ECLI:CZ:NS:2001:28.CDO.1604.2001.1
sp. zn. 28 Cdo 1604/2001
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobců A) A. E. a B) O. D., proti žalovaným 1) J., 2) Ministerstvu financí České republiky, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaných M., o povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp.zn. 6 C 1176/94, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. ledna 2001, čj. 25 Co 394/2000-317, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 31. ledna 2001, čj. 25 Co 394/2000-317, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 18. ledna 2000, čj. 6 C 1176/94-282, kterým byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobci domáhali, aby žalovaným byla uložena povinnost uzavřít s nimi dohodu podle zákona č. 87/1991 Sb. o vydání pozemků, továrny, dalších staveb a domu v katastrálním území M. v rozsudku blíže specifikovaných.
Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci podáním ze dne 31.5.2001 dovolání, které bylo předáno k poštovní přepravě dne 1.6.2001 a doručeno Okresnímu soudu v Mělníku dne 4.6.2001.
Krajský soud v Praze přezkoumal jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně podle §212 o.s.ř. a podle §219 o.s.ř. ve znění platném do 31.12.2000 ve smyslu bodu 15., hlavy I, části dvanácté zákona č. 30/2000 Sb. tento rozsudek potvrdil.
Podle části dvanácté, hlavy I, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb, občanský soudní řád ( dále jen o.s.ř.) a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, tj. přede dnem 1.1.2001, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.
Podle §240 odst. 1 a odst. 2 o.s.ř. ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. může účastník řízení podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta je zachována i tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.
Rozsudek odvolacího soudu v dané věci nabyl právní moci dne 3.4.2001, kdy byl doručen právnímu zástupci žalobců. Ve smyslu ustanovení §57 odst. 2 o.s.ř. byl posledním dnem jednoměsíční lhůty k podání dovolání den 3.5.2001. Dovolání podané až dne 1.6.2001 je tedy zjevně opožděné.
Lhůta k podání dovolání je zákonnou lhůtou a není možné ji prodloužit. Prominutí zmeškání lhůty je vyloučeno ( §240 odst. 2 věta první o.s.ř.). Nejvyšší soud proto podle §243b odst. 4 a §218 odst. 1 písm. a) o.s.ř. opožděné dovolání odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením §243b odst. 4, §224 odst.1 a §146 odst. 2 věta první o.s.ř. ( per analogiam), neboť neúspěšní žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení a ostatním účastníkům náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle o.s.ř.
V Brně dne 15. října 2001
JUDr. Iva B r o ž o v á , v.r.
předsedkyně senátu