ECLI:CZ:NS:2008:28.CDO.2261.2006.1
sp. zn. 28 Cdo 2261/2006
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D. v právní věci žalobce: V. P., zastoupen advokátem, proti žalované: Č. t., za vedlejší účasti na straně žalované: Č. p., a. s., o zaplacení 400.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 11 C 547/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze z 26. 9. 2005, sp. zn. 28 Co 238/2005-56, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze z 26. 9. 2005, č. j. 28 Co 238/2005-56
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
A. Předchozí průběh řízení
Žalobce se domáhal náhrady škody (újmy) na zdraví, včetně ušlého zisku, způsobené dne 1. 5. 2005 úrazem při natáčení provozovaném žalovanou televizí, kde měl žalobce provést kaskadérský výkon na koni – nájezd na koních dvou rytířů proti sobě, ve snaze zasáhnout se navzájem dřevcem. Žalobce uvedl, že při pátém nebo šestém nájezdu (tj. na nájezdové ploše, ještě před oblastí řízeného pádu) se jeho kůň polekal prolétnuvšího sáčků či kusu papíru a odskočil na stranu. Žalobce pádem z koně utrpěl vážný úraz a následně ztrátu příjmů, neboť nájezdová plocha v místě pádu byla pokryta jen nedostatečnou vrstvou směsi písku a pilin, ačkoli podle žalobcova požadavku (učiněném tři týdny před natáčením) měla žalovaná posypat natáčecí plochu směsí pilin a písku ve vrstvě 30 cm a v rozměrech 60m x 20 m, tedy jak v oblasti řízeného pádu, tak na nájezdové ploše.
Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozhodl mezitimním rozsudkem z 11. 1. 2005, č. j. 11C 547/2003-29 tak, že žaloba na náhradu škody je co do základu po právu. Vzal za prokázané, že ačkoli i „[v nájezdové ploše] měl být povrch řádně upraven“ (str. 2 rozsudku), žalovaná takovou úpravu neučinila, čímž porušila §415 obč. zák. („Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.“), a tedy způsobila žalobci protiprávně škodu (zranění pádem na nedostatečně kyprý povrch), kterou je povinna nahradit na základě §420 odst. 1 obč. zák. (Nebyla prokázána absence škůdcova zavinění, §420 odst. 3 obč. zák., ani žalobcova spoluvina, §441 obč. zák.)
Městský soud v Praze jako soudu odvolací rozsudkem z 26. 9. 2005, č. j. 28 Co 238/2005-56, rozsudek soudu prvního stupně změnil, tak že se žaloba zamítá. Uvedl, že „pokud se jedná o přípravu terénu, sám žalobce […] netvrdil, na rozdíl od svědka, že by terén v místech tzv. řízených pádů nebyl vysypán podle jeho požadavků“ (str. 4 rozsudku). Navíc k pádu došlo mimo místo řízených pádů (tj. mimo místo, kde se měli setkat proti sobě jedoucí rytíři s dřevci) náhodou, tj. odskočením koně, aniž by se prokázalo, že k odskočení došlo úlekem z okolo letícího předmětu („jako bezprostřední příčina pádu žalobce [se] jeví […] nedostatečná pozornost ve vztahu k pohybům koně“ – str. 5 rozsudku). Odvolací soud uzavřel, že žalované nelze vytýkat porušení povinnosti předcházet škodám podle §415 obč. zák., „a to právě s ohledem na skutečnost, že se jednalo o provedení kaskadérského výkonu“ (tamtéž), přičemž žalovaná prevenční povinnost splnila „tím, že sjednala výkon kaskadéra, aby zabránila škodě na zdraví
u herců, resp. u osob, které nemají výcvik k takové činnosti, tedy provedla speciální opatření směřující k odvracení škod, jak dosvědčují praktické zkušenosti“ (tamtéž).
B. Dovolání a vyjádření k němu
Proti rozsudku Městského soudu podal žalobce dovolání z důvodů nesprávného právního posouzení (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) a nedostatku opory skutkových zjištění v provedeném dokazování (§241a odst. 3 o. s. ř.). V dovolání namítal, že příčinou úrazu byl pád z koně zapříčiněný jeho úlekem v důsledku pohybu osob na natáčecí ploše nebo vletěním sáčku či papíru a nikoli nedostatečné pozorností žalobce, jak dovodil odvolací soud. Dále namítal nedostatečné vysypání nájezdové plochy, jímž žalovaný porušil prevenční povinnost (§415 obč. zák.) a způsobil žalobci zranění po pádu z koně.
Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto, neboť žalovaná neporušila ustanovení §415 obč. zák. (obecná prevenční povinnost) a žalobce neunesl důkazní břemeno, pokud jde o naplnění předpokladů pro vznik nároku na náhradu škody podle
§420 odst. 1 obč. zák.
C. Přípustnost dovolání
Dovolací soud nejprve zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou (srov. §250a o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem a splňuje formální obsahové znaky předepsané §241a o.s.ř.
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně.
D. Důvodnost dovolání
I. K námitce příčin pro splašení koně
Dovolací soud se ztotožnil s námitkou brojící proti skutkovému závěru odvolacího soudu o tom, že příčinou pádu byla žalobcova nepozornost, v tom směru, že uvedené skutkové zjištění nemá podle obsahu spisu jakoukoli oporu v provedeném dokazování. Navíc odvolací soud neuvedl, na základě jakého důkazu k takovému závěru dospěl a ani neprovedl žádné dokazování (srov. §213 odst. 2 o. s. ř. a povinnost odvolacího soudu opakovat dokazování, má-li učinit odlišná skutková zjištění). Lze tedy uzavřít, že dovolací důvod uvedený v §241a odst. 3 o. s. ř. (tj. že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování) je dán, neboť odvolací soud dospěl ke skutkovému závěru, které z provedených důkazů ani přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly najevo.
II. K námitce posypu nájezdové plochy
1. Námitka je důvodná, neboť odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně, aniž by se jakkoli vypořádal se závěrem, na kterém byl rozsudek soudu prvního stupně založen, totiž že žalovaná byla povinna posypat v dostatečné vrstvě nejen plochu řízených pádů, ale i plochu nájezdovou (kde spadl žalobce). Uvedená povinnost měla žalované zřejmě vzniknout z ujednání se žalobcem či z požadavků okolností (kamenitost terénu) a zvyklostí (obvyklá opatření při natáčení, např. proti náhodnému splašení koně), promítajících se do vzniku konkrétní prevenční (ochranné) smluvní povinnosti, resp. do naplnění předpokladů §415 obč. zák. vzhledem ke konkrétní situaci.
2. Jinými slovy, odvolací soud posoudil věc po právní stránce neúplně, a tedy nesprávně, jestliže povinnost k náhradě škody a priori vyloučil (odkazem na ničím neodůvodněnou nepozornost žalobce ve chvíli, kdy došlo k úleku a úskoku koně), aniž se zabýval stěžejní otázkou (na které byl navíc založen prvostupňový rozsudek), zda žalovaná posypat nájezdovou plochu měla, anebo neměla.
3. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že závěr odvolacího soudu o splnění prevenční povinnosti, a to sjednáním kaskadéra za účelem předejít škodě na zdraví herců, je pro daný spor bezpředmětný, neboť předmětem sporu jsou nikoli povinnosti žalované vůči hercům, nýbrž jen a pouze vůči konkrétnímu žalobci – kaskadérovi. Stejně tak skutečnost, že se jednalo o provedení kaskadérského výkonu, nemůže sama
o sobě odůvodnit závěr, že žalované nelze vytýkat nesplnění jejích povinností. Nelze totiž připustit, aby šlo k tíži kaskadéra riziko, měl-li mu na základě smlouvy (podle okolností konkretizované dodatečnými ujednáními, pokyny, jsou-li závazné, zvyklostmi nebo zavedenou praxí stran), resp. §415 obč. zák., předejít provozovatel natáčení, např. provedením preventivních opatření. Konkrétní rozsah a kvalita takových opatření musí odpovídat okolnostem a zvyklostem, neplyne-li ze vztahu mezi stranami zvýšený nebo (připouští-li to dobré mravy) snížený standard.
4. Za této situace dospěl dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí spočívá i na neúplném a tím nesprávném právním posouzení, a že je tedy dán dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Z důvodů shora uvedených, dovolací soud bez jednání (§243a odst. 1 o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil.
Soudy nižšího stupně jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§243d odst. 1, první věta za středníkem a §226 o.s.ř.).
V dalším řízení bude brán zřetel i na náklady dovolacího řízení (§243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 5. srpna 2008
JUDr. Iva Brožová, v. r.
předsedkyně senátu