ECLI:CZ:NS:2020:27.CDO.442.2019.1
sp. zn. 27 Cdo 442/2019-380
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci navrhovatele L. H., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Jindřichem Sojkou, advokátem, se sídlem v Klatovech, Pražská 119, PSČ 339 01, za účasti M. Z. , narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Markem Plajnerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Lazarská 11/6, PSČ 120 00, o zaplacení 15.000.000 Kč s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 44 Cm 151/2010, o dovolání M. Z. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 6. 2017, č. j. 7 Cmo 537/2016-341, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
[1] Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 20. 6. 2013, č. j. 44 Cm 151/2010-183, uložil M. Z. (dále též jen „účastník“) povinnost zaplatit navrhovateli 15.000.000 Kč s úrokem z prodlení blíže specifikovaným ve výroku (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
[2] Účastník podal dne 6. 8. 2013 proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání. Krajský soud v Plzni jej usnesením ze dne 14. 8. 2013, č. j. 44 Cm 151/2010-198, vyzval k zaplacení soudního poplatku za podané odvolání ve výši 600.000 Kč; účastník takto vyčíslený soudní poplatek zaplatil dne 13. 12. 2013.
[3] Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 10. 2. 2016, č. j. 7 Cmo 114/2014-260, rozhodl o podaném odvolání tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části, ve které soud uložil účastníku zaplatit navrhovateli 15.000.000 Kč, a ve zbývající části týkající se úroků z prodlení a nákladů řízení jej zrušil a věc vrátil v tomto rozsahu soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Dovolání podané účastníkem proti tomuto rozhodnutí Nejvyšší soud odmítl usnesením ze dne 5. 12. 2018, č. j. 27 Cdo 4117/2017-363.
[4] Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 4. 11. 2016, č. j. 44 Cm 151/2010 - 318, (mimo jiné) uložil M. Z. povinnost zaplatit České republice – Krajskému soudu v Plzni do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení doplatek soudního poplatku za podané odvolání ve výši 150.000 Kč, neboť celková výše soudního poplatku podle položky 12 písm. b) Sazebníku soudních poplatků měla činit 750.000 Kč a dosud bylo uhrazeno toliko 600.000 Kč (výrok I.).
[5] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím k odvolání účastníka usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku I. potvrdil.
[6] Proti usnesení odvolacího soudu podal účastník dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[7] Dovoláním otevřenou otázku výkladu zákona o soudních poplatcích odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího i Ústavního soudu, z níž se podává (mimo jiné), že:
1) Nezaplatí-li odvolatel soudní poplatek za podané odvolání, vyzve jej soud k jeho zaplacení postupem podle §9 odst. 1, respektive §9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích.
2) Výzva soudu má povahu usnesení o vedení řízení [§202 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]; v části, v níž soud určuje výši soudního poplatku, má usnesení povahu deklaratorního rozhodnutí. Nedochází jím totiž ke vzniku poplatkové povinnosti, nýbrž toliko k její individualizaci.
Viz stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 23. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS-st. 35/13.
3) Projedná-li odvolací soud podané odvolání, aniž byl odvolatel vyzván k zaplacení soudního poplatku za jeho podání, nemohou nastat následky nezaplacení soudního poplatku předvídané v ustanovení §9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích; soud řízení o odvolání účastníka nezastaví [§9 odst. 4 písm. a) zákona o soudních poplatcích]. V tom případě rozhodne o uložení povinnosti zaplatit poplatek odvolací soud spolu s rozhodnutím, jímž se odvolací řízení končí (§9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích).
4) Jestliže tak odvolací soud neučiní, běží od právní moci rozhodnutí, jímž odvolací soud rozhodl o podaném odvolání, tříletá prekluzivní lhůta určená ustanovením §13 odst. 1 zákona o soudních poplatcích a §148 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu.
Viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2867/2016, uveřejněné pod číslem 121/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
[8] Vyzval-li v projednávané věci soud prvního stupně dovolatele k doplacení soudního poplatku za podané odvolání usnesením ze dne 4. 11. 2016, učinil tak před uplynutím tříleté prekluzivní lhůty, jež počala běžet od právní moci usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016, č. j. 7 Cmo 114/2014-260, jímž odvolací soud rozhodl o podaném odvolání a v němž také měl rozhodnout o povinnosti odvolatele doplatit soudní poplatek za podané odvolání. Toto usnesení přitom nabylo právní moci 16. 6. 2016.
[9] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. 12. 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. 3. 2020
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu