ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.1209.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 1209/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Ludvíka Davida, CSc., v právní věci žalobců A) B. F., B) K. D., a C) D. V., zastoupených advokátkou, proti žalovaným 1) S. s. h.m. P. v likvidaci, zastoupeného advokátem, a 2) P. f. Č. r., o určení domnělé oprávněné osoby, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 25 C 257/99, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17.10.2003, čj. 35 Co 206/2003-77, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 28.8.2002,čj. 25 C 257/99-48, zamítl žalobu na určení, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu §4a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů ( dále jen \"zákon o půdě\"), k vydání pozemku označenému přídělové listině jako pozemek č. 65/45 v B. Soud vyšel ze zjištění, že v rámci přídělového řízení právní předchůdci žalobců sice užívali pozemek, který byl takto předběžně označen, a to od 10.10.1948 do 30.9.1949, poté jej přestali užívat a vzdali se práva na jeho přidělení. Pozemek nebyl pak vůbec vytvořen ani v polohopisném nástinu, ani v geometrickém plánu. Přídělová listina vydaná na takový pozemek v prosinci 1949 byla vydána omylem a z rozhodnutí knihovního soudu o rozdělení původní parcely č. 65 v B. je zřejmé, že pozemek byl rozdělen na parcely č. 65/1 až 65/43; z nich byl přidělen právním předchůdcům žalobců pozemek č. 65/33.
K odvolání žalobců rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.10.2003 tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěry o aktivní legitimaci žalobců a nedostatku pasivní legitimace druhého žalovaného v řízení. Z hlediska hmotného práva přejal závěr soudu prvního stupně, že žalobci neprokázali některou ze skutkových podstat uvedených v §4a odst. 3 zákona o půdě. Svůj nárok opírají o přídělovou listinu z 28.12.1949, v níž je uveden jednak pozemek č. 65/45 a dále pozemek č. 65/33, přičemž téhož dne byla vydána přídělová listina jen na pozemek č. 65/33. Při vydání přídělových listin tak došlo k chybě, protože přídělci k datu jejich vydání již pozemek č. 65/45 neužívali. Podle dalších písemných dokladů se tohoto přídělu vzdali; dle geometrických plánů z července 1949 pozemek č. 65/45 neexistoval a při rozdělení původního pozemku č. 65 nebyl vůbec vytvořen, což se projevilo i v knihovním zápisu nových parcel z roku 1951. Žalobci proto neprokázali postavení oprávněných osob.
Žalobci podali proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu dovolání, jehož přípustnost dovodili z §237 odst. 1 písm.c) OSŘ – zásadní právní význam napadeného rozsudku spatřují dle obsahu dovolání v tom, že odvolací soud nedovodil vznik vlastnického práva právních předchůdců žalobců k předmětnému pozemku, ač byla vydána na tento pozemek přídělová listina, vydaná kompetentním orgánem a obsahující všechny potřebné formální náležitosti, a neposoudil ji jako veřejnou listinu ve smyslu §234 ObčZák.Nedostatek zápisu parcely do pozemkové knihy není od 1.1.1951 rozhodující, protože k tomuto dni přestal platit intabulační systém. Pokud nebyl pozemek zakreslen do polohopisného nástinu, měl soud aplikovat ustanovení §11 odst.1 písm. f) zákona o půdě o vydání náhradních pozemků. Žalobci navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena k dalšímu řízení soudu prvního stupně.
K dovolání se vyjádřil pouze druhý žalovaný, a to tak, že navrhuje, aby dovolání bylo zamítnuto.
Dovolání splňuje náležitosti stanovené v §241 a §241a OSŘ. Dovolací soud dospěl k závěru, že je přípustné, i když napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl potvrzen první rozsudek soudu prvního stupně v této věci; rozsudek odvolacího soudu shledal totiž za zásadně významný po právní stránce k posouzení otázky, zda za situace, kdy žalobci předložili formálně bezvadnou přídělovou listinu, týkající se pozemku č.65/45 v B. (pochybnosti vzbuzuje z formálního hlediska zápis pozemku č. 65/33 tamtéž, který byl zřejmě připsán do této listiny dodatečně, ten však není předmětem sporu), lze přijmout závěr, že přídělci nezískali k tomuto pozemku vlastnictví. Touto otázkou se dovolací soud prozatím nezabýval, takže dospěl k závěru, že k posouzení uvedené otázky je dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ.
Rozsudek odvolacího soudu lze přezkoumat v případě, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) OSŘ, jen z hlediska jeho právních závěrů, nikoli z hlediska skutkových zjištění. Dovolací soud proto vyšel ze zjištění soudu, že v rámci přídělového řízení, jež se týkalo původního pozemku č. 65 v B., došlo k jeho rozdělení na více pozemků, přičemž se původně počítalo i s vytvořením pozemku č. 65/45, a tomu odpovídající díl původního pozemku užívali právní předchůdci žalobců od 1.10.1948 do 30.9.1949. Ještě předtím však došlo k jinému dělení pozemku v geometrických podkladech, v nichž pozemek č.65/45 nebyl vytvořen. Dne 28.12.1949 byly ve prospěch právních předchůdců žalobců vydány dvě přídělové listiny, jedna na pozemek č. 65/33, s nímž geometrický plán počítal, a jedna na neexistující pozemek č.65/45. Následně došlo k zaknihování nových, rozdělením vzniklých pozemků dle geometrických plánů, pozemek č. 65/45 v pozemkové knize vyznačen nebyl, a právním předchůdcům žalobců bylo zapsáno vlastnictví k pozemku č. 65/33. Je sice pravda, že od roku 1951 již vlastnické právo vznikalo na základě právního úkonu (smlouvy), bez ohledu na to, zda došlo k jeho zápisu do pozemkové knihy, uvedená skutečnost má však vliv na rozhodnutí odvolacího soudu z jiného hlediska. Soud totiž hodnotil význam přídělové listiny týkající se pozemku č. 65/45 v B. v souvislosti s dalšími skutečnostmi hlediska účinnosti přídělové listiny, tj. zda byla vůbec právním úkonem, který měl za následek vznik vlastnického práva. Dovolací soud shledal, že právní závěry odvolacího soudu jsou správné, protože listina o převodu vlastnictví (přídělová listina) mohla založit vlastnické právo jen v případě, že věc, které se týká, skutečně existovala. Ze skutkových zjištění, z nichž vycházely oba soudy, totiž plyne, že v době vydání přídělové listiny pozemek č. 65/45 v B. neexistoval, a nelze než uzavřít, že listina, kterou byl přidělen neexistující pozemek, byla tzv. paaktem, který nemohl vlastnické právo v důsledku přídělu založit.
Rovněž právní závěry odvolacího soudu, týkající se možnosti aplikovat ustanovení §11 zákona o půdě, jsou správné. Toto ustanovení lze totiž použít jen v případě, kdy byl zjištěn nárok oprávněných osob na vydání nemovitosti, tu však nelze vydat. V daném případě, tomu tak není, protože žalobci nejsou oprávněnými osobami ve vztahu k fiktivnímu pozemku, jenž do vlastnictví jejich právních předchůdců nepřešel.
Dovolání bylo proto jako nedůvodné zamítnuto (§243b odst. 2 věta před středníkem OSŘ).
Výrok o nákladech řízení vychází z toho, že žalovaným, kteří byli v dovolacím řízení úspěšní, prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 OSŘ).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. července 2004
JUDr. Josef Rakovský, v.r.
předseda senátu