ECLI:CZ:NS:2021:27.CDO.647.2020.1
sp. zn. 27 Cdo 647/2020-1038
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a JUDr. Marka Doležala v právní věci žalobce JUDr. Tomáše Pelikána , se sídlem v Praze 2, Máchova 838/18, PSČ 120 00, jako insolvenčního správce dlužníka P. s. b. d. , se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného Mgr. Karlem Volfem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 3163/28, PSČ 150 00, proti žalovaným 1) M. L. , narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Martinou Jelínkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 320/17, PSČ 186 00, 2) O. V. , narozenému XY, bytem XY, 3) P. W. , narozenému XY, bytem XY, 4) V. M. , narozenému XY, 5) V. S. , narozenému XY, bytem XY, ad 2) až 5) zastoupeným JUDr. Magdou Rothovou, advokátkou, se sídlem v Praze 8, Prvního pluku 320/17, PSČ 186 00, o zaplacení 7.467.278,11 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 22 Cm 41/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 9. 2019, č. j. 6 Cmo 216/2018-1001, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 19. 4. 2018, č. j. 22 Cm 41/2011-931, zamítl žalobu o zaplacení 7.467.278,11 Kč (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.).
[2] Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I., II. a IV. a změnil ve výroku III. (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[3] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle §243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), jako nepřípustné, neboť nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v §238a o. s. ř. a není přípustné ani podle §237 o. s. ř.
[4] Jakkoliv odvolací soud svůj závěr neformuloval zcela přesně, z napadeného rozhodnutí je zjevné, že škodu, jejíž náhrady se dovolatel po žalovaných domáhá, nepovažoval za prokázanou.
[5] Uvedený závěr přitom odpovídá jak ustálené judikatuře Nejvyššího soudu o rozložení důkazního břemene ve sporech mezi obchodní korporací a (bývalými) členy jejího statutárního orgánu o náhradu škody způsobené porušením povinností jednat při výkonu funkce s péčí řádného hospodáře podle §194 odst. 5 a §243 odst. 8 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), ve znění účinném od 1. 1. 2001, tak i ustálené judikatuře o důsledcích neunesení důkazního břemene stranou tímto břemenem zatíženou.
[6] Z této judikatury se podává, že:
1) Člen představenstva nese důkazní břemeno (toliko) o tom, že (v konkrétním případě) jednal s péčí řádného hospodáře.
2) Ve vztahu k ostatním předpokladům odpovědnosti za škodu způsobenou obchodní korporaci – tedy ohledně vzniku škody, jakož i příčinné souvislosti mezi škodou a protiprávním jednáním – nese důkazní břemeno (jakož i břemeno tvrzení) žalobce.
3) Nepodaří-li se prokázat vznik škody či příčinnou souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním, je tato objektivní nejistota přičtena k tíži žalobci.
Srov. za všechna rozhodnutí rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2018, sp. zn. 27 Cdo 4163/2017, či ze dne 16. 12. 2020, sp. zn. 27 Cdo 1238/2019.
[7] Z důkazů označených dovolatelem a provedených v řízení nelze dovodit, že by P. s. b. d. (dále jen „družstvo“) vznikla škoda v žalobou uplatněné „podobě“ a výši. Dovozuje-li dovolatel tuto škodu z údaje uvedeného v listině označené „rozvaha analyticky ke dni 16. 4. 2009“, přehlíží, že uvedená listina je (podle zjištění soudů) pouhým „dokumentem vypracovaným pro interní potřeby družstva“ a že částka zde uvedená ani podle závěrů znaleckého posudku nepředstavuje „chybějící peníze“, ale pouze (účetní) rozdíl mezi „předepsanými zálohami“ a „čerpáním fondu“. Jinak řečeno, z provedených důkazů neplyne, že by družstvo přijalo žalobou uplatněnou částku jakožto zálohové platby do fondu oprav a že by takto přijaté peníze „zmizely“ (nebyly využity pro potřeby družstva ani předány dovolateli jakožto insolvenčnímu správci).
[8] K tomu, že jen z údaje v účetnictví nelze zpravidla automaticky dovozovat vznik škody na straně obchodní korporace, srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, či ze dne 19. 12. 2013, sp. zn. 29 Cdo 935/2012.
[9] Vzhledem k tomu, že z podání samotného dovolatele je zřejmé, že nebyl a není s to označit další důkazy k prokázání jím tvrzené škody (i proto dovozuje, že v řízení mělo být obráceno důkazní břemeno), nelze soudům nižších stupňů ani vytýkat, že jej opětovně nepoučily podle §118a odst. 3 o. s. ř. I kdyby bylo možné absenci takového postupu považovat za vadu řízení, neměla by za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
[10] Na místě pak s ohledem na poměry projednávané věci nebylo ani obrátit důkazní břemeno ohledně tvrzení o škodě a její výši (k předpokladům pro takový výjimečný postup viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2793/2017, či nález Ústavního soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. IV. ÚS 14/17). Žalovaní nemají k dispozici účetnictví ani jiné doklady družstva, přičemž z obsahu spisu se nepodává, že by svým jednáním způsobili, že účetnictví družstva (předané dovolateli jakožto insolvenčnímu správci) nebylo vedeno v souladu se zákonnými požadavky (k povinnostem členů představenstva v případě, že vedením účetnictví pověří třetí osobu, srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019, uveřejněný pod číslem 24/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, odst. 29).
[11] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. 9. 2021
JUDr. Petr Šuk
předseda senátu