez dalšího k zániku této plné moci, kterou udělila v době, kdy byla oprávněna jednat jménem dovolatelky (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 29 Cdo 136/2012, ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4751/2010, ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4525/2016, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2704/2012).
[29] Je-li zde osoba oprávněna za dovolatelku jednat, a sice advokát zmocněný na základě plné moci ze dne 18. 9. 2012 založené v soudním spisu na č. l. 7, nejsou dány důvody pro ustanovení opatrovníka dovolatelce podle §29 odst. 2 o. s. ř.
[30] Jelikož právní posouzení věci co do řešení otázky, na které napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dosavadní výsledky řízení ukazují, že o věci může rozhodnout přímo dovolací soud, Nejvyšší soud podle §243d písm. b) o. s. ř. usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se společnosti opatrovník neustanovuje.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 9. 3. 2021
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu