ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.2212.2004.1
sp. zn. 28 Cdo 2212/2004
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Oldřicha Jehličky, CSc. v právní věci žalobce Obec B., zastoupeného advokátem, proti žalovanému L. České republiky, s. p., o určení vlastnictví k pozemkům, vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp.zn. 9 C 15/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2004, č. j. 22 Co 567/2004-145, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 5. 2004, č. j. 22 Co 567/2004-145, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Českých Budějovicích změnil k odvolání žalovaného rozsudkem výše označeným rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 12. 2003, č. j. 9 C 15/2003-109, a to tak, že zamítl návrh na určení, že žalobce je vlastníkem zemědělských resp. lesních pozemků, zapsaných u Katastrálního úřadu v Č., detašované pracoviště v K., na listech vlastnictví č. 60, 3, 10 pro katastrální území S. u B., V. a Z. u O. (podrobnější identifikace viz výrok rozsudku). Na rozdíl od soudu prvního stupně, jenž považoval listiny předložené žalobcem za dostatečný důkaz prokazující stav srovnatelný s přídělem pozemků ve smyslu §2a zákona č. 172/1991 Sb., odvolací soud akcentoval rozhodnutí ministerstva zemědělství z 19. 7. 1948, podle něhož došlo k přídělu pozemků Lesnímu družstvu zemědělců-osídlenců S. Žalobce neprokázal podle odvolacího soudu existenci jiného přídělu předmětných pozemků a pozdější vzdání se přídělu Lesním družstvem, byť ve prospěch žalobce, neznamenalo samo o sobě nabytí vlastnictví nemovitostí žalobcem. Ten byl také v řízení, jako neúspěšná strana, zavázán k náhradě nákladů, vzniklých žalovanému před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Namítl, že lesní družstva osídlenců se většinou vůbec neustavila a jejich tzv. dobrovolná likvidace, provázená vzdáním se přídělu lesních pozemků, jen deklarovala stav, při němž na pozemcích fakticky hospodařily a dříve či později je formálně převzaly obce. Žalobce proto podle vlastního právního názoru dostál požadavkům zákona, pokud jde o přechod pozemků do obecního vlastnictví, a navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný žádal ve svém vyjádření, aby dovolání žalobce nebylo vyhověno.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala ve lhůtě k němu subjektivně oprávněná právnická osoba, zastoupená advokátem (§240 odst.1, §241 odst. 1 občanského soudního řádu – dále „o. s. ř.“). Dovolání bylo přípustné podle §237 odst.1 písm. a/ o. s. ř. a uplatněný dovolací důvod obsahově odpovídal zákonnému dovolacímu důvodu podle §241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř., podle něhož se lze dovolat v případě, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Dovolání je důvodné.
Ještě před vlastním právním posouzením věci považuje dovolací soud za žádoucí rekapitulovat časový sled vydání těch listin čtených k důkazu, jež považuje ve věci za relevantní; jsou jimi
- rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR ze dne 19. 7. 1948, kterým byly mj. předmětné pozemky přiděleny Lesnímu družstvu zemědělců-osídlenců S.;
- oznámení ze schůze Místního národního výboru v S. – sídlo B. ze dne 22. 12. 1948, podle něhož se všichni osídlenci usnesli „založiti obecní lesní družstvo“ a současně se „všichni vzdali družstva“ ve prospěch obce, která měla převzít jeho „řádné vedení“; podobně se pak členové družstva „zřekli přídělu“ pozemků i v zápise ze dne 10. 3. 1949, pořízeném v kanceláři „lesní správy lesního společenstva“ v K.;
- zápis z 31. 12. 1948 vyhotovený Národním pozemkovým fondem, podle něhož přídělce - obec (zkratka MNV přeškrtnuta) S. - přejímá konfiskované (a v zápise rámcově identifikované) lesní pozemky v k. ú. S., V. a Z. (podle zjištění nižších instancí shodné s předmětnými); následovat měla přídělová listina, aby mohlo dojít ke vkladu vlastnického práva do pozemkové knihy;
- sdělení Národního pozemkového fondu ze dne 15. 3. 1949 ministerstvu zemědělství, že fond provedl revizi hospodaření lesních družstev osídlenců s tím, že v příloze sdělení je v rámci kraje Č. uvedeno družstvo v S. mezi těmi, která mají být zrušena a pozemky mají být přiděleny obci S., jež na nich již hospodaří;
- dopis Národního pozemkového fondu z 23. 7. 1949 Místnímu národnímu výboru ve V., že stav pozemkové držby v obci je konečný a že fond ukončil veškeré práce, předcházející přídělu pozemků;
- „důvěrný“ přípis ze dne 28. 7. 1949 Ministerstva zemědělství ČR Svazu lesních společenstev v P., že lesní družstva zemědělců-osídlenců, pokud byla ustavena, v lesech nehospodaří a nejeví o to zájem, přičemž hospodaření je v rukou obcí; navrhuje se proto Svazu likvidace těchto družstev.
Zákon č. 172/1991 Sb. o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí doznal změny zákonem č. 114/2000 Sb., a to mj. vložením ustanovení §2a, upravujícího další případy přechodu nemovitostí do vlastnictví obcí ke dni 1. 7. 2000. Účelem tohoto ustanovení je též umožnit přechod nemovitosti ve vlastnictví ČR do vlastnictví obce s ohledem na takový stav v dřívějším období, kdy byl schválen pro obec jako přídělce přídělový plán (§2a odst. 1 písm. b/ cit. zák.), ale k přídělu – nebo k vydání přídělového plánu – došlo až po 31. 12. 1949 nebo k obojímu dokonce nedošlo vůbec (viz odst. 2 posledně zmíněného ustanovení). Další citovanou novelou připojené ustanovení §2b pak činí obce oprávněnými k nabytí vlastnictví v těch případech, kdy se podílely na vlastnictví lesních družstev k nemovitostem.
Takto doplněná ustanovení zákona č. 172/1991 Sb. nepochybně směřují k nabytí nemovitostí obcemi i tehdy, kdy, byť bez některých formálních podkladů, obce na zemědělských resp. lesních pozemcích do zániku obecní samosprávy (31. 12. 1949) hospodařily. V nyní přezkoumávané věci lze tedy rozhodné skutkové okolnosti posuzovat souhrnně jako stav secundum et intra legem, nikoli praeter legem; oporou je tu především ustanovení §2a odst. 2 zákona č. 172/1991 Sb. ve znění novely č. 114/2000 Sb. Aplikace citovaných předpisů je namístě tím spíše, že žalující obcí (jejím právním předchůdcem) byly pozemky dne 31. 12. 1948 převzaty, aniž by došlo k bezprostřední újmě Lesnímu družstvu zemědělců-osídlenců – to totiž, jak vyplývá z důkazů zde shrnutých pro dobu před uvedeným datem, nebylo ani řádně jako tehdejší subjekt práva založeno (ustavením řídících či kontrolních orgánů, zápisem do rejstříku družstev). Ale i v případě presumpce vzniku družstva by důsledky nebyly jiné: nebylo by možno opomenout vzdání se přídělu pozemků jeho členy (ve prospěch obce). Toto právní jednání akceptuje i současná judikatura (srov. R 41/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a jeho relevance se dá dovodit i z ustanovení §5 odst. 2 dekretu presidenta republiky č. 28/1945 Sb. (o osídlení zemědělské půdy tam vyjmenovaných nepřátel státu) o přípustnosti dispozice přídělce s přidělenou půdou.
Předmětné pozemky tedy přešly ke dni 1. 7. 2000 do vlastnictví žalobce; z důkazních zjištění nižších instancí lze učinit i závěr, že se tato právní skutečnost vztahuje na pozemky ve všech vyjmenovaných katastrálních územích.
Dovolací soud proto napadený rozsudek zrušil a věc vrátil podle §243b odst. 2, odst. 3 věty první o. s. ř. odvolacímu soudu k dalšímu řízení. V tomto řízení, v němž bude nižší instance vázána právním názorem dovolacího soudu, se rozhodne též o nákladech dovolacího řízení.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. října 2004
JUDr. Ludvík D a v i d , CSc., v.r.
předseda senátu