ECLI:CZ:NS:2011:28.CDO.2154.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 2154/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: Tizia spol. s r.o. , se sídlem v Praze 3, Štítného 388/18, IČ: 25797654, zastoupena JUDr. Petrem Balcarem, advokátem v Praze 1, Revoluční 15, proti žalovanému: Česká republika – Český úřad zeměměřičský a katastrální , se sídlem v Praze 8, Pod sídlištěm 9, o zaplacení 3.150.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 23 C 143/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2011, č. j. 25 Co 396/2010-196, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným byl ve výroku I. potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 29. 7. 2010, č. j. 23 C 143/2009-157, kterým byla žaloba s návrhem, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3.150.000,- Kč s příslušenstvím, zamítnuta. Ve výroku II. rozsudku odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení tak, že k jejich náhradě nemá právo žádný z účastníků.
Ve věci se žalobkyně domáhala zaplacení výše uvedené částky jako náhrady škody, která jí měla být způsobena nesprávným úředním postupem žalovaného, když Katastrální úřad Praha – město neprovedl zápis zástavního práva (vzniklého na základě zástavní smlouvy k nemovitostem dne 22. 7. 1992) k pozemku parc. č. 265/8 v kat. úz. Modřany, obec Praha, který se stal vlastnictvím žalobkyně 30. 5. 2003.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Podle ní má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam; konkrétně má jít o právní otázku související se způsobením škody nesprávným úředním postupem žalovaného, spočívající v absenci zápisu zástavního práva v katastru nemovitostí. Při následné koupi nemovitosti se žalobkyně jako nový vlastník o existenci zástavního práva nemohla dozvědět . Tvrzená škoda u žalobkyně měla vzniknout tím, že musela uhradit obvyklou cenu zástavy zástavnímu věřiteli, aby zástavní právo váznoucí na nemovitosti zaniklo ve smyslu ustanovení §170 odst. 1 písm. e) obč. zák. V dalším textu žalobkyně zrekapitulovala skutkový stav věci, a to včetně namítaných pochybení soudů nižších instancí. Na závěr navrhla zrušení rozhodnutí soudů obou nižších instancí a následné vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaný se k podanému dovolání vyjádřil a navrhl dovolání žalobkyně odmítnout, popř. zamítnout.
Nejvyšší soud shledal, že žalobkyně, zastoupená advokátkou, podala dovolání včas (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání spatřovala v zásadním právním významu napadeného rozhodnutí podle §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř., dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dána, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí ve věci samé má po právní stránce zásadní význam.
Podle §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Nejvyšší soud vzal za prokázané, že mezi účastníky byl zápis zástavního práva k předmětnému pozemku proveden příslušným Katastrálním úřadem 16. 11. 2004 a dne 14. 4. 2006 došlo k jeho výmazu. Žalobkyně, jak sama v dovolání uvádí, uhradila Ing. Š. (správci konkurzní podstaty společnosti Mikrona Týn a.s.) částku ve výši 3.150.000,- Kč dne 21. 3. 2007 - tedy v době, kdy již v katastru nemovitostí nebylo k předmětnému pozemku zástavní právo evidováno.
Dovolací soud věc posoudil též podle ustanovení §157 odst. 1 obč. zák. Podle něj zástavní právo k nemovitým věcem vzniká vkladem do katastru nemovitostí, nestanoví-li zákon jinak. K tomu per analogiam Nejvyšší soud dodává, že zánik zástavního práva je spojován s jeho výmazem z katastru nemovitostí, přičemž v kontextu projednávané věci je zapotřebí vzít v úvahu i princip publicity, tj. dobré víry účastníků v zápis v katastru nemovitostí.
Dovolací soud upozorňuje na skutečnost, že ze smlouvy o narovnání, uzavřené mezi žalobkyní a Ing. Š., dostatečně jasně nevyplývá tvrzený důvod plnění ze strany žalobkyně, tj. úhrada ceny zástavy váznoucí na předmětném pozemku. Ve smlouvě použitá formulace, podle které Ing. Š. předá žalované písemné prohlášení o úhradě ceny věci a zániku zástavního práva, které by mělo váznout na nemovitosti (č. l. 150, str. 2, čl. I. odst. 3 smlouvy o narovnání ze dne 21. 3. 2007), dostatečně nedokládá existenci zástavního práva váznoucího na pozemku v okamžiku plnění. Za této situace není možné nijak dovodit ani existenci příčinné souvislosti mezi případným pochybením žalovaného a vznikem škody na straně žalobkyně.
V případě, že by dovolací instance snad měla dovolacím tvrzením přiznat příslušnou právní relevanci, bylo by současně nutné zohlednit i přiléhavou, ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu. Podle ní nárok na náhradu škody způsobené výkonem veřejné moci může být vůči státu úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit (srov. rozsudek Nejvyššího soudu publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, sv. 4/2011, č. 48).
Na základě výše uvedeného Nejvyšší soud uzavírá, že soud nižší instance věc posoudil správně, v souladu s platnou právní úpravou i ustálenou judikaturou (totéž platí i pro postup a rozhodnutí soudu prvního stupně). Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně jako nepřípustné odmítl (§243b odst. 5 věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
Oproti žalobkyni byl žalovaný v řízení úspěšný a podle §243b odst. 5 a návazných ustanovení o. s. ř. vzniká straně, která dosáhla v dovolacím řízení úspěchu, právo na náhradu nákladů řízení. Vyjádření za stranu žalovanou však bylo sepsáno Ing. V., předsedou jednajícím jménem žalovaného a nikoliv prostřednictvím zástupce, žádné náklady řízení nebyly vyčísleny, a proto bylo o nákladech tohoto řízení rozhodnuto tak, jak ve výroku II. rozsudku uvedeno.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. září 2011
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu