ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1500.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 1500/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce L. P., s. p., za účasti 1) S. R., 2) MUDr. M. P., 3) MVDr. J. R., a 4) H. H., zastoupených advokátem, a 5) P. f. Č. r., o nahrazení správního rozhodnutí o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 58/2003, k dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2007, č. j. 24 Co 329/2007-135, takto:
I. Dovolání se z a m í t á.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal v řízení podle části páté občanského soudního řádu (o.s.ř.) nahrazení rozhodnutí Magistrátu hl. m. P., Pozemkového úřadu ze dne 11.12.2001, čj. PÚ 1843/2000, jímž bylo rozhodnuto v řízení podle §9 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), že účastníci ad 1) až 4) jsou m.j. vlastníky pozemku č. 2743/10 v katastrálním území Ruzyně.
. Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 20.12.2006, čj. 10 C 58/2003-103, rozhodl opačně, tj. že uvedení účastníci nejsou vlastníky předmětného pozemku. Zjistil, že původní pozemek č. 545 v R., z něhož byl později oddělen pozemek č. 2743/10, byl vyvlastněn rozhodnutím ONV P. ze dne 8.11.1956 za účelem rozšíření plochy letiště. Původní majitelce B. R. byla za vyvlastnění proplacena náhrada 21.483,60 Kč. V době její smrti dne 8.1.1965 byl tedy vlastníkem tohoto pozemku čs. stát. Od doby vyvlastnění byl pozemek součástí územního plánu letiště P. a sloužil i ke dni účinnosti zákona o půdě účelu, k němuž byl vyvlastněn. Soud uzavřel, že není dána žádná podmínka pro vydání pozemku podle §6 odst. 1 zákona o půdě.
Rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v odvolacím řízení Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26.11.2007, čj. 24 Co 329/2007-135, když shledal správným závěr, že nebyla naplněna podmínka restitučního nároku uplatněného podle §6 odst. 1 písm. m) zákona o půdě. Vzhledem k tomu, že za vyvlastnění byla proplacena náhrada, byla by restituční podmínka naplněna jen v tom případě, že by nemovitost nesloužila účelu, pro nějž byla vyvlastněna. Tímto účelem bylo rozšíření letiště, aniž bylo uvedeno, že na pozemku má být vybudována stavba. Zastavěnost pozemku proto není rozhodující, a není správné, že pozemkový úřad od původního pozemku požadovanou část jako nezastavěnou oddělil – takový postup by byl správný v případě, že by nárok na vydání pozemku byl dán, nebylo by však možno jej vydat celý z důvodu zastavěnosti jeho části ve smyslu §11 odst. 1, písm. c) zákona o půdě. V daném případě je nesporné, že na původním pozemku byly postaveny stavby, jimiž byl realizován účel vyvlastnění, tj. rozšíření letiště. Okolnost, že část původního pozemku nebyla zastavěna, neznamená, že neslouží účelu, pro který byl pozemek vyvlastněn. Rozhodující není ani to, zda na části pozemku povede v budoucnu rychlodráha, mimo jiné proto, že pro posouzení věci je rozhodující stav ke dni rozhodnutí soudu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali účastníci ad 1) až 4) dovolání, v němž uplatňují jako dovolací důvod nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Uvádějí, že oddělení pozemku č. 2743/10 se uskutečnilo z iniciativy žalobce, na což upozornil i Pozemkový fond, který ostatně nesouhlasil se žalobním petitem, protože pozemkový fond není v procesním postavení žalovaného. Soud nevzal v úvahu, že v §11 odst. 1 zákona o půdě není zmínky o tom, že by nebylo možno vydat pozemky, které jsou vně oploceného areálu letiště. Soud si rovněž neověřil budoucí využití pozemku pro účelu výstavby rychlodráhy. Pozemek také nesloužil a neslouží provozu stavby na části původního pozemku. Dovolatelé navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně, a rovněž aby byla odložena vykonatelnost napadeného rozsudku.
Ostatní účastníci se k dovolání nevyjádřili.
Dovolací soud zvažoval přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., když nelze jeho přípustnost dovodit z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) nebo b) o.s.ř. – napadeným rozsudkem odvolacího soudu byl totiž potvrzen prvý rozsudek soudu prvního stupně v této věci. Dovolací soud dospěl k závěru, že otázkou rozlišení mezi důvody nevydání pozemku pro jeho zastavěnost podle §6 odst. 1 písm. m) a §11 odst. 2 písm. c) zákona o půdě se dosud ve své judikatuře výslovně nezabýval a rozhodnutí odvolacího soudu má proto po právní stránce zásadní význam. Dovolání proto shledal přípustným pro posouzení této otázky.
Odvolací soud použil na daný případ správnou právní normu, kterou je ustanovení §6 odst.1 písm. m) zákona o půdě, když bylo prokázáno, že pozemek č. 545 v R., z nějž byl po účinnosti zákona o půdě vyčleněn pozemek č. 2743/10, byl vyvlastněn v době, kdy jeho vlastnicí byla B. R., která za něj přijala náhradu, a její vlastnictví přešlo na stát v důsledku vyvlastnění. Její právní nástupci by byli oprávněnými osobami k vydání pozemku jen v případě, že by na danou situaci bylo možno toto ustanovení aplikovat, tj. že by vyvlastněný pozemek nesloužil účelu, pro nějž byl vyvlastněn. Podle rozhodnutí správního orgánu bylo účelem vyvlastnění rozšíření letiště v R. bez bližší konkretizace. Rozšíření se tedy nemuselo týkat jen budoucích staveb, ale i jiného využití, a neurčovalo ani, kdy k rozšíření letiště má dojít. Využití pro účely letištního provozu na vyvlastněném pozemku č. 545 bylo prokázáno. Dovolací soud proto shledal správným i právní posouzení odvolacího soudu, že pozemek slouží účelu, pro nějž byl vyvlastněn. Pokud dovolatelé uvádějí, že na pozemku má být v budoucnu rychlodráha z centra města na letiště, lze - nad rámec důvodů uvedených odvolacím soudem - vycházet i z toho, že nejde o využití, které by nesouviselo s provozem letiště. Rozhodující ovšem je, jak správně uzavřel odvolací soud, stav ke dni účinnosti zákona o půdě. Jestliže totiž vlastník pozemku k tomuto dni využíval pozemek pro účely rozšíření letiště, není rozhodující, jak s ním (při dodržení povinností dle §5 odst. 3 zákona o půdě) naložil později včetně možného dalšího rozšíření letiště.
Dovolatelé argumentují v podstatě tím, že část původního pozemku, jež byla v průběhu restitučního řízení oddělena, není v současné době zastavěna. Dovolací soud plně souhlasí s právním závěrem odvolacího soudu, že v tomto případě není zastavěnost části původního pozemku rozhodující, když k vyvlastnění pozemku nedošlo za účelem vybudování stavby. Status oprávněné osoby podle §4 zákona o půdě je dán v případě, kdy k přechodu nebo převodu zemědělského nemovitého majetku na stát nebo jinou právnickou osobu došlo za okolností uvedených v §6 odst. 1 zákona o půdě, což v daném případě naplněno nebylo. Ustanovení §11 nezakládá další podmínky pro vznik práva na vydání nemovitostí, ale naopak právo, založené ustanovením §6 odst. 1 zákona o půdě, omezuje v jeho neprospěch v případech, kdy došlo k zastavění pozemku. V tom případě zákon mimo jiné stanoví, že se za zastavěnou považuje jen část pozemku, na níž stojí stavba, a část s ní bezprostředně související, jež je nezbytně nutná k provozu stavby. Toto ustanovení se tedy netýká případů, kdy pozemek nelze vydat proto, že právo na vydání původního pozemku vůbec nevzniklo, a není tedy dána ani aktivní věcná legitimace právních nástupců původního vlastníka k vydání nemovitostí podle části druhé zákona o půdě.
Dovolací soud proto shledal právní závěry odvolacího soudu správnými a dovolání podle §243b odst. 2 věta první o.s.ř. zamítl.
S ohledem na rozhodnutí dovolacího soudu je návrh dovolatelů na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu bezpředmětný.
Náklady dovolacího řízení nevznikly účastníkům, kteří by podle jeho výsledku měli nárok na jejich náhradu (§243b odst. 5, §224 odst. 1, §142 odst. 1 o.s.ř.), takže náhrada nákladů nebyla uložena žádnému z účastníků.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 1. srpna 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu