ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.1940.2012.1
sp. zn. 28 Cdo 1940/2012
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce V. T. , zastoupeného JUDr. Janem Malým, advokátem se sídlem Jičín, Denisova 504, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti , sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody ve výši 1.443.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 79/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2011, č. j. 20 Co 327/2011, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 10. 2011, č. j. 20 Co 327/2011, se zrušuje a věc se vrací Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se po žalované domáhal náhrady škody (ušlého zisku) v celkové výši 1.443.000,- Kč, která mu měla vzniknout v důsledku nezákonné vazby.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 15. 3. 2011, č. j. 21 C 79/2007-317, s ohledem na částečné zpětvzetí žaloby řízení v částce 1.107.280,- Kč zastavil, v částce 176.225,- Kč s příslušenstvím žalobě vyhověl a v částce 159.495,- Kč s příslušenstvím nárok žalobce zamítl. Soud prvního stupně vzal za prokázané, že žalobce byl dne 21. 12. 1995 vzat do vazby, kterou vykonával až do 28. 6. 1996, přičemž následně bylo trestní řízení proti němu zastaveno (resp. byl zproštěn obžaloby). Na základě provedeného dokazování, zejména znaleckého posudku, soud prvního stupně zjistil, že společnost Europrodukt, v. o. s., jejímž byl žalobce společníkem, musela v důsledku jeho nepřítomnosti v době vazby najmout maximálně tři pracovníky, kteří nahrazovali práci žalobce pro společnost. Další zvýšení výdajů (náklady na pracovníky, jež bezprostředně nenahrazovali práci žalobce, nárůst nákladů za pronájem nebytových prostor a vysoké manko) dle soudu prvního stupně nelze dávat do příčinné souvislosti s vazbou žalobce. Ze znaleckého posudku soud prvního stupně dále zjistil, že průměrný denní hrubý výdělek žalobce činil v roce 1995 927,50 Kč denně. Z této částky vyšel soud prvního stupně při určování výše ušlého zisku za dobu vazby a uznal nárok žalobce jako oprávněný v částce 176.225,- Kč (927,50 Kč * 190 dnů vazby).
K odvolání žalovaného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 10. 2011, č. j. 20 Co 327/2011-357, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že žalobu zamítl. Odvolací soud uvedl, že žalobci by vznikl nárok na náhradu škody ve výši jeho předchozího průměrného výdělku, pouze pokud by v řízení bylo prokázáno, že by společnost Europrodukt, v. o. s., nebýt jeho vazby, vytvořila zisk, z něhož by takový příjem mohl získat. Z tohoto pohledu jsou významné pouze ty náklady, které společnost Europrodukt, v. o. s. vynaložila navíc v důsledku vazby žalobce (tj. pouze náklady na pracovníky nahrazující práci žalobce). Podle závěrů znaleckého posudku by však společnost Europrodukt, v. o. s. nevytvořila zisk ani po jejich odečtení.
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále také „dovolatel“ ) dne 27. 2. 2012 dovolání. Přípustnost dovolání spatřuje dovolatel v §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]. Dovolatel v dovolání polemizuje se závěrem soudů nižších stupňů, dle kterého k nárůstu nákladů na pracovníky, jež bezprostředně nenahrazovali jeho práci, nákladů za pronájem nebytových prostor a k vysokému manku nedošlo v příčinné souvislosti s jeho vazbou. Dovolatel dále nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, dle kterého pokud společnost Europrodukt, v. o. s. nevytvořila zisk, nemohl si ho ani vyplatit. Dovolatel v této souvislosti uvádí, že jako společník společnosti Europrodukt, v. o. s. by měl možnost brát si podnikatelskou odměnu minimálně ve výši mezd tři pracovníků, kteří v době jeho vazby nahrazovali jeho práci.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
C. Přípustnost
Dovolací soud zjistil, že dovolání ze dne 27. 2. 2012 je včasné, podané oprávněnou osobou zastoupenou advokátem a že splňuje formální obsahové znaky předepsané v §241a odst. 1 o. s. ř.
Jelikož dovolatel napadl rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn, je jeho dovolání přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.
D. Důvodnost
1. K námitce týkající se skutkového zjištění, dle kterého k nárůstu nákladů na pracovníky, jež bezprostředně nenahrazovali jeho práci, nákladů za pronájem nebytových prostor a k vysokému manku nedošlo v příčinné souvislosti s vazbou žalobce
Otázka příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím (nesprávným úředním postupem) a vznikem škody je otázkou skutkovou a nikoliv otázkou právní (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 25 Cdo 1870/2009). Její řešení tak zásadně přísluší soudům nižších stupňů. Pokud proto soudy nižších stupňů (resp. soud prvního stupně) po provedení důkazů, především pak znaleckého posudku Ing. Tomáše Kroluppera, doplnění tohoto znaleckého posudku, dalších listinných důkazů a svědeckých výpovědí dospěly k závěru, dle kterého se žalobci nepodařilo prokázat, že k nárůstu nákladů na pracovníky, jež bezprostředně nenahrazovali jeho práci, nákladů za pronájem nebytových prostor (v této souvislosti lze konkrétně odkázat na nejednoznačnou výpověď svědka V. V., srov. protokol o jednání před soudem prvního stupně ze dne 22. 9. 2009, č. l. 133-134) a k vysokému manku nedošlo v příčinné souvislosti s vazbou žalobce, není zásadně na dovolacím soudu, aby tento skutkový závěr přehodnocoval, protože by tím soudům nižších stupňů v rozporu se zásadou volného hodnocení důkazů zakotvené v §132 o. s. ř., jež je projevem ústavního principu nezávislosti soudů podle čl. 82 Ústavy ČR a součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práva a svobod, předepisoval, jak mají prováděné důkazy hodnotit.
2. K námitce týkající se závěru, dle kterého by dovolateli vznikl nárok na náhradu škody, pouze pokud by v řízení bylo prokázáno, že by společnost Europrodukt, v. o. s., nebýt jeho vazby, vytvořila zisk.
Podle §76 obch. zák. v rozhodném znění (tedy ve znění do 31. 12. 2000) veřejnou obchodní společností je společnost, ve které alespoň dvě osoby podnikají pod společným obchodním jménem a ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně veškerým svým majetkem .
Podle §82 obch. zák. v rozhodném znění zisk určený k rozdělení se dělí mezi společníky (veřejné obchodní společnosti) rovným dílem. Podíl na zisku stanovený na základě roční účetní závěrky je splatný do tří měsíců od jejího schválení (odstavec 1). Ztrátu zjištěnou roční účetní závěrkou nesou společníci rovným dílem (odstavec 3).
Veškerý zisk, který veřejná obchodní společnost vykáže, musí být rozdělen mezi společníky, kteří si následně svou část zisku zahrnou jako svůj příjem do vlastních daňových přiznání. U společnosti jako takové se zisk nevykazuje ani nezdaňuje. Jedním z projevů osobní povahy veřejné obchodní společnosti je rovněž povinnost společníků nést její ztrátu. Způsob, jakým společníci veřejné obchodní společnosti snášejí ztrátu společnosti, je přitom zrcadlovým obrazem rozdělování zisku – společnosti vzniká pohledávka za společníky ve výši ztráty a tato pohledávka může být kompenzována pohledávkou společníků na vrácení reinvestovaných podílů na zisku, které byly poskytnuty jako úvěr společnosti (Srov. Pokorná, J. in Pokorná, J., Kovařík, Z. et al. Obchodní zákoník. Komentář. I. díl. Praha: C. H. Beck, 2009. s. 440 an.). Jinak řečeno, hospodářský výsledek veřejné společnosti, lhostejno zda kladný, nebo záporný, je jak z hlediska daňového, tak i hlediska účetního „přenášen“ na její společníky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. 29 Cdo 2548/2008). Je zřejmé, že z pohledu společníků veřejné obchodní společnosti není významné pouze to, zda tato společnost vykáže zisk, nebo ztrátu, ale i jejich konkrétní výše. Čím vyšší zisk totiž veřejná obchodní společnost vytvoří, tím příznivěji se to projeví v majetkové sféře jejich společníků. Naopak čím vyšší ztrátu veřejná obchodní společnost vykáže, tím se to projeví v majetkové sféře jejich společníků negativněji. Závěr odvolacího soudu, dle kterého by dovolateli vznikl nárok na náhradu škody (ušlého zisku), pouze pokud by v řízení bylo prokázáno, že by společnost Europrodukt, v. o. s., nebýt jeho vazby, vytvořila zisk, je proto nesprávný. Dovolateli totiž mohla vzniknout škoda i tím, že společnost Europrodukt, v. o. s. v důsledku jeho vazby vykázala vyšší ztrátu, než by bývala vykázala, pokud by k jeho vazbě nedošlo.
Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud v souladu s ustanovením §242 odst. 3, věty druhé, o. s. ř. rovněž zkoumal, zda řízení netrpí vadami uvedenými v §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) i b) a odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přičemž žádnou takovouto vadu neshledal.
S ohledem na výše uvedené dovolací soud rozsudek odvolacího soudu bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) podle §243b odst. 2, věty za středníkem o. s. ř., zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V dalším řízení je odvolací soud vázán právními názory soudu dovolacího (§243d odst. 1 ve sp. s §226 odst. 1 o. s. ř.). V jeho rámci bude při rozhodování o nákladech řízení brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na internetových stránkách www.nsoud.cz.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 22. listopadu 2012
JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r.
předsedkyně senátu