ECLI:CZ:NS:2007:28.CDO.1336.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1336/2006-189
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr.Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobce U. a.s., zastoupeného advokátem, za účasti účastníků 1/ J. M., 2/ H. K., 3/ M. .B., 4/ V. S., zastoupených advokátem, 5/ J. M., 6/ P. f. Č.R., a 7/ S. H., M. a s., v. o. s., jako správce konkursní podstaty úpadce A., a.s., o určení vlastnictví k nemovitostem, v řízení o žalobě na určení vlastnictví podle páté části o.s.ř., vedeném u Okresního soudu v Mělníku pod sp.zn. 11 C 48/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10.1.2006, čj. 28 Co 562/2005-162, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10.ledna 2006, čj. 28 Co 562/2005-162, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalobou, podanou podle páté části občanského soudního řádu (o.s.ř.), napadl žalobce správnost rozhodnutí Ministerstva zemědělství, P. ú. M. ze dne 8.1.2004, čj. 1325/PÚ /2003-914/ARN+UNIP. Jím bylo rozhodnuto podle §9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“), že oprávněné osoby - shora uvedení účastníci ad 1/ až ad 5/ - jsou spoluvlastníky pozemků č. 624/1, 624/51 a 624/56 v Kralupech nad Vltavou. Žalobce se naopak domáhal rozsudku soudu, že tito účastníci nejsou vlastníky uvedených pozemků.
Okresní soud v Mělníku rozsudkem ze dne 19.8.2005, čj. 11 C 48/2004-138, žalobu zamítl s odůvodněním, že žalobce není v řízení věcně legitimován, protože nebyl v době rozhodnutí pozemkového úřadu vlastníkem uvedených pozemků. Ke dni účinnosti zákona o půdě byl totiž povinnou osobou k vydání pozemků podnik A. a.s., který je převedl na právního předchůdce žalobce v rozporu s ustanovením §5 odst. 3 zákona o půdě. Převod byl proto absolutně neplatný. Žalobce nezískal vlastnictví ani vydržením s ohledem na to, že neuplynula desetiletá vydržecí lhůta ode dne, kdy byla uzavřena kupní smlouva.
Krajský soud v Praze, který o věci rozhodoval na základě odvolání žalobce rozsudkem ze dne 10.1.2006, čj. 28 Co 562/2005-162, jímž rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s právním názorem soudu prvního stupně, že smlouva ze dne 16.1.1997, kterou bylo vlastnictví k pozemkům převedeno na právního předchůdce žalobce, o. s. K. G., a.s., byla absolutně neplatná pro rozpor s ustanovením §5 odst. 3 zákona o půdě, takže žalobce se vlastníkem pozemků nestal a nesvědčí mu právo, které by mělo být napadeným rozhodnutím správního orgánu dotčeno. Soud se proto nezabýval již tvrzeními žalobce, že pozemky jsou zastavěny, i když připomenul, že existence podzemních staveb nebrání vydání pozemků podle §11 odst. 1 písm.c) zákona o půdě.
Žalobce podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž napadá správnost jeho právních závěrů. Dle jeho názoru je důležitá okolnost, že povinnou osobou měla být akciová společnost, která vznikla v důsledku privatizace státního majetku, a nemohl vůči ní uplatněn restituční nárok, poněvadž tato právnická osoba nebyla omezena povinností s nemovitostmi nenakládat podle §5 odst. 3 zákona o půdě. Za předpokladu, že tento názor by nebyl shledán správným, stal se žalobce vlastníkem pozemků jejich vydržením. Vlastníkem pozemků se totiž stala ke dni 1.1.1991 společnost A. a.s., jejíž vlastnické právo nebylo zpochybněno a nikdo, ani oprávněné osoby, ji neinformoval o uplatnění restitučního nároku. S. K. G., a.s., která pozemky od ní koupila, oprávněně předpokládala, že na ni vlastnictví přešlo a nemovitost užívala v dobré víře jako vlastník. Všichni vlastníci tak od 1.1.1991 užívali předmětné pozemky v dobré víře o svém vlastnictví. Soud měl proto při posuzování vlastnictví žalobce vycházet i s přihlédnutím k §134 odst. 1 a 3 obč. zák. Oprávněné osoby nevyzvaly nikoho z uvedených společností k vydání pozemku, ani pozemkový úřad do roku 2003 s nimi o uplatněném nároku nejednal. Sankce neplatnosti tak nemůže být uplatňována vůči účastníkovi, jenž jednal v omylu, který sám nevyvolal. Neplatnost kupní smlouvy by proto mohla být jen relativní, přičemž oprávněné osoby se jí nemohou dovolávat, a to i z důvodu rozporu s dobrými mravy. Otázkou přípustností dovolání se žalobce nezabýval.
Dovolání splňuje formální náležitosti určené zákonem. Při posuzování jeho přípustnosti vyšel dovolací soud z toho, že otázkou zásadního právního významu není právní závěr odvolacího soudu, že smlouva o převodu majetku, k němuž mohl být, a také byl uplatněn restituční nárok, byla absolutně neplatná pro rozpor se zákonem, tj. s §5 odst. 3 zákona o půdě, a že tedy nemohlo platně na jejím základě přejít vlastnictví na právního předchůdce žalobce. Jde o standardní rozhodnutí, opírající se nejen o znění zákona, ale i běžnou judikaturu. Dovolací soud se však ve své judikatuře dosud nezabýval posouzením otázky možného vydržení vlastnického práva za situace, kdy nárok na vydání nemovitosti byl řádně uplatněn u p. ú., a považuje proto z tohoto důvodu dovolání za přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm.c) o.s.ř.
Věcnému rozhodnutí dovolacího soudu o této otázce však brání skutečnost, že odvolací soud se jí nezabýval. Právní názor k ní vyslovil ve svém rozsudku soud prvního stupně, a žalobce v odvolání proti němu na ně reagoval v části, v níž uplatňoval okolnost, že jeho právní předchůdci byli v dobré víře, že jsou vlastníci předmětných pozemků, a byli tedy jejich oprávněnými držiteli, a považoval proto za nesprávný názor soudu prvního stupně, že nedošlo k vydržení jeho vlastnického práva s ohledem na §134 odst. 1 a 3 obč. zák.
Dovolací soud považuje skutečnost, že odvolací soud se nezabýval tímto argumentem odvolatele, za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( §241a odst. 2 písm.a) o.s.ř.). Jeho rozsudek proto z tohoto důvodu zrušil a věc mu vrátil k novému řízení a rozhodnutí (243b odst.2, §243d odst. 1 o.s.ř.). V novém rozhodnutí bude třeba tuto vadu odstranit; nově v něm bude rozhodnuto i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. ledna 2007
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu