ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.3744.2018.1
sp. zn. 27 Cdo 3744/2018-1403
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobkyně R. D. , narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Vítem Brožkem, advokátem, se sídlem v Praze 10, Na Kovárně 472/8, PSČ 101 00, proti žalovanému Ž. M. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Janou Mikulovou, bytem v Praze 10, Sportovní 823/14, PSČ 101 00, o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, o žalobě na obnovu řízení, o žalobě pro zmatečnost podané žalobkyní proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2012, č. j. 28 Co 497/2011-1121, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Co 497/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, č. j. 4 Co 269/2017-1334, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 3. 2018, č. j. 4 Co 269/2017-1334, jakož i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2017, č. j. 28 Co 497/2011-1307, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobou pro zmatečnost podanou u Městského soudu v Praze dne 16. 11. 2012 se žalobkyně domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2012, č. j. 28 Co 497/2011-1121, z důvodu upraveného v §229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).
[2] Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 9. 2017, č. j. 28 Co 497/2011-1307, žalobu pro zmatečnost zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[3] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1/ Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 13. 7. 2011, č. j. 8 C 8/93-1075a, odmítl žalobu na obnovu řízení podanou žalobkyní.
2/ Toto usnesení bylo žalobkyni doručeno dne 26. 7. 2011.
3/ Žalobkyně prostřednictvím tehdejší zástupkyně H. Š. doručila dne 10. 8. 2011 na podatelnu Obvodního soudu pro Prahu 4 email, k němuž přiložila odvolání proti usnesení č. j. 8 C 8/93-1075a. Odvolání nebylo podepsáno podle §42 odst. 3 o. s. ř. (nebylo opatřeno zaručeným elektronickým podpisem založeným na kvalifikovaném certifikátu vydaném akreditovaným poskytovatelem certifikačních služeb). V emailu žalobkyně mimo jiné uvedla, že podání doplní písemně do tří dnů.
4/ Věc byla dne 18. 10. 2011 předložena k vyřízení Městskému soudu v Praze jako odvolacímu soudu, který ji následně vrátil zpět Obvodnímu soudu pro Prahu 4 bez věcného vyřízení, neboť odvolání podané emailem nebylo ve lhůtě tří dnů doplněno.
5/ V podání ze dne 13. 6. 2012, doručeném Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 14. 6. 2012, žalobkyně „z opatrnosti“ uvedla, že dne 10. 8. 2011 podala v elektronické podobě odvolání, které dne 12. 8. 2011 „odeslala poštou“. K tomu mimo jiné přiložila podací lístek ze dne 12. 8. 2011, č. RR686314773CZ (dále též jen „podací lístek“).
6/ Z podacího lístku se podává, že tehdejší zástupkyně žalobkyně podala dne 12. 8. 2011 u pošty P. doporučenou zásilku adresovanou Obvodnímu soudu pro Prahu 4.
7/ Věc byla dne 10. 7. 2012 předložena Městskému soudu v Praze jako odvolacímu soudu k vyřízení věci.
8/ Městský soud v Praze následně vyzval žalobkyni k předložení toho, co bylo obsahem doporučené zásilky, kterou zasílala Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 12. 8. 2011, a poté k „doložení tvrzení ohledně doporučené zásilky“.
9/ Žalobkyně doručila Městskému soudu v Praze originál odvolání proti usnesení, č. j. 8 C 8/93-1075a, jenž měl být obsahem doporučené zásilky ze dne 12. 8. 2011, a kopii podacího lístku ze dne 12. 8. 2011.
10/ Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 9. 2012, č. j. 28 Co 497/2011-1121, odmítl odvolání žalobkyně pro opožděnost, neboť lhůta uplynula dne 10. 8. 2011. K elektronickému podání ze dne 10. 8. 2011 nebylo možné přihlížet, neboť nebylo ve lhůtě tří dnů doplněno podle §42 odst. 2 o. s. ř. I v případě, že by žalobkyně prokázala, že podání doplnila dne 12. 8. 2011, bylo by odvolání podáno až po uplynutí lhůty.
[4] Na takto ustaveném základu soud prvního stupně uzavřel, že po šetření provedeném u České pošty, s. p. a u Obvodního soudu pro Prahu 4 nebylo zjištěno, že by originál odvolání byl Obvodnímu soudu pro Prahu 4 doručen, natož ve lhůtě podle §42 odst. 2 o. s. ř. Kopie podacího lístku či kontrolní vážení zásilky neprokazují, v jaké věci byla zásilka podána. Podání nebylo založeno ve spise. Výpověď tehdejší zástupkyně žalobkyně považoval soud prvního stupně v některých částech za nejednoznačnou (zřejmě též pro časový odstup), proto z ní nevycházel.
[5] Jelikož nebylo prokázáno, že odvolání žalobkyně podané elektronickou poštou dne 10. 8. 2011 bylo řádně a v zákonné lhůtě doplněno jeho originálem ve shodném znění, nebylo možné k tomuto odvolání podle §42 odst. 2 o. s. ř. přihlížet a Městský soud v Praze takové podání správně odmítl. Žalobou uplatněný zmatečnostní důvod podle §229 odst. 4 o. s. ř. tak nebyl dán.
[6] Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením k odvolání žalobkyně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[7] Jde přitom již o druhé rozhodnutí odvolacího soudu ve věci, když usnesení ze dne 16. 10. 2014, č. j. 4 Co 160/2014-1217, jímž Vrchní soud v Praze potvrdil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2014, č. j. 28 Co 497/2011-1196, o zamítnutí žaloby pro zmatečnost, zrušil (spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně) Nejvyšší soud k dovolání žalobkyně usnesením ze dne 28. 4. 2016, sp. zn. 21 Cdo 2918/2015, a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[8] Odvolací soud vyšel ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, jež doplnil toliko zjištěním plynoucím z přípisu Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 12. 2017 (jenž byl doručen až po přijetí rozhodnutí soudu prvního stupně), že zásilka č. RR686314773CZ byla doručena Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 16. 8. 2011.
[9] Odvolací soud se „zcela ztotožnil s právním posouzením věci“ učiněným soudem prvního stupně, odkazuje na jeho „věcně správné a vyčerpávající“ rozhodnutí.
[10] Na „doplnění“ pak odvolací soud považoval za potřebné uvést, že tehdejší zástupkyně žalobkyně Š. mohla předejít sporu tím, že by použila datovou schránku, případně podala elektronické podání se zaručeným elektronickým podpisem. Vyloučila by tak riziko, zda příslušné podání bylo soudu doručeno či nikoliv. Přitom užívání těchto „mnohem jednodušších nástrojů“ elektronické komunikace bylo v advokátní praxi v rozhodné době již zcela běžné.
[11] Podle odvolacího soudu věrohodnost žalobkyně nepodporuje ani tvrzení, že zásilka měla obsahovat šest listů A4 (čemuž měla odpovídat i její hmotnost), neboť ve dvojím vyhotovení (podle podoby doloženého originálu odvolání) by podání obsahovalo čtyři listy (případně osm listů při jednostranném vytištění). Za „zcela nestandardní“ též odvolací soud považoval skutečnost, že originál odvolání, jenž žalobkyně doručila k výzvě Městskému soudu v Praze, obsahoval nevyplněné razítko soudu.
[12] Ze samotného zjištění, že tehdejší zástupkyně žalobkyně podala dne 12. 8. 2011 k poštovní přepravě zásilku adresovanou Obvodnímu soudu pro Prahu 4, která mu byla doručena dne 16. 8. 2011, nelze bez dalšího učinit spolehlivý závěr, že zásilka obsahovala předmětné odvolání, a to s přihlédnutím k tomu, že u zástupkyně jako advokátky lze očekávat korespondenci i v jiných soudních řízeních.
[13] Žalobkyně tak neprokázala – ani přes poučení podle §118a odst. 3 o. s. ř.– že uvedená zásilka obsahovala originál předmětného odvolání, tedy že odvolání bylo doplněno v zákonem stanovené lhůtě. Z ostatních skutečností na tento závěr nebylo možné usuzovat. Přitom zjištění obsahu poštovní zásilky je běžnou skutkovou otázkou podléhající dokazování; důkazy zhodnocené v souladu s §132 o. s. ř. tvrzení žalobkyně nepodporují, spíše naopak je činí nevěrohodným.
[14] Žalobkyní předkládaný nález Ústavního soudu ze dne 19. 12. 2007, sp. zn. III. ÚS 751/06, podle odvolacího soudu na projednávanou věc nedopadá, neboť v něm byla řešena otázka, zda lze za doručenou považovat tzv. ztracenou zásilku obsahující příslušné podání. V projednávané věci je nepochybné, že zásilka byla soudu doručena, není ovšem jisté, co bylo jejím obsahem. Uvedený nález tudíž nelze podle odvolacího soudu na věc aplikovat.
[15] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež má za přípustné podle §237 o. s. ř. pro řešení otázky prokazování obsahu zásilky doručené soudu prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
[16] Dovolatelka považuje závěr odvolacího soudu, podle kterého měla prokázat, že zásilka podaná na poštu (která navíc soudu byla doručena) obsahovala originál odvolání, za rozporný s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2008, sp. zn. 32 Cdo 3999/2007, jakož i s judikaturou Ústavního soudu (k tomu dovolatelka cituje několik rozhodnutí Ústavního soudu, např. nález sp. zn. III. ÚS 751/06). Odvolacímu soudu také vytýká, že se závěry rozsudku sp. zn. 32 Cdo 3999/2007 ani nezabýval, ačkoliv na něj v odvolání poukazovala.
[17] Závěru soudu prvního stupně by podle dovolatelky bylo možné přisvědčit pouze v případě, pokud by odvolací soud prokázal, že zásilka podaná k poštovní přepravě (a navíc doručená soudu) podání tvrzené dovolatelkou neobsahovala (tj. že obsahovala jiné podání). To ovšem prokázáno nebylo.
[18] Je nepřípustné, aby soud požadoval po účastníku řízení, aby za těchto okolností doložil, co v zásilce odeslal. Je „prakticky nemožné“, aby účastník nade vší pochybnost prokázal, co bylo obsahem odeslané zásilky, která byla ztracena či nebyla založena do příslušného spisu. Takovým přístupem by bylo porušeno právo účastníka na soudní ochranu.
[19] K úvaze odvolacího soudu, že tehdejší zástupkyně měla podání učinit datovou schránkou, dovolatelka namítá, že bylo pouze na zástupkyni, jaký způsob přepravy, předvídaný občanským soudním řádem, si zvolí. Nelze znevýhodnit účastníka jen proto, že si zvolil způsob doručování (upravený v zákoně), který oproti ostatním soud považuje v konkrétním případě za méně vhodný.
[20] Dovolatelka proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí spolu s rozhodnutím soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
[21] Žalovaný považuje „skutková zjištění a skutkové závěry učiněné soudem I. stupně za dostačující k vydání meritorního rozhodnutí a zcela se ztotožňuje i s jeho právním posouzením věci“. Proto navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu „potvrdil“.
[22] Dovolání je přípustné podle §237 o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na řešení otázky (procesního práva) zjišťování obsahu zásilky doručené soudu prostřednictvím poštovní přepravy, která nebyla soudem nalezena, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu.
[23] Podle §42 odst. 2 o. s. ř. písemné podání obsahující návrh ve věci samé učiněné telefaxem nebo v elektronické podobě je třeba nejpozději do 3 dnů doplnit předložením jeho originálu, případně písemným podáním shodného znění (věta první). K těmto podáním, pokud nebyla ve stanovené lhůtě doplněna, soud nepřihlíží (věta druhá).
[24] Podle §229 odst. 4 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání pro opožděnost.
[25] Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o. s. ř. je skutkově nebo právně chybný (v rozporu se zákonem učiněný) závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto nebo že odvolací řízení muselo být zastaveno; žaloba pro zmatečnost není opodstatněná jen tehdy, jsou-li tyto závěry po skutkové a právní stránce v souladu se zákonem [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 489/2005, usnesení Nejvyššího soudu (vydané v této věci) sp. zn. 21 Cdo 2918/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 5184/2017].
[26] Jak Nejvyšší soud vysvětlil již v předchozím (kasačním) rozhodnutí (sp. zn. 21 Cdo 2918/2015), podání v elektronické podobě, které není opatřeno uznávaným elektronickým podpisem a které obsahuje návrh ve věci samé (žalobu, zpětvzetí žaloby, změnu žaloby, odvolání, dovolání apod.), musí být – má-li mít sledované procesní účinky – doplněno ve lhůtě tří dnů předložením písemného podání shodného znění. Lhůta tří dnů je zákonnou procesní lhůtou a nelze ji prodloužit; k dodržení lhůty postačí, je-li doplnění podáno poslední den lhůty u provozovatele poštovních služeb nebo odevzdáno jinému orgánu, který má povinnost je doručit (srov. §57 odst. 3 o. s. ř.). Je-li podání v elektronické podobě bez uznávaného elektronického podpisu v této lhůtě stanoveným způsobem doplněno, nastávají jeho účinky okamžikem, kdy došlo soudu (nikoli tedy až okamžikem jeho doplnění).
[27] Situaci, kdy účastník řízení prokázal, že soudu byla doručena jím odeslaná zásilka, nicméně nebylo zjištěno, co bylo jejím obsahem (zásilka nebyla na soudu dohledána), řešil Nejvyšší soud v rozsudcích sp. zn. 32 Cdo 3999/2007 a ze dne 19. 8. 2014, sp. zn. 30 Cdo 2595/2013. V nich uzavřel, že bylo-li osvědčeno, že zásilka byla soudu doručena, nemůže soud po účastníkovi požadovat, aby „prokázal“, co bylo obsahem zásilky. Jestliže nebylo zjištěno, že její obsah byl jiný než tvrdí účastník, je nepřípustné, aby soud požadoval po účastníku, aby doložil, co konkrétně v předmětné zásilce odeslal.
[28] Obdobně je třeba postupovat i tehdy, odevzdá-li účastník řízení zásilku obsahující (procesní) podání provozovateli poštovních služeb, a dojde-li následně ke ztrátě této zásilky (tato není doručena příslušnému soudu). Jak při řešení této otázky uzavřel Ústavní soud, dává-li zákon účastníku řízení možnost, aby procesní úkony činil prostřednictvím provozovatele poštovních služeb (a zejména – co do zachování lhůty – s účinky, jakoby bylo podání učiněno přímo u soudu), pak není materiálně myslitelné, aby případné poruchy uvnitř doručovacího mechanismu provozovatele poštovních služeb šly na jeho vrub. Účastník se podle práva – a „právem“ – spoléhá na to, že jemu zákonem umožněný režim učinit procesní úkon zajistí, že důsledky jeho podání reálně nastanou, resp. že jeho procesní odpovědnost nebude spojována s ničím jiným než s tím, co je schopen reálně ovlivnit (řádně zásilku na poště podat a zajistit, aby byl schopen podání zásilky doložit) [srov. dovolatelkou přiléhavě citovaný nález sp. zn. III. ÚS 751/06, či v judikatuře Nejvyššího soudu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4304/2010, a ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 347/2011].
[29] V situacích popsaných shora je nutno (s přihlédnutím k okolnostem případu) vycházet z presumpce, že tímto podáním (obsahem takto odeslané zásilky) byl procesní úkon (např. odvolání) tvrzený účastníkem (k tomu srov. dále i nálezy Ústavního soudu ze dne 10. 9. 2008, sp. zn. IV. ÚS 179/06, a ze dne 8. 9. 2010, sp. zn. I. ÚS 1286/10).
[30] Jinak řečeno, odevzdá-li účastník řízení zásilku obsahující (procesní) podání (adresovanou soudu) provozovateli poštovních služeb, a dojde-li následně ke ztrátě této zásilky z důvodů nespočívajících na straně odesílatele (účastníka řízení), nelze po účastníkovi požadovat, aby „prokázal“, co bylo obsahem zásilky. Jestliže v řízení není zjištěno, že její obsah byl jiný než tvrdí účastník, je nutno (s přihlédnutím k okolnostem případu) vycházet z presumpce, že tímto podáním (obsahem takto odeslané zásilky) byl procesní úkon (např. odvolání) tvrzený účastníkem. To zásadně platí bez ohledu na to, zda ke ztrátě zásilky došlo „uvnitř“ provozovatele poštovních služeb (a tato vůbec nebyla doručena soudu), či zda se zásilka ztratila až na soudu, poté, kdy byla doručena.
[31] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že bylo-li zjištěno, že tehdejší zástupkyně dovolatelky podala zásilku dne 12. 8. 2011 k poštovní přepravě a zásilka byla soudu dne 16. 8. 2011 dokonce i doručena, nemůže jít k tíži dovolatelky, že soud zásilku ve své evidenci nedohledal. Tvrdí-li dovolatelka, že obsahem zásilky byl originál odvolání podaného emailem dne 10. 8. 2011, a nebyl-li v řízení zjištěn opak, měl odvolací soud vycházet z presumpce, že obsahem zásilky byl dovolatelkou tvrzený originál odvolání.
[32] Má-li odvolací soud za to, že zásilka nemohla obsahovat šest listů (jak tvrdí dovolatelka), přehlíží, že – jak se podává i ze samotného originálu odvolání – odvolání bylo podáno ve třech vyhotoveních, což odpovídá i dovolatelčině tvrzení. Zcela bezpředmětné jsou pak úvahy odvolacího soudu, podle nichž měla zástupkyně dovolatelky využít jiný ze zákonem předvídaných způsobů doručení podání.
[33] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a dovolací důvod dle §241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu podle §243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[34] Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§243g odst. 1 část věty první za středníkem, §226 o. s. ř.).
[35] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu