ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1409.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1409/2012
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců Mgr. Zdeňka Sajdla a JUDr. Josefa Rakovského ve věci žalobkyně PhDr. H. P. , zast. JUDr. Janou Kašpárkovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Blanická 19, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 83.999,- Kč , vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 20 C 67/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2011, č. j. 35 Co 411/2011-24, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. září 2011, č. j. 35 Co 411/2011-24, v části, jíž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby v rozsahu 33.999,- Kč, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. srpna 2011, č. j. 20 C 67/2011-19, se ruší a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením odvolací soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 8. 2011, č.j. 20 C 67/2011-19, v části, jíž byla odmítnuta žaloba v rozsahu 33.999,- Kč. V části, jíž byla žaloba odmítnuta též v rozsahu dalších 50.000,- Kč odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se žaloba neodmítá. Současně zrušil nákladový výrok usnesení soudu prvního stupně.
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že se žalobkyně na základě zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti /notářský řád/, dále jen – „zák. č. 82/1998 Sb.“, domáhá náhrady škody ve výši 33.999,- Kč, která jí měla vzniknout nezákonným rozhodnutím vydaným ve vykonávacím řízení vedeném u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 41 E 248/2007, a náhrady nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 19. 5. 2011, č.j. 20 C 67/2011-13, byla žalobkyně vyzvána, aby do 15 dnů doplnila žalobu o vylíčení skutečností, z nichž dovozuje nárok na náhradu škody ve výši 33.999,- Kč a příčinnou souvislost mezi postupem soudu a vzniklou škodou. Současně byla vyzvána k označení důkazů a poučena o tom, že nebudou-li vytčené vady žaloby bránící jejímu věcnému projednání včas odstraněny, bude žaloba odmítnuta. Poněvadž žalobkyně přes výzvu soudu obsahující náležitosti vyžadované ustanovením §43 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen – „o. s. ř.“) uvedené vady neodstranila a ze žaloby nadále není zřejmé, z jakých skutečností žalobkyně vznik škody, jejíž náhrady se domáhá, a příčinnou souvislost mezi postupem soudu či nezákonným rozhodnutím a způsobenou škodou dovozuje, ztotožnil se odvolací soud se závěrem soudu prvního stupně, že v rozsahu týkajícím se náhrady škody ve výši 33.999,- Kč vytčené vady žaloby brání jejímu věcnému projednání a žalobu je proto v tomto rozsahu nutno odmítnout (§43 odst. 2 o. s. ř.). V části týkající se náhrady nemajetkové újmy ve výši 50.000,- Kč odvolací soud shledal žalobu projednatelnou.
Proti usnesení odvolacího soudu podala dovolání žalobkyně. Brojila proti jeho potvrzujícímu výroku. Namítala, že ve své žalobě předmět řízení po skutkové stránce vymezila dostatečně. Uvedla totiž, že se domáhá náhrady škody ve výši 33.999,- Kč, která jí byla způsobena nezákonným rozhodnutím soudu zrušeným usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, č.j. 20 Cdo 3244/2008-91, a vylíčila, že v důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno jejímu návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí pro nemajetnost, byla nucena opatřit si peněžní prostředky potřebné k úhradě vymáhaného dluhu půjčkou. Z okolnosti podávající se z přiložené listiny (fotokopie usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, č.j. 20 Cdo 3244/2008-91), že výkon rozhodnutí byl veden pro 33.999,- Kč, pak vyplývá, že škoda, jejíž náhrady se žalobkyně domáhá, je představována právě částkou 33.999,- Kč, kterou si žalobkyně byla nucena k úhradě vymáhaného dluhu půjčit, zatímco v případě zastavení výkonu rozhodnutí pro nemajetnost by si tuto půjčku nesjednávala. Dle názoru dovolatelky je tudíž žaloba projednatelná i v části týkající se nároku na náhradu škody ve výši 33.999,- Kč. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení soudů nižšího stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Dovolání je přípustné (§239 odst. 3 o. s. ř., ve znění účinném od 1. 7. 2009) a bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) zastoupenou advokátem (§241 odst. 1 o. s. ř.) a ve lhůtě stanovené §240 odst. 1 o. s. ř. Dovolání je též opodstatněné.
Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení §42 odst.4 o. s. ř. mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (§79 odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Rozhodujícími skutečnostmi se ve smyslu ustanovení §79 odst.1 věty druhé o. s. ř. rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Neuvede-li však žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení, významná podle hmotného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými byl předmět řízení vymezen po stránce skutkové (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21 Cdo 370/2002, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. sešitu 11/2002). Vylíčení rozhodujících skutečností přitom může mít zprostředkovaně původ i v odkazu na listinu, kterou žalobce připojí k žalobě (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. sešitu 2/2003).
V projednávané věci žalobkyně v žalobě mimo jiné uvedla, že se domáhá náhrady škody, která jí byla způsobena nezákonným rozhodnutím (usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 3. 2008, č.j. 40 Co 389/2008-62). Vylíčila přitom, že v důsledku uvedeného rozhodnutí, jímž nebylo vyhověno jejímu návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí pro nemajetnost, jí vznikla škoda ve výši 33.999,- Kč, neboť si peněžní prostředky potřebné k úhradě vymáhaného dluhu byla nucena opatřit půjčkou. Za situace, kdy výkon rozhodnutí, v jehož průběhu bylo vydáno rozhodnutí, jímž měla být žalobkyni způsobena škoda, byl veden právě pro částku 33.999,- Kč (jak vyplývá z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2010, č.j. 20 Cdo 3244/2008-91, přiloženého ve fotokopii k žalobě), tak bylo již z žalobních tvrzení a připojené listiny zřejmé, na základě jakých skutečností (skutkového děje) žalobkyně nárok na náhradu škody ve výši 33.999,- Kč, jež jí měla být způsobena nezákonným rozhodnutím, uplatňuje. Skutkový základ sporu byl tudíž žalobkyní jednoznačně individualizován. Žaloba tak obsahovala dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností a byla proto z uvedeného hlediska projednatelná (§43, §79 odst. 1 o. s. ř.).
Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem správné není, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§243a odst. 1 věty první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil (§243b odst. 2 in fine o. s. ř.). Protože důvody, pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i jeho rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§243b odst. 3 věty druhé o. s. ř.).
Právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v tomto usnesení je pro soudy nižších stupňů v dalším řízení závazný (§243d odst. 1, §226 odst. 1 o. s. ř.). V konečném rozhodnutí bude rozhodnuto i o náhradě nákladů dovolacího řízení (§243d odst. 1 věty druhé o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 7. srpna 2012
JUDr. Ludvík David, CSc.
předseda senátu