ECLI:CZ:NS:2009:28.CDO.1794.2008.1
sp. zn. 28 Cdo 1794/2008
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., o dovolání dovolatele V. M., zastoupeného advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 13. 9. 2007, sp. zn. 14 Co 91/2006, vydanému v právní věci vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 701/97 (žalobce J.Z.D. S., s. r. o., zastoupeného advokátem, proti žalovanému V. M., zastoupenému advokátem, o vyklizení nemovitostí), takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě, podané v této právní věci u soudu dne 11. 6. 1997, bylo posléze rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi z 5. 9. 2005, čj. 9 C 701/97-222. Tímto rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba původního žalobce J. P., domáhajícího se vyklizení stavebního objektu (sklepa s lisovnou) na pozemku parc. č. 3406 (o výměře 32 m2) v katastrálním území M. na M., zapsaného na listu vlastnictví č. 864 pro toto katastrální území u Katastrálního úřadu pro J. k., a předání tohoto vyklizeného objektu. Rovněž byl zamítnut žalobní návrh žalobce o vyklizení pozemku par. č. 3406 (o výměře 32 2) v katastrálním území M. na M. a o předání vyklizeného pozemku žalobci. Žalobci J. P. bylo uloženo zaplatit žalovanému V. M. na náhradu nákladů řízení 14.014,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
O odvolání původního žalobce J. P. proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně z 13. 9. 2007, sp. zn. 14 Co 94/2006. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl změněn rozsudek Okresního soudu v Břeclavi z 5. 9. 2005, čj. 9 C 701/97-222, tak, že žalovanému V. M. bylo uloženo vyklidit stavební objekt (sklep s lisovnou) na pozemku parc. č. 3406 (o výměře 32 m2) v katastrálním území M. na M. do tří dnů od právní moci rozsudku odvolacího soudu (a to ve prospěch J.Z.D. S., s. r. o., na něž byly sklep a lisovna převedeny původním žalobcem J. P. kupní smlouvou ze 16. 8. 2006, a byl proto soudem připuštěn vstup J.Z.D. S. do tohoto soudního řízení). Bylo také rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud po doplnění dokazování dospěl k závěru, že podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně z 5. 9. 2005 je důvodné. Odvolací soud však nepřezkoumával výrok (označený II.) rozsudku soudu prvního stupně týkající se vyklizení pozemku parc. č. 864 v katastrálním území M. na M., který nebyl napaden odvoláním.
Odvolací soud na základě výsledků dokazování před soudy obou stupně dovozoval, že žalující J.Z.D. S., společnost s ručením omezeným, je zapsána jako vlastník sklepa (o jehož vyklizení jde v tomto řízení) v katastru nemovitostí, přičemž v tomto řízení nebylo prokázáno, že by vlastníkem sklepu J.Z.D. S. nebylo,
a nebylo také prokázáno tvrzení žalovaného, že mu byl předmětný sklep vydán povinnou osobou podle restitučního předpisu, když naopak bylo prokázáno rozhodnutím Okresního úřadu v Břeclavi z 3. 8. 1995, čj. Poz. 938/91, 5295/94-203-TRČ/1, že v zahájeném správním řízení (a to o návrhu L. R. a V. M. ve věci navrácení sklepa na pozemku parc. č. 3406 /o výměře 32 m2/ v katastrálním území M. /náležejícího do přídělu V. a F. K./) bylo řízení z důvodu zpětvzetí návrhu zastaveno, přičemž dohoda oprávněné osoby a povinné osoby nebyla podle ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. pozemkovým úřadem schválena.
Odvolací soud poukazoval i na ustanovení §28b zákona č. 229/1991 Sb. (ve znění novelizovaném zákonem č. 183/1993.), podle něhož pokud došlo k přechodu vlastnictví k nemovitostem podle zákonů o zemědělském družstevnictví a prováděcích předpisů nebo podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a tato změna nebyla zaevidována v pozemkových knihách nebo na listu vlastnictví u příslušného střediska geodezie, je vlastníkem nemovitostí osoba, která k 24. 6. 1991 byla zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí. Odvolací soud dovozoval, že došlo-li tu k přechodu vlastnictví sklepa
k 1. 7. 1993 (tj. ke dni účinnosti zákona č. 183/1993 Sb.) na tu osobu, která byla k uvedenému dni zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí (když tam jako vlastník bylo zapsáno zemědělské družstvo) byl tu dán restituční důvod podle ustanovení §6 odst. 1 písm. s) zákona č. 229/1991 Sb.
Změnil proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v odvoláním napadeném výroku (označeném I.), týkajícím se vyklizení sklepa s lisovnou na pozemku parc. č. 3406 v katastrálním území M. na M. tak, že žalobě J.Z.D. S., s. r. o., o vyklizení sklepu vyhověl (ve smyslu ustanovení §220 občanského soudního řádu).
Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů odůvodnil odvolací soud poukazem na ustanovení §224 odst. 1 a §142 odst. 2 občanského soudního řádu vzhledem ke skutečnosti, že každý z účastníků tohoto řízení byl v řízení o věci samé úspěšný pouze částečně, neboť s žalobou o vyklizení sklepa byla úspěšná žalující společnost s ručením omezeným a s žalobou o vyklizení pozemku byl úspěšný žalovaný.
Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalovaného v řízení zastupoval, dne 11. 10. 2007 a dovolání ze strany žalovaného bylo dne 9. 12. 2007 předáno na poště k doručení Okresnímu soudu v Břeclavi, tedy ve lhůtě stanovené
v §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatel poukazoval co do přípustnosti svého dovolání na ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu a jako dovolací důvody uplatňoval, že řízení v této právní věci je stiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné posouzení věci (§241a odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu).
Dovolatel ve svém dovolání vyslovoval přesvědčení, že v tomto soudním řízení bylo dokazování, provedené soudy obou stupňů, neúplně a nedostačující pro vydání rozhodnutí ve věci samé:
dovolatel vytýká, že nebyly plně objasněny důvody neplatnosti kupní smlouvy ze 16. 8. 2006, uzavřené původním žalobcem J. P. s J.Z.D. S., s. r. o.; žalobce je přesvědčen, že tomuto původnímu žalobci v době uzavření kupní smlouvy nesvědčilo k předmětnému sklepu vlastnické právo; „dokazování před odvolacím soudem tak bylo postiženo podstatnou vadou a zůstalo neúplné; J. P. nemohl převést na žalující J.Z.D. S., s. r. o., právo, které sám neměl“;
dovolatel dále vytýká, že v řízení nebyl proveden jím navržený důkaz
o tom, že kupující J.Z.D. S., s. r. o., bylo upozorněno na to, že předmětný sklep, o nějž jde v tomto řízení, je jen nepatrnou částí jiného sklepu jiných vlastníků;
dovolatel také namítá, že závěry soudů obou stupňů, vycházející z rozhodnutí soudu v dědickém řízení a z rozhodnutí ve věci zrušení
a vypořádání podílového spoluvlastnictví V. M., L. R. a V. K., jsou značně problematické a nemělo být k takovým zjištěním přihlíženo (vzhledem ke ztrátě dědického spisu sp. zn. D 820/80 i soudního spisu 8 C 734/82 Okresního soudu v Břeclavi);
dovolatel tak namítá, že se dovolací soud „nezabýval ve svém rozhodnutí rozporem mezi ustanovením §28b zákona č. 229/1991 Sb.
a ustanovením §16 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb.“ při jejich aplikaci na projednávanou právní věc;
dovolatel posléze namítá, že zásadní pochybení soudů v posouzení této právní věci spočívá v tom, že věc byla posuzována „podle předpisů občanského práva, respektive podle práva dědického, ačkoli na tuto právní věc měl být aplikován zákon o půdě (zákona č. 229/1991 Sb.) spolu s dřívějšími předpisy o zemědělském družstevnictví“.
Dovolání dovolatele je v daném případě přípustné podle ustanovení §237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu, neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.
Dovolatel ve svém přípustném dovolání uplatňoval jako dovolací důvody, že řízení v této právní věci trpí vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. a/ občanského soudního řádu) a že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu).
Nesprávné právní posouzení věci může spočívat buď v tom, že soud posoudí projednávanou právní věc podle nesprávného právního předpisu, nebo si použitý právní předpis nesprávně vyloží (viz z rozhodnutí uveřejněného pod č. 3/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek text na str. 13 /45/).
Z obsahu rozsudku odvolacího soudu z 13. 9. 2007 (sp. zn. 14 Co 91/2006 Krajského soudu v Brně) vyplývá (srov. str. 5 a 6 tohoto rozsudku), že odvolací soud posoudil tuto projednávanou právní věc zejména podle ustanovení §6 odst. 1 písm. s),
§9 odst. 2 a §28b zákona č. 229/1991 Sb. s poukazem i na ustanovení §37, §40a
a §49a i §7 odst. 2 a §460 občanského zákoníku, jakož i s poukazem na ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu.
Podle ustanovení §6 odst. 1 písm. s) zákona č. 229/1991 Sb. budou oprávněným osobám podle tohoto zákona vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu i v důsledku odevzdání do vlastnictví družstva podle zvláštních předpisů (např. podle zákona č. 49/1949 Sb. nebo podle zákona č. 122/1975 Sb.).
Podle ustanovení §28b odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. pokud došlo k přechodu vlastnictví k nemovitostem podle zákonů o zemědělském družstevnictví a prováděcích předpisů nebo podle vládního nařízení č. 15/1959 Sb. a tato změna nebyla zaevidována v pozemkových knihách nebo na listu vlastnictví u příslušného střediska geodézie, je vlastníkem těchto nemovitostí osoba, která byla k 24. 6. 1991 zapsána jako vlastník v katastru nemovitostí.
Podle ustanovení §9 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. poléhá dohoda o vydání nemovitostí, uzavřená mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou podle tohoto zákona schválení pozemkovým úřadem formou rozhodnutí ve správním řízení.
Podle ustanovení §37 odst. 1 občanského zákoníku musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.
Podle ustanovení §40a občanského zákoníku jde-li o některý z důvodů neplatnosti právního úkonu, uváděných jmenovitě v tomto §40a občanského zákoníku, považuje se právní úkon za platný, pokud se ten, kdo je takovým úkonem dotčen, neplatnosti právního úkonu nedovolá.
Odevzdáním do vlastnictví družstva podle zvláštních předpisů (ve smyslu §6 odst. 1 písm. s/ zákona č. 229/1991 Sb.) jsou míněny případy přechodu nemovitosti (především hospodářských budov patřících k zemědělské usedlosti) na základě dříve platných zákonů č. 49/1959 Sb. nebo č. 122/1975 Sb., popřípadě na základě stanov bývalých jednotných zemědělských družstev anebo jiných vnitrodružstevních předpisů, a to jako důsledek vstupu do těchto družstev bez smluvního úkonu člena družstva o převodu nemovitosti na družstvo (viz č. 16/1996, str. 48-49 /126-127/) Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).
Z uvedených ustanovení právních předpisů i z citovaných právních závěrů z uveřejněné judikatury soudů dovolací soud vychází i v daném případě. Musel však zároveň konstatovat, že i odvolací soud ve svém rozsudku z 13. 9. 2007 (sp. zn. 14 Co 91/2006 Krajského soudu v Brně) posuzoval projednávanou právní věc podle právních předpisů, které na tuto právní věc dopadají a vyložil si ustanovení těchto předpisů rovněž v souladu s právními závěry z judikatury obecných soudů, uveřejněnými ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem.
Za těchto okolností pak ostatní námitky dovolatele v jeho dovolání proti rozsudku odvolacího soudu mají povahu námitek vytýkajících neúplnost dokazování v řízení před soudy obou stupňů v této právní věci a také údajnou nesprávnost hodnocení provedených důkazů těmito soudy v dané právní věci. Posuzování takových námitek v dovolacím řízení je však v uveřejněné judikatuře soudů vyloženo jiným způsobem, než má za to dovolatel ve svém dovolání ze 6. 12. 2007. Nápř. v rozhodnutí uveřejněném pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem, byly zaujaty právní závěry: Ani vadná nebo nesprávná skutková zjištění v občanském soudním řízení nejsou sama o sobě dovolacím důvodem ve smyslu právní úpravy občanského soudního řádu, nýbrž jen tehdy, jestliže zakládají některý z dovolacích důvodů výslovně uvedených v ustanoveních občanského soudního řádu.
Dovolacím důvodem nemohou být ani vady či omyly při hodnocení důkazů (§132 občanského soudního řádu), které je soudům svěřeno k realizaci procesní zásady volného hodnocení důkazů. Rozhodnutí soudu vychází ze skutkového zjištění, jež nemá v podstatné části oporu v dokazování jen tehdy, jestliže soud vzal za zjištěno něco, co ve spise vůbec není, nebo jestliže soud nepokládá za zjištěnou podstatnou skutečnost (právně významnou), která bez dalšího z obsahu spisu naopak vyplývá.
Dovolací soud proto nemohl přesvědčivě dospět k závěru, že je přípustné dovolání dovolatele i dovoláním důvodným. Neshledal proto dovolací soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu z 13. 9. 2007 (sp. zn. 14 Co 91/2006 Krajského soudu v Brně) nesprávným tak, aby bylo na místě přikročit k jeho zrušení podle ustanovení §243d odst. 2 občanského soudního řádu. Dovolací soud tedy podle téhož ustanovení občanského soudního řádu přikročil k zamítnutí dovolání dovolatele svým rozsudkem (§243 odst. 6 občanského soudního řádu).
Dovolatel nebyl v řízení o dovolání úspěšný a žalující společnosti s ručením omezeným v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 21. května 2009
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu