ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.1506.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1506/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatelky M. Š. B., zastoupené advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 13. 1. 2006, sp. zn. 7 Co 2747/2005, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 4 C 46/2005 (žalobkyně M. Š. B., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1. J., s. d., a 2. M. B., o 262.600, Kč s přísl.), takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobkyně, podané u soudu 14. 2. 2005, bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Jindřichově Hradci z 31. 8. 2005, č. j. 4 C 46/2005-65. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto, že žalovaný M. B. je povinen zaplatit žalobkyni M. B. 181.596,- Kč s 10% úrokem z částky 125.000,- Kč od 29. 12. 2000 do zaplacení s 10% úrokem z prodlení z částky 137.600,- Kč od 5. 1. 2001 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. Bylo však zamítnuta žaloba žalobkyně proti žalovanému M. B. co do další částky 81.004,- Kč; byla také zamítnuta žaloba žalobkyně proti žalovanému M. B., pokud se žalobkyně domáhala zaplacení 10% úroku z prodlení z částky 262.600,- Kč od 3. 1. 2000 do 29. 12. 2001 i 10% úroku z prodlení z částky 137.600,- Kč od 29. 12. 2000 do 5. 1. 2001. Vůči žalované J., spotřebnímu družstvu, Jindřichův Hradec byla žaloba žalobkyně zamítnuta v celém rozsahu. O nákladech řízení bylo rozhodnuto tak, že žalovaný M. B. je povinen zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 22.083,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku; žalobkyni pak bylo uloženo zaplatit žalované J., spotřebnímu družstvu, Jindřichův Hradec na náhradu nákladů řízení 1.347,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích z 13. 1. 2006, sp. zn. 7 Co 2747/2005. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen s výjimkou výroku uvedeného v odstavci 1 tohoto rozsudku; odvolací řízení bylo v části, týkající se prvního odstavce výroku rozsudku soudu prvního stupně, zastaveno (když žalobkyně před odvolacím soudem vzala své odvolání zpět, pokud bylo podáno proti prvnímu odstavci výroku rozsudku soudu prvního stupně, v němž byla uložena žalovanému M. B. povinnost zaplatit žalobkyni 181.596,- Kč s přísl.). Žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované J., spotřebnímu družstvu v Jindřichově Hradci 973,- Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu; ohledně žalovaného M. B. bylo rozhodnuto, že nemá právo na náhradu nákladů řízení odvolacího.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolání žalobkyně nebylo shledáno důvodným; podle názoru odvolacího soudu v této právní věci soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav a učinil z něj i správné právní závěry.
Odvolací soud poukazoval na to, že soud prvního stupně správně dovodil, že „nájemní smlouva, uzavřená dne 22. 12. 2000 mezi M. B. a tehdy nezletilou M. B. (zastoupenou matkou N. B., jako zákonnou zástupkyní, za niž na základě zmocnění jednal M. B.), jako pronajimateli, a J., spotřebním družstvem v Jindřichově Hradci, jako nájemcem, je platná“. Uzavřením nájemní smlouvy se nic nezměnilo na vlastnictví účastníků smlouvy k předmětným nemovitostem (vlastníky jsou z jedné poloviny žalobkyně a z jedné poloviny žalovaný M. B.). Soud prvního stupně shledal uvedenou nájemní smlouvu platnou, neboť měl za to, že nebylo zapotřebí, aby byl tento právní úkon schvalován za tehdy nezletilou M. B., jako účastnicí smlouvy, opatrovnickým soudem. Soud prvního stupně neshledal ani to, že by při uzavírání uvedené nájemní smlouvy došlo ke kolizi mezi spoluvlastníky M. B. a tehdy nezletilou M. B., pokud tuto smlouvu uzavřel M. B. za oba spoluvlastníky, na základě zmocnění od zákonné zástupkyně M. B. Soud prvního stupně dále dovozoval, že uzavření nájemní smlouvy na dobu pěti let je běžnou záležitostí při správě majetku nezletilé spoluvlastnice, takže zákonná zástupkyně tehdy nezletilé žalobkyně tehdy nezletilé žalobkyně byla oprávněna uzavřít smlouvu, přičemž schválení soudem ohledně uzavření takové nájemní smlouvy nebylo zapotřebí; nedošlo tu k žádnému převodu vlastnického práva k nemovitosti, ani k zatížení této nemovitosti (domu čp. 25 v D., postaveného na pozemku parc. č. 1459 a parc. č. 1459/3 v katastrálním území D.), protože šlo jen o dočasný pronájem nebytových prostor v domě čp. 25 v D. Naopak podle názoru soudu prvního stupně bylo v zájmu žalobkyně M. B. i žalovaného M. B., aby nájemní smlouva byla uzavřena a aby z nebytových prostor, které žalovaná J. Jindřichův Hradec užívala, bylo placeno nájemné. Tyto závěry soudu prvního stupně shledal odvolací soud správnými.
Podle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně správně posoudil nejen otázku platnosti nájemní smlouvy z 22. 12. 2000, ale i to, že žalovaný M. B. řádně splnil své povinnosti z této nájemní smlouvy, takže žaloba žalobkyně proti němu byla po právu zamítnuta, a to co do částky 81.004,- Kč.
Odvolací soud měl za to, že soud prvního stupně správně posoudil i otázku, zda se žalovaný M. B. dostal do prodlení s placením částek ve vztahu k žalobkyni M. Š. B. Odvolací soud měl se soudem prvního stupně shodně za to, že „byla-li žalovanému M. B. zaplacena J. Jindřichův Hradec záloha na nájemné dne 4. 2. 2001, pak nemohl být v prodlení s plněním od 3. 1. 2000, respektive od 29. 12. 2000“.
Odvolací soud proto potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení §219 občanského soudního řádu včetně rozhodnutí o nákladech řízení před soudem prvního stupně.
O nákladech odvolacího řízení bylo odvolacím soudem rozhodnuto podle ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 14. 2. 2006 a dovolání ze strany žalobkyně bylo předáno na poště dne 13. 4. 2006, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu.
Dovolatelka navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu z 13. 1. 2006 (sp. zn. 7 Co 2747 Krajského soudu v Českých Budějovicích) a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dovolatelka měla za to, že je její dovolání přípustné, protože směruje proti rozsudku odvolacího soudu, které má po právní stránce zásadní význam. Jako dovolací důvod dovolatelka uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu).
Dovolatelka především zdůrazňovala, že nelze souhlasit s názorem soudu prvního stupně i odvolacího soudu, že v daném případě bylo uzavření nájemní smlouvy z 22. 12. 2000 (mezi J., spotřebním družstvem, Jindřichův Hradec a mezi M. B. i M. B.) běžnou záležitostí, k niž nebylo třeba schválení soudem za nezletilou M. B. Dovolatelka je naopak toho názoru, že tu bylo třeba věc posuzovat“ v příčinné souvislosti doby uzavření nájemní smlouvy, předmětu této smlouvy a také co do plnění z této smlouvy, směřujícího k nezletilé spoluvlastnici“. Dovolatelka má za to, že uzavření smlouvy, jehož předmětem je nájem nebytových prostor k podnikatelskému účelu, není záležitostí běžnou, ale výjimečnou; pronajimatel se totiž takto vědomě zbavuje užívacího práva ke své věci, což není stav běžný. Šlo tu o uzavření smlouvy, při němž matka nezletilé M. B. udělila plnou moc bratru nezletilé M. B., přičemž nájemné podle této nájemní smlouvy mělo být plněno výlučně ve prospěch žalovaného M. B., který si tak ponechával část nájemného, která právem náležela nezletilé M. B. Došlo tu tedy, podle názoru dovolatelky, ke kolizi zájmů uvedených sourozenců a v době uzavření smlouvy se nemohla nezletilé M. B. bránit pro ní takto nevýhodně smlouvě. Dovolatelka je přesvědčena, že pokud by byla smlouva předložena soudu ke schválení za nezletilou spoluvlastnici, byl by soud jistě vyžadoval transparentnost placení nájemného vůči nezletilé M. B. Předmět plnění ze smlouvy nebyl pro nezletilou (i její matku) běžnou částkou, ale částkou výjimečnou; nešlo rozhodně o krátkodobou využitelnost věci a bagatelním plněním.
Dovolatelka posléze zdůrazňovala, že se jako žalobkyně dovolává v daném případě soudní ochrany právě ohledně doby, kdy o svých právech nemohla sama rozhodovat, i když už byla ve věku blízkém zletilosti. Dovolatelka tedy vytýkala, že se ani soud prvního stupně, ale ani soud druhého stupně nezabýval otázkou, zda tu šlo o existenci způsobu plnění vůči nezletilé osobě a zda takovýto způsob sjednaného plnění byl z hlediska majetku nezletilé běžnou záležitostí.
Ve vyjádření Jednoty, spotřebního družstva v Jindřichově Hradci, k dovolání dovolatelky bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. Rozhodnutí soudů prvního i druhého stupně, vydané v této právní věci, jsou správná po věcné i formální stránce a není v nich řešena žádná právní otázka, která by byla novou zásadní otázkou po právní stránce. Šlo tu o nájemní smlouvu na dobu 5 roků, počínaje od 1. 1. 2001, a měsíční dohodnuté nájemné bylo dokonce vyšší než nájemné, které bylo v té době a v místě nájmu obvyklé. Nemovitost byla v době jednání o nájmu značně zadlužená; záloha na nájemné byla uhrazena na účty ve smlouvě o nájmu uváděné (zejména částka 464.557,- Kč byla poukázána K. b. na úhradu nedoplatku pohledávky této banky, k jejíž úhradě byla společně se žalovaným M. B. povinna i žalobkyně M. B., takže i žalobkyni se takto dostalo faktického plnění ze smlouvy). Smlouva byla uzavřena s družstvem J. a žalovaným M. B. na základě plné moci od N. B. (matky tehdy nezletilé M. B.) a žalobkyně dokonce na tuto smlouvu připojila i svůj podpis v době, kdy jí bylo 17 roků a 7 měsíců. Podle názoru žalované J. v Jindřichově Hradci šlo tu při uzavření nájemní smlouvy o běžnou záležitost a nebylo k ní zapotřebí souhlasu soudu podle ustanovení §28 občanského zákoníku, když tu nedocházelo ke zcizení nemovitosti nebo k jejímu zatížení věcným břemenem, ale ani jejímu pronájmu na nepřiměřeně dlouhou dobu a v podstatě ani ke vzdání se práva na plnění ze smlouvy.
Přípustnost dovolání dovolateky tu bylo třeba posoudit jednak z hlediska ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jednak podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu.
V ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu je přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu, týkajícího se zastavení řízení, omezena jen na rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno a řízení bylo zastaveno.
V daném případě bylo však odvolacím soudem vydáno usnesení (výrokem v rámci celkového výroku rozsudku odvolacího soudu), že „odvolací řízení se v části týkající se odstavce 1 výroku rozsudku soudu prvního stupně zastavuje“. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud vysvětloval k tomuto výroku o zastavení odvolacího řízení, že žalobkyně „před odvolacím soudem vzala své odvolání zpět, pokud bylo podáno proti prvnímu odstavci výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterým bylo žalovanému M. B. uložena povinnost zaplatit žalobkyni 181.596,- Kč s přísl.“.
Podle názoru dovolacího soudu vzhledem k uvedeným okolnostem není přípustnost dovolání podle ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu v témto případě dána.
Podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu je přípustné dovolání i proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, jestliže ovšem dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu, napadené dovoláním, má po právní stránce zásadní význam.
Podle ustanovení §237 odst. 3 občanského soudního řádu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je dovolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řešil-li odvolací soud svým rozhodnutím některou právní otázku v rozporu s hmotným právem.
V daném případě nevyplývalo z obsahu soudního spisu (sp. zn. 4 C 46/2005 Okresního soudu v Jindřichově Hradci), ani z obsahu dovolání dovolatelky a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu, že by odvolací soud svým rozsudkem z 13. 1. 2006 (sp. zn. 7 Co 2747/2005 Krajského soudu v Českých Budějovicích) řešil svým rozsudkem některou právní otázku, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem. V řízení o dovolání bylo třeba ještě posoudit, zda tu odvolací soud řešil svým rozhodnutím některou oprávní otázku v rozporu s hmotným právem nebo právní otázku, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu.
Žalobkyní uplatněný žalobní návrh (upřesněný v odvolacím řízení tak, aby „pro případ, že bude nájemní smlouva shledána absolutně neplatnou, bylo žalobě v plném rozsahu vyhověno ve vztahu k žalované J. v Jindřichově Hradci, nebo pro případ platnosti smlouvy, aby povinnost bylo uložena žalovanému M. B.“) posoudil odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) s poukazem na ustanovení §28 občanského zákoníku tak, že vzhledem ke konkrétním okolnostem a povaze právního úkonu (nájemní smlouvě) tu nešlo o neběžnou majetkovou záležitost.
Podle ustanovení §28 občanského zákoníku jestliže zákonní zástupci jsou povinni též spravovat majetek těch, které zastupují, a nejde-li o běžnou záležitost, je k nakládání s majetkem třeba schválení soudem (srov. i §179 občanského soudního řádu).
Ustanovení §28 občanského zákoníku se ve stejném rozsahu (ale nikoli ve větším rozsahu) vztahuje i na rodiče, kteří spravují majetek svého nezletilého dítěte (viz k tomu právní závěr uvedený již ve Sborníku III. Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1980, str. 277).
V rozhodnutích uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí, vydávané Nejvyšším soudem, bylo k výkladu ustanovení §28 občanského zákoníku (uvádějícího výslovně „nejde-li o běžnou záležitost“) zdůrazňováno, že o neběžnou záležitost jde jmenovitě při uzavírání dědické dohody za nezletilé dítě (srov. např. rozhodnutí uveřejněné již pod č. 59/1966 Sbírky soudních rozhodnutí); v uveřejněné judikatuře soudů je pak samozřejmě zdůrazňována jako neběžná záležitost kupní smlouva, uzavíraná zákonnými zástupci za ty, které zastupují (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 9/1993 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), popřípadě i právo dovolat se neplatnosti závěti za zastupovanou osobu (srov. rozhodnutí uveřejněné pod č. 31/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) anebo postoupení pohledávky (viz Sborník IV. Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1986, str. 371).
V uveřejněné judikatuře soudů (ale ani v právní literatuře, např. v komentářích k občanskému zákoníku vydaném kupř. nakladatelstvím C. H. Beck, Praha, 2006, nebo nakladatelstvím Linde Praha, 2002) není publikován právní závěr přesahující názor, že za běžnou záležitost budou zpravidla považovány pravidelné platby a příjmy jako např. placení sdruženého inkasa, pojistného, daní, přijímání výtěžku z majetku, jako nájemné, úroky, dividendy apod.
Za těchto uvedených okolností, z nichž dovolací soud při svém posouzení přípustnosti dovolání dovolatelky vycházel, zejména co do poznatků a závěrů z uveřejněné judikatury soudů, nebylo možné přesvědčivě dospěl k závěru, že by odvolací soud ve svém rozsudku z 13.1. 2006 (sp. zn. 7 Co 2747/2005 Krajského soudu v Českých Budějovicích) řešil některou právní otázku v rozporu s hmotným právem (zejména co do aplikace a výkladu ustanovení §28 občanského zákoníku). Při rozhodování o žalobním návrhu žalobkyně a jejím odvolacím návrhu (v němž žalobkyně vycházela, po částečném zpětvzetí dovolání) jmenovitě z právního názoru o neplatnosti nájemní smlouvy z 22. 12. 2000, nezabýval se odvolací soud ani řešením právní otázky, která by dosud nebyla vyřešena v rozhodování dovolacího soudu, a rovněž se nezabýval (jak již bylo uvedeno) řešením právní řešením právní otázky, která by byla rozhodována rozdílně odvolacími soudy nebo dovolacím soudem (senáty dovolacího soudu).
Nebylo proto možné shledat u dovolání dovolatelky zákonné předpoklady přípustnosti dovolání ani podle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) a odst. 3 občanského soudního řádu, stejně jako to bylo co do zákonných předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení §239 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu.
Nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. a) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatelky, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelka nebyla v řízení o dovolání úspěšná a žalovaným v řízení o dovolání náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 4. června 2008
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v. r.
předseda senátu