ECLI:CZ:NS:2004:28.CDO.2543.2003.1
sp. zn. 28 Cdo 2543/2003
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc. a soudců JUDr. Ireny Hladíkové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobkyně E. V., zastoupené advokátem, proti žalované Ing. H. B., o vydání nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp.zn. 6 C 240/92, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.7.2003, č.j. 8 Co 1287/2003-686, ve znění opravného usnesení ze dne 2.9.2003, č.j. 8 Co 1287/2003-702, takto:
I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.7.2003, č.j. 8 Co 1287/2003-686, ve znění opravného usnesení ze dne 2.9.2003, č.j. 8 Co 1287/2003-702, se zrušuje v části, kterou byl zamítavě změněn rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27.3.2003, č.j. 6 C 240/92-645, ohledně vydání další ideální jedné čtvrtiny tam označených nemovitostí, a to v rozsahu ideální jedné osminy tam označených nemovitostí, a dále se zrušuje v části, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ohledně zaplacení soudního poplatku a náhrady nákladů řízení, a věc se vrací v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
II. Dovolání se zamítá v části, kterou byl napaden rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3.7.2003, č.j. 8 Co 1287/2003-686, ve znění opravného usnesení ze dne 2.9.2003, č.j. 8 Co 1287/2003-702, kterým byl zamítavě změněn rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27.3.2003, č.j. 6 C 240/92-645, ohledně vydání další ideální jedné čtvrtiny tam označených nemovitostí, a to v rozsahu ideální jedné osminy tam označených nemovitostí.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích, ve znění opravného usnesení, výše označeným byl zamítavě změněn rozsudek Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 27.3.2003, č.j. 6 C 240/92-645, v jeho odvoláním napadené části, kterou žalované bylo uloženo vydat žalobkyni další ideální jednu čtvrtinu nemovitostí: budova čp. 2/II. v J. na stavební parcele č. 3 o výměře 354 m2, pozemek stavební parcela č. 3 o výměře 354 m2, pozemek parcela č. 4 o výměře 117 m2, vše zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 337 pro obec a k.ú. J., a ohledně ideální jedné čtvrtiny vydávaných nemovitostí byl rozsudek soudu prvního stupně v jeho odvoláním napadené části potvrzen. Současně byl rozsudkem odvolacího soudu změněn rozsudek soudu prvního stupně o zaplacení soudního poplatku a náhradě nákladů řízení v návaznosti na poměr úspěšnosti účastníků ve věci.
Odvolací soud změnil částečně odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně ve věci vycházeje z názoru (rozdílně od soudu prvního stupně, který pasivní věcnou legitimaci žalované vztahoval k celým nemovitostem), že „věcí vydání schopnou“ podle §5 zákona č. 87/1991 Sb. (dále „zákona o mimosoudních rehabilitacích“) je ideální polovina sporných nemovitostí vzhledem k rozsahu zákonného podílu žalobkyně jako oprávněné osoby, a ve vztahu k tomuto podílu je nutno také posuzovat vydání nemovitostí žalovanou jako povinnou osobou podle §4 odst. 2 zákona o mimosoudních rehabilitacích. Pokud je žalovaná povinnou osobou k vydání ideální poloviny sporných nemovitostí jako celku, pak ve vztahu k zákonnému podílu žalobkyně jako oprávněné osoby (ideální polovina) je povinna vydat žalobkyni pouze ideální čtvrtinu sporných nemovitostí.
Proti rozsudku odvolacího soudu, v části, kterou byl změněn rozsudek soudu prvního stupně, podala žalobkyně dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. a dovolací důvod uplatňuje podle §241a odst. 2 písm. b/ a odst. 3 o.s.ř. Závěry odvolacího soudu nejsou správné a nemají ani oporu v provedeném dokazování. Ve výzvě z 18.7.1991 požadovala dovolatelka, jménem svým a své sestry, vydání celých nemovitostí, a to bez ohledu na důvody nabytí svých podílů.V podání žaloby u soudu se dovolatelka domáhala vydání poloviny nemovitostí, rovněž bez ohledu na důvody nabytí jednotlivých podílů nemovitostí žalovanou. Dovolatelce měla být tedy vydána ideální polovina nemovitostí, neboť ve výzvě požadovala vydání celé nemovitosti a v žalobě ideální polovinu nemovitostí, která jí také byla soudem přiznána. Dovolatelka navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu bylo zrušeno v části napadené dovoláním, a věc vrácena v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací zjistil, že dovolání podala v dovolací lhůtě k němu oprávněná osoba, zastoupená advokátem (§240 odst. 1, §241 odst. 1 občanského soudního řádu).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu (dále o.s.ř.).
Dovolací důvod podle §241a odst. 3 o.s.ř., že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, dovolatelka blíže neodůvodnila. Ve spojení se svými argumenty směřujícími k uplatnění dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci pouze zmiňuje výzvu z 18.7.1991, podanou žalobu a závěry soudu. Odvolací soud vycházel v napadeném rozhodnutí i z listinného důkazu výzvou z 18.7.1991, který soud prvního stupně provedl v souladu s §129 odst. 1 o.s.ř. Žaloba a závěry soudu jsou obsahem spisu, přičemž je navíc pojmově vyloučeno, aby zejména v prvním případě šlo o skutková zjištění. Takto tvrzený dovolací důvod neshledal tedy dovolací soud důvodným.
Dovolání je však částečně důvodné podle §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá nebo správně určil právní normu na zjištěný skutkový stav, tuto normu však nesprávně interpretoval.
Připustil-li dovolací soud dovolání podané proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu podle §237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., přezkoumával správnost právního posouzení věci v celém rozsahu vzhledem k části předmětu řízení napadené dovoláním; vázán zjištěným skutkovým stavem, do kterého není oprávněn zasahovat.
Ohledně splnění zákonných předpokladů pro uplatnění restitučního nároku žalobkyně (mimo dovoláním napadený rozsah vydání nemovitostí) odkazuje dovolací soud na odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Dovolací soud se ztotožňuje i s právním posouzením rozsahu aktivní věcné legitimace žalobkyně. Věcí, která má být vydána (§5 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích), je i spoluvlastnický podíl na věci, jež byla před odnětím státem v podílovém spoluvlastnictví oprávněných osob. Oprávněná osoba může z důvodu podílového spoluvlastnictví sama uplatnit jen nárok na vydání spoluvlastnického podílu (srovnej stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15.7.1993, Cpjn 50/1993, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1993, číslo 34, str. 118(252)). Osobám odvozujícím nárok na vydání věci z poměru k původním spoluvlastníkům odňaté věci se nemůže dostat více, než činil podíl jejich právního předchůdce, a to ani tehdy, jestliže zbylí původní spoluvlastníci, případně další oprávněné osoby uvedené v §3 odst. 4 zákona o mimosoudních rehabilitacích, nárok na vydání věci neuplatnily (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11.3.1998, sp. zn. 23 Cdo 374/98, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek, ročník 1999, číslo 32). Dovolatelka je tak oprávněnou osobou podle §3 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích, vzhledem k ideální jedné šestině sporných nemovitostí jako původní vlastnice a oprávněnou osobou podle §3 odst. 2 písm. e/, nyní odst. 4, zákona o mimosoudních rehabilitacích, vzhledem k ideálním dvěma šestinám sporných nemovitostí jako dítě zemřelého sourozence původního vlastníka (tety K. Š. - zemřelé bezdětné, bez manžela a bez zanechání závěti). Žalobkyně je tedy aktivně legitimována k vydání ideální jedné poloviny sporných nemovitostí. Ohledně druhé ideální poloviny sporných nemovitostí přicházely v úvahu jako osoby oprávněné, ve světle výše uvedené judikatury, osoby odlišné od dovolatelky, jak rovněž podrobně odůvodnily soudy nižších instancí.
Žalovaná nabyla ideální jednu čtvrtinu sporných nemovitostí jako dědický podíl po matce, ideální jednu čtvrtinu darem od bratra a ideální jednu polovinu darem od otce, přičemž rodiče žalované nabyli nemovitosti od státu v rozporu s tehdy platnými předpisy. Žalovaná není tedy povinnou osobou (§4 odst. 2 zákona o mimosoudních rehabilitacích – a contrario) vzhledem k ideální jedné čtvrtině sporných nemovitostí, kterou nabyla darem od svého bratra, který nenabyl spoluvlastnický podíl bezprostředně od státu (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.12.1997, sp.zn.3 Cdon 372/96), a ze stejných důvodů je povinnou osobou vzhledem k ideální jedné polovině nemovitostí, kterou nabyla darem od otce. Potud se dovolací soud rovněž ztotožňuje s právními závěry odvolacího soudu.
Ve vztahu k dědickému podílu po matce však dovolací soud poukazuje na výše citované stanovisko Nejvyššího soudu č. 34/1993. Převodem ve smyslu ustanovení §4 odst. 2 (in fine) zákona o mimosoudních rehabilitacích není míněn případ nabytí věci děděním. Na takového nabyvatele však přechází povinnost zemřelé osoby do výše nabytého dědictví (popřípadě do výše toho, co bylo získáno z nabytí věci od státu v rozporu s tehdy platnými předpisy nebo na základě protiprávního zvýhodnění). Tyto důsledky dědění, vyložené ve stanovisku Nejvyššího soudu a respektované nadále judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14.3.2000, sp.zn. 28 Cdo 273/99), odvolací soud pominul. Důsledkem je nesprávně vymezený rozsah přisouzeného vydání ideálního podílu nemovitostí. V tomto spočívá napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm.b/ o.s.ř.).
Odvolací soud správně posoudil podstatu zjišťování rozsahu pasivní věcné legitimace žalované - od předmětu vydání podle §5 odst. 1, zákona o mimosoudních rehabilitacích, (ideální jedna polovina sporných nemovitostí, k jejichž vydání je dovolatelka aktivně věcně legitimována) se musí následně odvíjet i polovina rozsahu pasivní věcné legitimace žalované jako povinné osoby vzhledem k celku. Jak je výše vyloženo, je žalovaná pasivně věcně legitimována jako povinná osoba podle §4 odst. 2, zákona o mimosoudních rehabilitacích, k vydání ideální jedné poloviny sporných nemovitostí jako celku vzhledem k takto nabytému podílu darem od otce a k vydání ideální jedné čtvrtiny sporných nemovitostí jako celku, když v tomto rozsahu na ni přešla povinnost její zemřelé matky. K předmětu vydání (ideální jedna polovina) je pak nutno podíly k vydání ze strany žalované vždy dělit dvěma. Pokud odvolací soud pominul ideální jednu čtvrtinu podílu k vydání ze strany povinné osoby vzhledem k celku (podíl nabytý na základě dědictví), pak ve vztahu k vydávané ideální jedné polovině rozhodl nesprávně v rozsahu ideální jedné osminy nemovitostí.
Není rozhodné, jak dovolatelka koncipovala výzvu k vydání, případně žalobu, nýbrž v jakém rozsahu je uplatněný nárok důvodný. Skutečnosti sdělované v dovolání nejsou tak právně relevantní.
Dovolací soud nezjistil, že by řízení bylo postiženo některou z vad uvedených v ustanovení §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a/ a b/, a odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 o.s.ř.) a rozhodnutí odvolacího soudu bylo přezkoumáno pouze z pohledu uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci a posuzování otázky, zda rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování.
Z důvodu částečně nesprávného právního posouzení věci dovolací soud částečně napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2 a odst. 3, věta první o.s.ř.). Jinak posoudil dovolací soud dovolání jako nedůvodné (nezatížené vadou podle namítaného dovolacího důvodu a částečně spočívající na správném právním posouzení věci), a proto dovolání částečně zamítl (§243b odst. 2, věta před středníkem o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný. Odvolací soud rozhodne dále i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího, a o zaplacení soudního poplatku podle poměru úspěšnosti účastníků ve věci.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 25. srpna 2004
JUDr. Ludvík David, CSc., v.r.
předseda senátu