ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1856.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1856/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce J. K. , bytem P., P. 312, zastoupeného JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem Příbram I., náměstí TGM 142, proti žalované EYEcom, s. r. o. , IČO 25055437, sídlem Rožmitál pod Třemšínem, Jungmannova 127, o zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 66/2010-85, o dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 11. 2011, č. j. 26 Co 262/2011-102, takto:
Odůvodnění:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se žalobou podanou dne 30. 3. 2010 u Okresního soudu v Příbrami domáhal zaplacení částky 100 000 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že jako spoluvlastník ideální 1/10 v žalobě blíže specifikovaných nemovitostí (dále jen „předmětné nemovitosti“ ) uzavřel s žalovanou dohodu o obstarání prodeje a zmocnil ji, aby jeho spoluvlastnický podíl prodala. Ačkoliv žalovaná následně předmětné nemovitosti prodala, obdrženou kupní cenu mu nepředala. Žalobce dále uvedl, že s ohledem na výši soudního poplatku se prozatím domáhá toliko částky 100 000 Kč.
Okresní soud v Příbrami po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná je v posuzované věci pasivně legitimována, a rozsudkem ze dne 22. 3. 2011, č. j. 14 C 66/2010-85, žalobě v plném rozsahu vyhověl.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 2. 11. 2011, č. j. 26 Co 262/2011-102, rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Odvolací soud doplnil dokazování a vyšel z následujících skutkových zjištění. Žalobce zmocnil J. Š. (jednatele žalované) k tomu, aby obstaral prodej jeho spoluvlastnického podílu na předmětných nemovitostech a tento jeho jménem zcizil. Předmětné nemovitosti byly následně prodány na základě kupní smlouvy uzavřené mezi všemi spoluvlastníky zastoupenými J. Š., přičemž za spoluvlastnický podíl žalobce obdržel J. Š. celkem 1 600 000 Kč. Tuto částku si J. Š. ponechal, čímž se dle odvolacího soudu na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. To platí bez ohledu na to, jak se získanými finančními prostředky dále naložil (tedy i bez ohledu na to, že tyto finanční prostředky jsou zřejmě v současné době finančními prostředky žalované). Odvolací soud dále uvedl, že žalobce k žádnému dalšímu nakládání s vyplacenou finanční částkou neměl zmocnění.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále také „dovolatel“ ) dne 27. 12. 2011 dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvedl, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Konkrétně dovolatel v dovolání uvedl, že kupní cenu za jeho spoluvlastnický podíl skutečně převzal J. Š., tyto finanční prostředky však následně byly převedeny do vlastnictví žalované, pročež tato je v posuzované věci pasivně legitimována. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 221/2002, se v posuzované věci neuplatní, neboť finanční prostředky byly převáděny s jeho vědomím a souhlasem, když důvěřoval tomu, že J. Š. jako fyzická osoba i jako jednatel žalované toto činí v jeho prospěch.
Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 12. 1. 2012 uvedla, že předmětné finanční prostředky se již v jejím vlastnictví nenacházejí a byly vráceny J. Š. Smluvní vztah mezi dovolatelem a žalovanou zanikl a strany si již vrátily obdržená plnění (resp. žalovaná si za své služby nic neúčtovala). Ve zbytku odkázala žalovaná na své odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané v ustanovení §241a odst. 1 o. s. ř.
Jelikož dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, je jeho dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
D. Důvodnost
Podle §451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).
Podle §456 věty první obč. zák. předmět bezdůvodného obohacení se musí vydat tomu, na jehož úkor byl získán.
Jak plyne z dlouhodobě ustálené judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. dovolatelem uváděný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 33 Odo 221/2002, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 413/2000, z poslední doby pak např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2868/2009), povinnost vydat plnění získané bez právního důvodu vzniká podle zákona tomu, kdo je získal. Tím, kdo plnění získal, není osoba, která má předmět plnění aktuálně ve svém držení nebo osoba, která jej skutečně spotřebovala, nýbrž ten, komu bylo bez právního důvodu plněno. Osobou povinnou vydat plnění získané bez právního důvodu je tudíž adresát tohoto plnění. Nabude-li následně předmět plnění třetí osoba, povinnost vydat bezdůvodné obohacení na ni s předmětem bezdůvodného obohacení nepřechází, neboť odpovědnostní závazkový vztah z bezdůvodného obohacení vzniká podle zákona jen mezi tím, kdo se bezdůvodně obohatil, a tím, na jehož úkor bezdůvodné obohacení vzniklo . Pokud byl dovolatel vnitřně srozuměn s tím, že J. Š. obdrženou kupní cenu převedl na žalovanou, nebo pokud se domníval, že tato transakce je činěna v jeho prospěch, na výše uvedených závěrech to nemůže nic změnit. Je totiž zřejmé, že pasivní legitimace té které osoby se nemůže odvíjet od nevyjádřených (a nezjistitelných) myšlenkových pochodů osoby, na jejíž úkor k bezdůvodnému obohacení došlo. Konečně, pokud by snad námitka dovolatele, že J. Š. převedl finanční prostředky s jeho souhlasem a vědomím, měla být chápana tím způsobem, že dal J. Š. k převodu finančních prostředků nějaký pokyn nebo že ho k němu zmocnil, jednalo by se o nepřípustnou novotu (srov. §241a odst. 4 o. s. ř.).
Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud v souladu s ustanovením §242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. rovněž zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) i b) a odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž žádnou takovouto vadu neshledal.
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Z důvodů shora uvedených dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí je věcně správné, a proto dovolání bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) zamítl podle §243b odst. 2 o. s. ř. jako nedůvodné.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 4. října 2012
JUDr. Iva B r o ž o v á
předsedkyně senátu