ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1262.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1262/2001
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc., a JUDr. Milana Pokorného, CSc., v právní věci žalobců A/ R. H., B/ R. S., C/ V. H., D/ V. K., E/ J. H., F/ F. H., G/ J. H., H/ V. H., CH/ J. H., proti Zemědělskému družstvu K., zast. advokátem, o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp.zn. 6 C 1680/93, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. října 1999, čj. 30 Co 313/98-249, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 10. 1999, čj. 30 C 313/98-249, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. 3. 1998, čj. 6 C 1680/93-189, kterým bylo vyhověno žalobě opírající se o zákon č. 87/1991 Sb. ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákona ) tak, že žalované zemědělské družstvo je povinno vydat žalobcům nemovitosti popsané ve výroku tohoto rozsudku. Ztotožnil se s právními závěry soudu prvního stupně o tom, že žalobci jsou oprávněnými osobami ve smyslu §3 zákona, že žalovaný je povinnou osobou ve smyslu §4 odst. 1 zákona, že žalobci prokázali skutkovou podstatu přechodu věci na stát v rozhodném období způsobem uvedeným v §6 odst. 1 písm. k/ zákona i řádné a včasné uplatnění práva na vydání věci jak u povinné osoby, tak u soudu. Proti rozhodnutí připustil odvolací soud ve výroku rozsudku dovolání k otázce, zda stavba povolená stavebním úřadem jako stavba dočasná, brání vydání pozemků ve smyslu §8 odst. 3 zákona. V odůvodnění pak uvedl, že tuto otázku považuje za otázku zásadního právního významu s tím, že na pozemku stojící skladovací hala byla odborem výstavby Městského úřadu v M. povolena jako stavba dočasná s dobou trvání do roku 1988 a podle znaleckého posudku jde o stavbu nemovitou s dobou životnosti 37 až 47 let, ve smyslu stavebních předpisů dočasnou. V návaznosti na tyto skutečnosti vyslovil názor, že stavba má dočasný charakter, přičemž pokud trvání stavby mělo skončit ještě před účinností zákona, nebrání existence takové stavby vydání pozemku v souladu se smyslem restitučního zákona.
Proti tomuto rozsudku podalo žalované družstvo dovolání v němž namítalo, že předmětná stavba není dočasnou stavbou z hlediska charakteru stavby, neboť znalcem odhadnutá životnost byla příliš nízká, a že ve skutečnosti byla dočasnost dána jen administrativními překážkami na straně stavitele - zahraniční firmy. Dále uvedlo, že zákon nerozlišuje mezi stavbou trvalou nebo dočasnou, ale pouze stanoví, že musí jít o stavbu zřízenou po převzetí pozemku státem.
Podle bodu 17. přechodných a závěrečných ustanovení hlavy I. části dvanácté, zákona č. 30/2000 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinností tohoto zákona ( 1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů.
Nejvyšší soud jako soud dovolací §10a o.s.ř. zjistil, že dovolání bylo podáno včas, k tomu oprávněnou osobou - žalovaným, zastoupeným advokátem ( §240 odst. 1; §241 odst. 1 o.s.ř. ) a je přípustné podle ustanovení §239 odst. 1 o.s. ř.
Dovolací soud přihlíží s úřední povinnosti k vadám vyjmenovaný v §237 odst. 1 o.s.ř. a ( je-li dovolání přípustné) k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jelikož tyto vady nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají, je žalovanému k dispozici pouze dovolací důvod uvedený v §241 odst. 3 písm. d o. s. ř. tj. nesprávné právní posouzení věci ( srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 34/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Předmětem dovolacího přezkumu je tedy právní otázka, zda v této konkrétní věci jde o pozemek na němž je umístěna stavba ve smyslu §8 odst. 3 zákona. Dovolací soud sdílí názor soudu, že na pozemku sice stojí nemovitá stavba, avšak, že jde o stavbu dočasnou nejen ve smyslu stavebního povolení, ale také na základě znaleckého posudku, jejíž životnost uplynula předtím než byl restituční nárok uplatněn. ,Za této situace odvolací soud věc správně právně posoudil. Obecnou otázku vyslovenou ve výroku rozhodnutí, totiž, zda stavba, povolená stavebním úřadem jako stavba dočasná, brání vydání pozemku ve smyslu §8 odst. 3 zákona, v této konkrétní věci nelze posuzovat, neboť položená otázka směřovala ve skutečnosti k formulování výjimky, kdy přesto, že stavba existuje, jí nelze považovat za překážku pro vydání věci ve smyslu §8 odst. 3 zákona. Posouzení takové výjimky však vždy záleží na konkrétním zjištěném skutkovém stavu a jeho právním posouzení, tedy na skutečnostech které jsou neopakovatelné a přísně individuální. Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalovaného podle ustanovení §243b odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Pokud jde o náklady řízení rozhodl o nich dovolací soud podle ustanovení §224 odst. 1 a §243b odst. 4 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobcům žádné prokázané náklady nevznikly dovolací soud podle §150 o. s. ř. nepřiznal žalobcům náhradu nákladů dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 23. srpna 2001
JUDr. Iva B r o ž o v á, v.r.
předsedkyně senátu