ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1031.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1031/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a Mgr. Zdeňka Sajdla, o dovolání dovolatelky České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42, územní pracoviště: 371 03 České Budějovice, Prokišova 1202/5, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 22. 11. 2011, sp. zn. 8Co 2377/2011, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 10C 307/2010 (žalobkyně Jednoty, spotřebního družstva, České Budějovice, IČ 0003 1852, 370 07 České Budějovice, Lidická 1625/156, proti žalované České republice – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, územní pracoviště: 371 03 České Budějovice, Prokišova 1202/5, o určení vlastnického práva k nemovitostem), takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalující Jednoty, spotřebního družstva, České Budějovice, podané u soudu 10. 9. 2010 bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích z 20. 7. 2011, č. j. 10C 307/2010-45. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo určeno, že žalobkyně Jednota, spotřební družstvo, Č. B. je vlastníkem pozemku (o výměře 3 693 m2) v katastrálním území Č. B., zapsaného na listu vlastnictví pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj (katastrální pracoviště Č. B.). Byl však zamítnut žalobní návrh uvedené žalobkyně, pokud se jím domáhala určení svého vlastnického práva k pozemku (o výměře 132 m2) v katastrálním území Č. B., zapsaného na listu vlastnictví pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj (katastrální pracoviště Č. B.). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání žalované České republiky – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 22. 11. 2011, sp. zn. 8Co 2377/2011. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích z 20. 7. 2011, č. j. 10C 307/2010-45, potvrzen ve výroku (označeném I.) o určení vlastnictví žalující Jednoty, spotřebního družstva, Č. B. k pozemku v katastrálním území Č. B. a ve výroku (označeném III.) o náhradě nákladů řízení mezi účastníky tohoto řízení, jak tyto dva výroky byly odvoláním napadeny. bylo také rozhodnuto, že žalující Jednota, spotřební družstvo, České Budějovice nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení §212 a §212 odst. 5 občanského soudního řádu a dospěl k závěru o nedůvodnosti podaného odvolání.
Odvolací soud vycházel ze zjištění o tom, že ve prospěch žalujícího spotřebního družstva bylo hospodářskou smlouvou z 24. 4. 1990, č. TU/151/90, uzavřenou podle §70 hospodářského zákoníku, zřízeno právo trvalého užívání parcely č. 2919/6 a parcely č. 2919/7 v katastrálním území Č. B.; žalující spotřební družstvo pak včas požádalo stát o změnu práva trvalého užívání pozemku na právo vlastnictví ve lhůtě jednoho roku, počítané od 1. 7. 2000 (§879 odst. 4 občanského zákoníku). Mezi účastníky tohoto soudního řízení bylo však sporné , zda pozemek v katastrálním území Č. B. navazuje (ve smyslu ustanovení §879 odst. 1 občanského zákoníku) na pozemek, na němž stojí Obchodní dům D., a zda pozemek v katastrálním území Č. B. souvisí s provozem této budovy a zda tomu tak bylo i ke dni nabytí účinnosti zákona, t. j. k 1. 7. 2000 . Přitom mezi pozemkem a pozemkem se nachází parcela, ve vlastnictví třetí osoby.
Odvolací soud vycházel dále ze zjištění, že k zásobování již uvedeného Obchodního domu D. bylo zvoleno technické řešení v podobě tunelu, který na straně vjezdu ústí pod povrch země z ulice Pražské a na druhé straně tunel vyúsťuje na točně, která je zřízena na pozemku; stavba tunelu je ve vlastnictví žalujícího spotřebního družstva a je nezbytné pro provoz obchodního domu, neboť umožňuje jeho zásobování. Dík tunelu (ve vlastnictví žalobce) je tu návaznost budovy Obchodního domu Družba (ve vlastnictví žalobce) na parcelu č. 2919/7, na níž je točna, kde se zásobující automobilová vozidla mohou otočit, aby mohla vyjet zase ven.
Dospěl proto odvolací soud k výslednému závěru, že pozemek bezprostředně souvisí s provozem budovy Obchodního domu D. a prostřednictvím tunelu navazuje na budovu obchodního domu a na pozemek, na němž stojí obchodní dům.
Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně podle §219 občanského soudního řádu jako věcně správný, neboť měl za to, že určovací rozsudek tu odpovídá tomu, že tu došlo (ve smyslu ustanovení §879a odst. 1 občanského zákoníku) ke změně práva trvalého užívání k parcele v katastrálním území Č. B. na vlastnictví k němu, když tento pozemek je uvedenou budovou obchodního domu zastavěný a tento pozemek i stavba patří osobě, v jejíž prospěch bylo dříve zřízeno právo trvalého užívání nárokovaného pozemku.
O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto odvolacím soudem s přihlížením k tomu, že v řízení úspěšný žalobce se náhrady těchto nákladů řízení vzdal.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (jednajícím za Českou republiku) dne 28. 12. 2011 a dovolání uvedené žalované bylo podáno u soudu prvního stupně dne 3. 2. 2012, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu. V tomto dovolání bylo navrženo, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 22. 11. 2011 ve výroku, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně o určení, že žalující J., spotřební družstvo, Č. B. je vlastníkem pozemku v katastrálním území Č. B., a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Uvedená dovolatelka má za to, že je její dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b)/ občanského soudního řádu).
Podle názoru uvedené dovolatelky je v tomto sporu zásadní otázkou posouzení aplikace ustanovení §879c odst. 1 občanského zákoníku, a to zejména z hlediska výkladu slovního spojení „a pozemku na něj navazujícího“, obsaženého v tomto ustanovení.
V dovolání bylo poukazováno na to, že žalující spotřební družstvo je vlastníkem Obchodního domu D. v Č. B., stojícího na pozemku, a pozemků v katastrálním území Č. B. Tento obchodní dům zásobuje žalující spotřební družstvo J. Č. B. s využitím tunelu, který vede pod pozemky v katastrálním území Č. B., které jsou vlastnictvím žalujícího spotřebního družstva, a dále pod pozemkem v tomto katastrálním území (který je ve vlastnictví společnosti Holiday City Club, s. r. o.) a pod pozemkem v uvedeném katastrálním území (který je vlastnictvím státu). Zásobovací auta vyjíždějí ze zmíněného tunelu na pozemek v katastrálním úžení Č. B., na němž je vybudována otáčecí smyčka a vracejí se zpět. Pozemek, ve vlastnictví státu, o nějž je v tomto řízení spor, odděluje od pozemků a budovy ve vlastnictví žalujícího spotřebního družstva pozemek s budovou v katastrálním území Č. B., jež jsou vlastnictvím Holiday City Clubu, s. r. o. Zatím co soudy obou stupňů měly v tomto řízení za to, že pozemek splňuje zákonný požadavek návaznosti, spočívající v tom, že pozemek souvisí s provozem objektu (Obchodního družstva D. v daném případě) a je tu tedy provozní souvislost budovy s předmětným pozemkem, je žalovaná Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových toho názoru, že sporný pozemek nenavazuje na pozemky v katastrálním území Č. B., na kterých je umístěna budova občanské vybavenosti č. p. 2176 (obchodní dům) a tím není splněna zákonná podmínka návaznosti podle ustanovení §897c odst. 1 občanského zákoníku. Podle názoru žalované totiž mají pozemky „navazovat (ve smyslu §879c odst. 1 občanského zákoníku) prostorově a jejich hranice mají sousedit bez přerušení“. Dovolávající se ČR – Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových je např. známo, že k tomuto právnímu závěru („přilehlé pozemky musí tvořit s pozemkem souvislý celek bez přerušení“) dospěl dovolací soud v rozhodnutí Cdon 1026/1996 Nejvyššího soudu.
Přípustnost dovolání dovolávající se žalované tu bylo třeba posoudit podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, nebo právní otázku, která je rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím, napadeným dovoláním, některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V daném případě posoudil odvolací soud projednávanou právní věc zejména podle ustanovení §879c odst. 1 občanského zákoníku, podle něhož právo trvalého užívání pozemku podle §70 zákona č. 109/1964 Sb. (hospodářského zákoníku), zastavěný budovou nebo stavbou ve vlastnictví osoby, v jejíž prospěch bylo právo trvalého užívání zřízeno, a pozemku na něj navazujícího, jestliže takový pozemek souvisí s provozem této budovy nebo stavby, které trvá ke dni nabytí účinnosti tohoto zákona (zákona č. 103/2000 Sb.), se mění uplynutím jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona na vlastnictví právnické osoby, v jejíž prospěch bylo toto právo zřízeno.
V této projednávané právní věci bylo již v rozsudku soudu prvního stupně poukázáno na to, že pro změnu práva trvalého užívání pozemku v právo vlastnické vyžadovalo ustanovení §879c odst. 1 občanského zákoníku jednak splnění předpokladů týkajících se charakteristiky pozemků a dále předpokládalo podání žádosti státu o změnu tohoto práva. Předpoklad podání žádosti státu o změnu práva v daném případě žalující spotřební družstvo splnilo. Výsledky zjištění učiněných v tomto soudním řízení pak nedokládají závěr, že by sporný pozemek (parc. v katastrálním území Č. B.) nebyl pozemkem navazujícím na pozemek zastavěný budovou Obchodního domu D. a pozemkem souvisejícím s provozem této budovy. Nelze přisvědčit názoru dovolatele, že ze slovního znění ustanovení §879c odst. 1 občanského zákoníku vyplývalo jednoznačně jen „návaznost prostorová“ a jen „sousedění hranic pozemku bez přerušení“; tyto pojmy jsou jen dílčími možnými a nikoli výlučnými výkladovými hledisky k podmínkám, jež byly stanoveny v ustanovení §79c odst. 1 občanského zákoníku; takto je třeba chápat závěry z dřívějších nepublikovaných (ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem) soudních rozhodnutí týkajících se této právní problematiky.
Dovolací soud k tomu dodává, že v této věci jde o výklad §879c o. z., (ve znění zákona č. 103/2000 Sb., účinného od 1. 7. 2000 do jeho zrušení článkem II. zákona č. 229/2001 Sb), tedy přechodného ustanovení, které mělo řešit právní režim předmětů práva, na něž původně (podle §70 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník) dopadal režim práva trvalého užívání pozemku. Z povahy tohoto přechodného ustanovení plyne, že jeho smyslem bylo docílit pokud možno bezkonfliktního stanovení pravidel pro dovození důsledků, které ono právo užívání ex lege transformuje do práva vlastnického. Lze důvodně usuzovat, že nebylo smyslem tohoto ustanovení a tedy nebylo by ani namístě dovozovat doslovným výkladem takový důsledek, který by se příčil hospodářskému životu, dosavadnímu (zpravidla respektovanému) výkonu práv a vytvářel tak případně neřešitelné situace příčící se účelnému využití spojení budov nebo stav a pozemků na ně navazujících. Proto není namístě – jak bylo shora zdůrazněno – vycházet pouze z výkladu gramatického, ale i ze smyslu a účelu dotčeného zákonného ustanovení. Pakliže realita (ekonomického) života dovolovala (dokonce po relativně dlouhou dobu) výkon práva hospodaření pozemku a toto právo i v podobě vlastnického práva obvyklý průběh událostí nadále umožňuje, je namístě přihlížet ke stavu, kdy souvislost mezi budovou nebo stavbou a přilehlým pozemkem je dána jiným, stavebně technickým řešením, jako se to stalo v projednávané věci, kdy tento předpoklad je dán zřízením tunelu mezi budovou nebo stavbou a dalším pozemkem, i pokud je pozemek oddělen pozemkem ve vlastnictví třetí osoby. Závěr odvolacího soudu v tomto směru, jak byl vyjádřen v odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku, tak odpovídá nejen smyslu a účelu dotčeného zákonného ustanovení, ale přihlíží i k reálnému umožnění výkonu ze zákona transformovaného vlastnického práva. Opačným argumentům dovolatele tak nelze spolehlivě přisvědčit.
Dovolací soud tu měl na zřeteli i právní závěr vyjádřený Ústavním soudem ČR v nálezu z 29. 8. 2006, I. ÚS 398/04 (uveřejněném pod č. 154 ve svazku 42 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR), že totiž „nelze akceptovat, aby jeden státní orgán při výkonu veřejné moci přezkoumal a osvědčil, respektive konstituoval, ve prospěch konkrétní osoby určité právo, na jehož existenci konkrétní osoba pak spoléhá, a aby následně jiný státní orgán ve zcela jiném řízení toto právo odňal jako důsledek toho, že předchozí osvědčení bylo údajně vadné.
Nedospěl proto dovolací soud k závěru, že by rozhodnutí odvolacího soudu z 22. 11. 2011 (sp. zn. 8 Co 2377/2011 Krajského soudu v Českých Budějovicích), proti němuž směřuje dovolání dovolatelky, řešil svým rozhodnutím posuzovanou právní otázku, spornou mezi účastníky tohoto řízení, v rozporu s hmotným právem nebo právní otázku, která by byla konkrétně rozdílně rozhodována odvolacími soudy nebo dovolacím soudem, ani otázku, která by dosud vůbec nebyla řešena v rozhodování dovolacího soudu.
Nebyly tedy u dovolání dovolatelky shledány zákonné předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, ale ani podle jiného ustanovení občanského soudního řádu upravujícího přípustnost dovolání proti pravomocným rozhodnutím odvolacího soudu.
Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatelky, a to jako dovolání nepřípustného.
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první o. s. ř. za použití §224 odst. 1 o. s. ř., §151 odst. 1 o. s. ř. a §146 odst. 3 o. s. ř. Dovolávající se Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nebyla v řízení od dovolání úspěšná a žalujícímu spotřebnímu družstvu v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 10. května 2012
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu