ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.3164.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 3164/2018-224
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatele Z. P. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jiřím Douskem, advokátem, se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, PSČ 460 05, za účasti Libereckého tenisového klubu z. s. , se sídlem v Liberci, Fibichova 1377/8, PSČ 460 01, identifikační číslo osoby 44224087, zastoupeného JUDr. Jakubem Fröhlichem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Spálená 84/5, PSČ 110 00, o vyslovení neplatnosti vyloučení člena spolku, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 17 C 174/2014, o dovolání Libereckého tenisového klubu z. s. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 3. 2018, č. j. 29 Co 284/2017-185, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Liberecký tenisový klub z. s. je povinen zaplatit navrhovateli na náhradu nákladů dovolacího řízení 4.114 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.
Odůvodnění:
[1] Okresní soud v Liberci rozsudkem ze dne 2. 6. 2017, č. j. 17 C 174/2014-136, zamítl „žalobu“, kterou se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti rozhodnutí valné hromady Libereckého tenisového klubu z. s. (dále též jen „spolek“) ze dne 18. 3. 2014 a rozhodnutí výboru spolku ze dne 19. 3. 2013 o jeho vyloučení ze spolku (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
[2] Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci k odvolání navrhovatele v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že vyslovil neplatnost rozhodnutí výboru spolku ze dne 19. 3. 2013 a valné hromady spolku ze dne 18. 3. 2014 o vyloučení navrhovatele ze spolku (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal spolek dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Závěr odvolacího soudu, podle něhož „porušení povinnosti loajality navrhovatele ke spolku i jeho členům a poškození dobrého jména spolku“ – s přihlédnutím ke všem odvolacím soudem pečlivě posouzeným okolnostem případu – nedosáhlo intenzity zvlášť závažného porušení povinností neslučitelného s členstvím ve spolku, a proto nebylo důvodem k vyloučení navrhovatele podle článku III. bodu 8 stanov spolku, odpovídá ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2002, sp. zn. 20 Cdo 1810/2000, a ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1785/2008, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2895/2004).
[5] Namítá-li dovolatel (odkazuje na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4916/2015, uveřejněného pod číslem 59/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) nedostatečné posouzení věci, neboť odvolací soud podle něj nezohlednil korektiv §260 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, přehlíží, že v poměrech projednávané věci – na rozdíl od případu posuzovaného v odkazovaném rozhodnutí – samotné řízení před orgány spolku bylo prosté formálních vad a důvod neplatnosti napadených rozhodnutí spočíval v jejich věcném rozporu se stanovami. Za těchto okolností lze jen stěží dospět k závěru, podle něhož by zmíněné porušení stanov nemělo pro navrhovatele závažné právní následky (k tomu srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 787/2018).
[6] Dovolatel namítá rovněž vady řízení (zejména nepřezkoumatelnost, překvapivost rozhodnutí odvolacího soudu, neexistence důvodů podle §220 odst. 1 o. s. ř. pro změnu rozhodnutí odvolacím soudem). Nejvyšší soud připomíná, že námitka vad řízení sama o sobě nemůže založit přípustnost dovolání, neboť není způsobilým dovolacím důvodem (§241a odst. 1 o. s. ř.), a dovolací soud k vadám řízení přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§242 odst. 3 o. s. ř.). Ostatně napadené rozhodnutí tvrzenými vadami netrpí. Ve vztahu k namítané nepřezkoumatelnosti srov. např. důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněného pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Zabýval-li se již soud prvního stupně porušením povinnosti loajality navrhovatelem, mohlo být rozhodnutí odvolacího soudu „překvapivým“ jen pro účastníka řízení ochrany svých procesních práv nedbalého a na jednání odvolacího soudu nepřipraveného (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 300/2010, uveřejněný pod číslem 32/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[7] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat jeho výkonu.
V Brně dne 15. 4. 2020
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu