ECLI:CZ:NS:2018:27.CDO.4814.2017.1
sp. zn. 27 Cdo 4814/2017-351
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Marka Doležala a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Petra Šuka v právní věci dědictví po Z. T. , zemřelém 13. června 2003, za účasti věřitelů a) ČSAD Uherské Hradiště a. s. , se sídlem v Uherském Hradišti, tř. Maršála Malinovského 874, PSČ 686 01, identifikační číslo osoby 49445910, zastoupené JUDr. Zdeňkou Křížovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Cejl 712/62, PSČ 602 00, b) D. M. , c) České republiky – Finančního úřadu pro Zlínský kraj, Územního pracoviště v Otrokovicích , se sídlem v Otrokovicích, J. Jabůrkové 1427, PSČ 765 02, d) MONETA Money Bank, a. s. , se sídlem v Praze 4, Vyskočilova 1422/1a, PSČ 140 28, identifikační číslo osoby 25672720, zastoupené JUDr. Marií Cilínkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Bolzanova 1615/1, PSČ 110 00, e) České spořitelny, a. s. , se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, PSČ 140 00, identifikační číslo osoby 45244782, f) J. Š. , zastoupeného JUDr. Janem Vyjídákem, advokátem, se sídlem ve Šternberku, Potoční 494/36, PSČ 785 01, g) České republiky – Okresního soudu ve Zlíně , se sídlem ve Zlíně, Dlouhé díly 351, PSČ 763 02, h) L. K. , i) NEMKOR INTERNATIONAL spol. s r. o. , se sídlem v Praze 10, Francouzská 55/52, PSČ 101 00, identifikační číslo osoby 48036641, zastoupené JUDr. Tomášem Holoubkem, advokátem, se sídlem v Praze 3, Sudoměřská 185/10, PSČ 130 00, j) ASSET RECOVERY DEBTS CZECH REPUBLIC a. s. , se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27117952, k) Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 2020/4, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 41197518, Územního pracoviště ve Zlíně, se sídlem ve Zlíně, Zarámí 160, PSČ 760 01, a l) M. T. , zastoupené JUDr. Rostislavem Puklem, advokátem, se sídlem ve Veselí nad Moravou, Svatoplukova 519, PSČ 698 01, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. D 1253/2003, o zpeněžení zůstavitelova majetku prováděném soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou, Exekutorský úřad Zlín, pod sp. zn. 77 Ex 6126/10, za účasti vydražitele GLICK, spol. s r. o. , se sídlem v Praze, K Hájku 91, PSČ 104 00, identifikační číslo osoby 44849427, o žalobě pro zmatečnost podané M. T. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2015, č. j. 18 Co 220/2013-160, vedené Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 18 Co 220/2013, o dovolání M. T. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. února 2017, č. j. 7 Co 41/2016-276, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. června 2016, č. j. 18 Co 220/2013-243, zamítl žalobu pro zmatečnost podanou M. T. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. května 2015, č. j. 18 Co 220/2013-160 (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.).
Vrchní soud v Olomouci k odvolání M. T. v záhlaví označeným usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
Proti usnesení odvolacího soudu podala M. T. dovolání, jež Nejvyšší soud podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
Dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, podle něhož dovolatelka není osobou subjektivně legitimovanou podat odvolání proti usnesení o příklepu vydanému soudním exekutorem JUDr. Martinem Růžičkou, Exekutorský úřad Zlín, dne 4. dubna 2013 pod č. j. 77 Ex 6126/10-92 (dále jen „usnesení o příklepu“), a proto soud prvního stupně nepochybil, když její odvolání proti usnesení o příklepu odmítl. Tento závěr odvolacího soudu je přitom zcela v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu.
V usnesení ze dne 4. prosince 2014, sp. zn. 21 Cdo 559/2014, uveřejněném pod číslem 69/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 69/2015“), Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož udělil-li soudní exekutor v dražbě nemovitosti prováděné při likvidaci dědictví podle §76 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, příklep, mohou proti usnesení o příklepu podat odvolání pouze notář, jenž byl soudem pověřen, aby jako soudní komisař provedl úkony v řízení o dědictví, vydražitel a dražitelé, kteří po udělení příklepu vznesli námitky, popřípadě též osoby, které mají na dražené nemovitosti předkupní právo, věcné právo (s výjimkou práv zajišťujících pohledávky) nebo nájemní právo, kterým nebyla doručena dražební vyhláška, jestliže se z tohoto důvodu nezúčastnily dražby.
V projednávané věci byla dovolatelka osobou, která měla na dražené nemovitosti předkupní právo. I když se dražby nezúčastnila, nebylo to z toho důvodu, že jí nebyla doručena dražební vyhláška. Sama dovolatelka řádné a včasné doručení dražební vyhlášky nepopírá a tvrdí, že se dražby nezúčastnila, neboť jí bylo soudním exekutorem výslovně řečeno, že k dražbě nebude připuštěna. Tato dovolatelkou tvrzená skutečnost, i kdyby byla prokázána (k čemuž ovšem nedošlo, neboť netvoří součást skutkových zjištění soudů, ani se nepodává z obsahu spisu), však není z hlediska §336k odst. 2 věty druhé o. s. ř., ve znění účinném do 31. prosince 2012 [nyní §336k odst. 3 písm. a) o. s. ř.], a R 69/2015 významná, tj. nezakládá dovolatelce právo podat odvolání proti usnesení o příklepu.
Dovolání nečiní přípustným ani dovolatelčina tvrzení, že před nařízením dražby došlo k porušení jejího zákonného předkupního práva, že při nařízení dražebního jednání došlo k porušení zákona a že „nezákonným postupem Finančního úřadu v O. bylo fakticky znemožněno provést vklad vlastnického práva k dotčeným nemovitostem ve prospěch dovolatelky a z tohoto důvodu také nenabyla dohoda o vypořádání SJM do dnešního dne účinnosti“, a „tím došlo i k porušení zásady právní jistoty a ochrany práva vlastnit majetek zakotveného v čl. 11 odst. 1 LZPS“, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu na řešení těchto otázek nespočívá. Dovolatelka pomíjí, že podle §237 o. s. ř. je jedním z předpokladů přípustnosti dovolání skutečnost, že na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva napadené rozhodnutí závisí, tedy že odvolacím soudem vyřešená právní otázka je pro jeho rozhodnutí určující (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. července 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, v němž Nejvyšší soud vysvětlil, že dovolání není přípustné podle §237 o. s. ř., jestliže dovolatel jako důvod jeho přípustnosti předestírá dovolacímu soudu k řešení otázku hmotného nebo procesního práva, na níž rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (do 31. prosince 2013) se podává z článku II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a dále z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. dubna 2018
JUDr. Marek Doležal
předseda senátu