Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12.10.2011, sp. zn. 28 Cdo 1601/2010 [ usnesení / výz-C ], dostupné na http://www.jurilogie.cz/ecli/ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1601.2010.1

Zdroj dat je dostupný na http://www.nsoud.cz
ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1601.2010.1
sp. zn. 28 Cdo 1601/2010 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně a) I. P., bytem P., b) M. S., bytem P., obou zastoupených JUDr. Josefem Bělohlávkem, advokátem v Praze 7, Ortenovo nám. 16, za účasti 1) XAVEROV, a. s., se sídlem v Praze 4, V Lužích 6, zastoupené JUDr. Radkem Jonášem, Ph.D., advokátem v Praze 3, nám. W. Churchilla 2, 2) Pozemkového fondu ČR, se sídlem v Praze 3, Husinecká 11a, o určení vlastnictví podle zákona o půdě, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 141/2003, o dovolání účastníka 1) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 10. 2009, č. j. 24 Co 340/2008-259, takto: I.Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Rozsudkem Městského soudu v Praze shora označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 (jeho výrok I.) ze dne 13. 6. 2008, č. j. 11 C 141/2003-207, ve znění opravných usnesení ze dnů 17. 9. 2008 a 29. 4. 2009, kterým bylo nahrazeno rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy - Pozemkového úřadu ze dne 7. 1. 2002, č. j. PÚ 1489/01, tak, že se oba žalobci rovným dílem určují spoluvlastníky pozemků – ostatní plocha - v kat. úz. L., obci P., jak blíže specifikovány ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně. Dalšími výroky II. – V. rozhodl odvolací soud o nákladech řízení před soudy obou stupňů v neprospěch účastníka XAVEROV, a. s. (platební povinnost vůči žalobcům a státu); zbylý účastník ad 2) neměl povinnost či právo k náhradě nákladů řízení ve vztahu k ostatním účastníkům řízení. Proti tomuto rozsudku podal účastník XAVEROV, a. s. dovolání. Napadl rozsudek ve všech výrocích a tvrdil, že rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení věci a řeší právní otázku, která má pro věc samu zásadní právní význam. Citoval usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 537/2008-96 ze dne 30. 4. 2008 s tím, že v tomto rozhodnutí se nepovažují podmínky odnětí nemovitostí za nápadně nevýhodné, jestliže byla kupní cena v souladu s cenovým předpisem platným v době uzavření kupní smlouvy. Tím byla ke dni uzavření kupní smlouvy 3. 12. 1969 vyhláška č. 43/1969 Sb. Cena výkupu 0,40 Kčs za m2 půdy (zvýšená v této věci ONV v Praze 4 na 0,80 Kčs) sice byla v té době diskriminační vůči soukromým vlastníkům půdy (zde jednomu ze žalobců a jednomu právnímu předchůdci žalobce), ale to se týkalo zastavěné části obce (intravilánu). V posuzované věci vycházely nižší instance z toho, že předmětné pozemky byly v intravilánu, ačkoli z přílohy přípisu Městské části P. ze dne 27. 11. 2006 podle dovolatele plyne, že pozemky nebyly v intravilánu (a oceněny tedy byly v souladu s cenovým přepisem, viz citované usnesení Nejvyššího soudu výše). Dovolatel sdílel názor předtím ve věci rozhodujícího pozemkového úřadu na určení hranic zastavěné a nezastavěné části obce a žádal, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Vyjádření k dovolání nebylo podáno. Nejvyšší soud zjistil, že dovolatel, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání byla dovozována z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tedy pro nesprávné právní posouzení věci. Dovolání není přípustné. Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam. Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí tedy předpokládá podle právní úpravy účinné od 1. 7. 2009 (viz zákon č. 7/2009 Sb.; srov. datum vydání rozsudku odvolacího soudu a přechodná ustanovení citovaného zákona) judikatorní přesah tohoto rozhodnutí. Ten dovozuje dovolatel z odlišnosti řešení této věci a právního názoru vysloveného ve shora citovaném usnesení Nejvyššího soudu č. j. 28 Cdo 537/2008-96. V posuzované věci se jedná o restituční nárok žalobců podle §6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě č. 229/1991 Sb. Žalobci jsou oprávněnými osobami podle zákona a na převod pozemků se vztahoval stav obecné tísně, jak dovozuje konstantní judikatura. Stran sporných nápadně nevýhodných podmínek byla rozhodnou skutečnost, zda pozemky leží v intravilánu či vně něho. V případě druhém by bylo možné uvažovat o sjednané ceně jako o přijatelné, zatímco pozemek ležící v intravilánu měl být převeden za cenu 15 Kč za m2, jak uzavřel v této věci s poukazem na §14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 43/1969 Sb. znalec. Podle znaleckého posudku ležely předmětné pozemky v intravilánu. Obě nižší instance znalecký posudek (znalce Ing. Váchy) akceptovaly. Odvolací soud zdůraznil, že bylo třeba vyjít ze sdělení Městské části P. ze dne 27. 11. 2006, ale podle tohoto soudu, jehož zjištěním je vázán i soud dovolací, je závěrem plynoucím ze sdělení poloha pozemků v intravilánu – tedy nikoli vně území obce, jak dovozuje dovolatel. Odkaz dovolatele na jiný rozsudek odvolacího soudu není přiléhavý. Ve věci sp. zn. 28 Cdo 537/2008 šlo o dva pozemky – role, nacházející se v extravilánu. Proto, a též s přihlédnutím k dalším konkrétním okolnostem případu, byla cena pozemků (podle vyhlášky č. 43/1969 Sb.) shledána jako nenaplňující nápadně nevýhodné podmínky ve smyslu §6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě. Odvolací soud správně poukázal na jiné rozhodnutí, a sice na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 168/95. V něm se dospělo k závěru o nápadně nevýhodných podmínkách při použití cenové vyhlášky č. 43/1969 Sb. ve vztahu k převodu tří pozemků – dvorů a zastavěné plochy – v rozhodném restitučním období, což je blízké nyní posuzované věci. Nelze tedy uzavřít, že by došlo ke kontradikci judikatury či k nesprávnosti rozsudku odvolacího soudu. Dovolací soud proto podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. dovolání účastníka ad 1) odmítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle §146 odst. 3 a §243c odst. 1 o. s. ř., a to tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok, neboť účastník 1) nebyl v dovolacím řízení úspěšný a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 12. října 2011 JUDr. Ludvík D a v i d, CSc. předseda senátu

Souhrné informace o rozhodnutí
Soud:Nejvyšší soud
Datum rozhodnutí:10/12/2011
Spisová značka:28 Cdo 1601/2010
ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.1601.2010.1
Typ rozhodnutí:USNESENÍ
Heslo:Zemědělská půda
Zmírnění křivd (restituce)
Dotčené předpisy:§6 odst. 1 písm. k) předpisu č. 229/1991Sb.
§14 odst. 1 písm. a) předpisu č. 43/1969Sb.
Kategorie rozhodnutí:C
Zveřejněno na webu:11/09/2011
Podána ústavní stížnost sp. zn. III.ÚS 3863/11
Staženo pro jurilogie.cz:2022-03-13