ECLI:CZ:NS:2006:28.CDO.1733.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 1733/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Františka Ištvánka o dovolání dovolatelů: 1. O. T., 2. MUDr. V. T., 3. J. T., zastoupených advokátem, proti usnesení Městského soudu v Praze ze 6.10.2005, sp.z. 16 Co 234/2004, vydanému v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 18 C 111/92 (žalobce Ing. P. K., zastoupeného advokátem, proti žalovaným O. T., MUDr. V. T. a J. T., zastoupeným advokátem, o vydání věcí), takto:
I. Dovolání dovolatelů se odmítají.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
Po vynesení rozsudku Nejvyššího soudu z 28.5.2005, 28 Cdo 1243/2005 (jímž bylo zamítnuto dovolání dovolatelů O. T., prof. MUDr. V. T. a J. T. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 18.1.2005, sp.zn. 16 Co 234/2004, vydaném v právní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 7 C 74/2000) podal žalobce Ing. P. K. u Městského soudu v Praze dne 28.7.2005 návrh na vydání opravného usnesení podle ustanovení §164 občanského soudního řádu ohledně rozsudku Městského soudu v Praze z 18.1.2005, sp.zn. 16 Co 234/2004. V tomto návrhu bylo ze strany žalobce uplatněno, aby ve výroku uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze bylo nesprávně uvedené čp. 234 domu v P.opraveno na správné číslo popisné 2334.
Městský soud v Praze vydal 6.10.2005 usnesení sp.zn. 16 Co 234/2004, jímž se rozsudek Městského soudu v Praze z 18.1.2005, sp.zn. 16 Co 234/2004, opravoval v měnícím výroku o věci samé tak, že výrok správně zní: „Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku ve věci samé opravuje tak, že žalovaní jsou povinni uzavřít se žalobcem dohodu o vydání domu čp. 2334, na zastavěné ploše – parcele 2753, s parcelou č. 2753 – zastavěnou plochou a s parcelou č. 2754 – zahradou, vše zapsané na listu vlastnictví č. 2856, pro katastrální území Z., v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu P.“. V odůvodnění usnesení Městského soud v Praze ze 6.10.2005 bylo uvedeno, že tu došlo ke zjevné chybě v psaní, která byla opravena podle ustanovení §164 občanského soudního řádu; v tomto usnesení bylo uvedeno i poučení, že „proti tomuto usnesení není dovolání přípustné“.
Uváděné opravné usnesení Městského soudu v Praze ze 6.10.2005 bylo doručeno 14.10.2005 advokátu, který v řízení zastupoval žalobce, a dne 14.10.2005 také advokátu, který v řízení zastupoval žalované.
Dne 3.11.2005 došlo Městskému soudu v Praze (postoupením od Obvodního soudu pro Prahu 4, kam došlo 31.10.2005) podání žalovaných O. T., prof. MUDr. V. T., CSc., a J. T., zastoupených advokátem, označené jako „dovolání žalovaných proti opravnému usnesení Městského soudu v Praze ze 6.10. 2005 (16 Co 234/2004-354), kterým byl opraven rozsudek Městského soudu v Praze z 18.1.2005 (16 Co 234/2004-322), resp. dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze z 18. ledna 2005 (16 Co 234/2004-322) ve znění citovaného opravného usnesení ze 6.10.2005“.
Žalovaní v tomto podání navrhli, aby „dovolací soud zrušil napadený výrok (usnesení), kterým se součástí výroku o dohodě o vydání činí i dům čp. 2334 v katastrálním území Z., obec P., a aby v tomto rozsahu věc vrátil zpět odvolacímu soudu, aby jím bylo procesně řádně rozhodnuto“. Podle názoru žalovaných je jejich dovolání přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) a c) a odst. 3 občanského soudního řádu; z obsahu dovolání dovolatelů vyplývalo, že dovolacím důvodem je tu nesprávné právní posouzení otázky opravného usnesení odvolacím soudem.
Podle názoru dovolávajících se žalovaných „by byla oprava podle ustanovení §164 občanského soudního řádu jen neveřejným usnesením přípustná, pokud by šlo o pochybení v písemném vyhotovení rozsudku, avšak v souzeném případě – jak vyplývá z písemného vyhotovení protokolu o jednání – byl i rozsudek vyhlášen veřejně tak, že jeho předmětem byla jiná nemovitost“.
V daném případě nešlo, podle názoru dovolatelů, jen o chyby v psaní a počtech, ale o to, že nebyl vůbec identifikován předmět výroku rozsudku, respektive o něm nebylo řádně procesně rozhodnuto. Dovolatelé poukazovali na to,že v protokolu o jednání sp.zn. 16 Co 234/2004 ze dne 18.1.2005 je ve výroku ohledně označení nemovitostí v dohodě uvedeno, že jde o „dohodu o vydání domu čp. 234 na zastavěné ploše – parcele 2753 s parcelou 273“, přičemž nad posledně označeným číslem parcely je bez vysvětlení do protokolu ručně napsáno „2753“. V písemném vyhotovení rozsudku je však uvedeno,že jde o „dohodu o vydání domu čp .234 na zastavěné ploše – parcele č. 2753 s parcelou 2753“, aniž by byl rozpor s údajem jinak označené parcely v protokolu o jednání (tj. č. 273) vysvětlen“. V opravném usnesení ze 6.10. bylo pak opět uvedeno, že šlo o „dohodu o vydání domu čp. 234, na zastavěné ploše – parcele 237, a parcelou č. 2753“, tedy opět jinak, než byla uvedena parcela označena v protokole o jednání z 18.1.2005 a i jinak, než byla v následném písemném znění rozsudku z 18.1.2005. Nešlo tu, podle názoru dovolatelů, o pouhé chyby a zřejmé nesprávnosti, ale nebylo jisté, co je či vlastně bylo předmětem učiněného výroku. Podle názoru dovolatelů „je jisté, že rozsudkem odvolacího soudu v žádném případě nebylo rozhodnuto o domu čp. 2334 v katastrálním území Z., a to ani při vyhlášení rozsudku, ani v jeho písemné vyhotovení“. Tím, že tu byla soudem zvolena forma opravného usnesení, jímž bylo vlastně teprve poprvé rozhodnuto o domě čp. 2334 v P., byla porušena zákonná úprava ve smyslu článku 96 odst. 2 Ústavy ČR o rozhodování rozsudkem tříčlenného senátu, vyhlášeným veřejně a s možností odvolání proti rozsudku.
Přípustnost tohoto dovolání dovolatelů bylo třeba posoudit podle ustanovení §236 - §239 občanského soudního řádu, upravujících přípustnost dovolání. Dovoláním lze totiž napadnout pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, jen pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 občanského soudního řádu).
V ustanovení §237 občanského soudního řádu je upravena přípustnost dovolání proti rozsudku a usnesení odvolacího soudu ve věci samé. V ustanoveních §238, §238a a §239 občanského soudního řádu jsou pak výslovně a taxativně uvedena jiná usnesení odvolacího soudu (než usnesení ve věci samé), proti nimž je dovolání přípustné. V žádném z těchto ustanovení není uvedeno usnesení o opravě rozsudku podle ustanovení §164 občanského soudního řádu jako usnesení, proti němuž by bylo přípustné dovolání směřující proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu.
Dovolací soud proto přistoupil podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatelů, a to jako dovolání nepřípustného.
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 31. srpna 2006
JUDr. Josef R a k o v s k ý , v.r.
předseda senátu