ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.2749.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 2749/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce: F. J. , zastoupen Mgr. Františkem Klímou, advokátem v Českých Budějovicích, náměstí Přemysla Otakara II. 123/36, proti žalovanému: Pozemkový fond ČR , se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, zastoupen JUDr. Milenou Volouškovou, advokátkou v Praze, Václavské náměstí 21, za účasti vedlejších účastníků na straně žalovaného: 1) B. Š. , 2) Ing. F. Š., CSc. , 3) Ing. J. V. , všichni zastoupeni JUDr. Josefem Šťastným, advokátem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, o uložení povinnosti učinit výzvu k nabídce kupní ceny zemědělských pozemků, vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 8 C 146/2006, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 3. 2011, č. j. 6 Co 2731/2008-283, takto:
I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
III. Žalobce je povinen zaplatit vedlejším účastníkům na straně žalovaného 1) až 3) na nákladech řízení o dovolání částku 3.870,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jejich společného zástupce JUDr. Josefa Šťastného, advokáta v Horažďovicích.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích výše označeným byly ve výroku I. změněny výroky I., III. a IV. rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 25. 9. 2008, č. j. 8 C 146/2006-175, tak, že byl zamítnut návrh, aby žalovanému byla uložena povinnost podle §7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb. vyzvat žalobce k nabídce kupní ceny zemědělských pozemků (specifikovány ve výroku rozsudku odvolacího soudu), které žalovaný nabídl k prodeji veřejnou nabídkou pozemků určených k prodeji podle §7 zákona č. 95/1999 Sb. uveřejněnou žalovaným dne 1. 2. 2006, a to ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud dále změnil výrok III. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady řízení před soudem prvního stupně ve výši 13.825,- Kč (výrok II. rozsudku odvolacího soudu); týž soud změnil výrok IV. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobce je povinen zaplatit České republice soudní poplatek z návrhu ve výši 1.000,- Kč (výrok VI. rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku III. rozsudku odvolací soud určil, že vedlejší účastníci nemají právo na náhradu nákladů před soudem prvního stupně; ohledně nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a vedlejšími účastníky odvolací soud určil, že k jejich náhradě ve výši 32.728,80 Kč je povinen žalobce (výrok V. rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku IV. rozsudku odvolací soud uložil žalobci povinnost zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení, a to ve výši 29.520,- Kč.
Odvolací soud ve věci rozhodoval již dříve, a to rozsudkem ze dne 22. 1. 2009, č. j. 6 Co 2731/2008-206, který byl Nejvyšším soudem dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2369/2009, zrušen a vrácen tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud v něm byl zavázán právním názorem dovolací instance, která odvolacímu soudu uložila v dalším řízení zvážit problematiku výkladu §7 odst. 8 zákona č. 95/1999 Sb. Odvolací soud se měl zaměřit na požadovaný souhlas obchodní společnosti s uplatněním přednostního práva jejího společníka ke koupi konkrétního pozemku, resp. na rozsah takového souhlasu, jakož i na další související otázky. Zejména tedy zvážit v těchto souvislostech, zda je skutečně reálné, aby byl po zániku původní společnosti ZEFA Nová Pec, s. r. o. vyžadován souhlas dalších dvou nástupnických společností, když předmětné pozemky leží v katastrálním území, k němuž má „blíže“ jen jedna z nástupnických společností. Je skutečností, že projekt rozdělení původní společnosti byl doplněn až po jejím zániku. Výstupy tohoto projektu však podle všeho odpovídají tomu způsobu rozdělení, který by ve vztahu k poloze pozemků přicházel v úvahu. Je tedy otázkou, zda postup Pozemkového fondu, byť jsou mu vytýkány právní vady, nebyl jediným reálným řešením celé věci. Odvolací soud v dalším řízení měl brát v úvahu též skutečnost, že vedlejší účastníci na straně žalované jsou (minimálně to lze říci o Ing. Š.) majetkově zainteresováni na právních úkonech Pozemkového fondu; je zde otázkou, zda a u kterého subjektu, vůči nimž Pozemkový fond s nemovitostmi disponoval, je možno předpokládat z hlediska znalosti celé situace i z hlediska časového případnou dobrou víru jako nabyvatele pozemků.
Poté, co Nejvyšší soud ve věci rozhodl a vrátil ji k dalšímu řízení odvolací instanci, sdělila právní zástupkyně žalovaného, že předmětné pozemky již nejsou ve vlastnictví žalovaného Pozemkového fondu ČR, ale vedlejšího účastníka na straně žalovaného 2) Ing. Šimka.
Předmětem řízení je návrh žalobce, aby byla žalovanému uložena povinnost podle §7 odst. 4 zákona č. 95/1999 Sb. vyzvat žalobce k nabídce kupní ceny zemědělských pozemků (specifikovány ve výroku rozsudku odvolacího soudu). Tyto pozemky žalovaný nabídl k prodeji veřejnou nabídkou pozemků dne 1. 2. 2006. Žalobce podal následně v zákonné lhůtě žádost o koupi těchto zemědělských pozemků. Žalovaný však žádosti žalobce nevyhověl, jelikož společnost ZEFA Nová Pec, s. r. o. uplatnila v souladu §7 zákona č. 95/1999 Sb. přednostní právo na koupi předmětných pozemků. Společnost ZEFA Nová Pec s. r. o. je jedním z právních nástupců (spolu se společností ZEFA Volary s. r. o. a ZEFA Zbytiny s. r. o.) zaniklé společnosti ZEFA spol. s r.o. (zánik dne 7. 5. 2004), která měla pozemky v nájmu. Schválený projekt rozdělení společnosti ZEFA spol. s r. o. ze dne 9. 4. 2004, jehož vyhotovení předcházelo zániku společnosti, však neobsahoval určení přechodu práv a povinností z nájemních smluv (nejen) k předmětným pozemkům. Toto určení obsahovalo až doplnění tohoto projektu společností ZEFA Nová Pec s. r. o. po zániku původní společnosti.
Odvolací soud v nyní posuzovaném rozhodnutí vyslovil názor, že není reálné jiné řešení než to, že ve smyslu §7 odst. 8 zákona č. 95/1999 Sb. postačuje souhlas jedné ze tří nástupnických obchodních společností, a to té, v jejímž katastrálním území se předmětné pozemky nacházejí. Zákonný požadavek tak byl splněn, když Ing. Š. měl takový písemný souhlas od společnosti ZEFA Nová Pec s. r. o. po rozdělení původní společnosti ZEFA spol. s r. o. Odvolací soud se též ztotožnil s argumentací Ing. Š., který poukázal na to, že zákon neobsahuje žádné konkrétní ustanovení typu „je-li obchodních společností více, musí dát všechny souhlas“; podle názoru odvolacího soudu byla nepochybně aktivně legitimována k udělení souhlasu podle §7 odst. 8 zákona č. 95/1999 Sb. společnost ZEFA Nová Pec s. r. o. Takový souhlas soud považuje za dostačující, přičemž se mělo jednat o jediné reálné řešení věci. Pokud jde o realizaci projektu rozdělení majetku společnosti, která nastala až po zániku původní společnosti, došlo tímto postupem podle soudu ke konvalidaci případných právních vad a ačkoliv se Ing. Š. mohl dozvědět o tom, že projekt je realizován po zániku původní společnosti, nemohla být jeho dobrá víra jako nabyvatele pozemků narušena, když se mohl logicky domnívat, že souhlas společnosti, v jejímž katastrálním území se pozemky nacházejí, by měl být dostačující. Odvolací instance tak poté, co shledala postup žalovaného při řešení vzniklé situace jako jediný možný, tedy zákonný, návrh žalobce zamítla ve shora uvedeném rozsahu.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Dovodil přípustnost dovolání pro diformitu rozsudků soudu prvního stupně a soudu odvolacího a jako důvod dovolání označil nesprávné právní posouzení věci. V rámci vylíčení dovolacího důvodu tvrdil, že souhlas od všech tří nástupnických společností mohl být bez problémů dán, když všechny existují, jsou ovládanými osobami ve smyslu obchodního zákoníku a ovládající osobou je právě Ing. Š. Jako nesprávnou označil úvahu odvolacího soudu ohledně polohy předmětných pozemků, neboť všechny tři nástupnické společnosti sídlí ve stejném sídle v Prachaticích. Žalobce též zpochybňoval dobrou víru Ing. Š. při nabývání pozemků; ten jako ovládající osoba věděl, že projekt rozdělení neobsahoval přechod nájmu. Též nemohly být splněny podmínky přednostního práva ve prospěch Ing. Š. Na závěr dovolání navrhl zrušení rozsudku odvolacího soudu, a to jak ve výroku I. rozsudku, tak i ve výrocích o nákladech řízení.
Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.
K podanému dovolání se vyjádřili vedlejší účastníci na straně žalovaného 1) až 3), a to prostřednictvím svého společného právního zástupce. Předně uvedli, že za rozhodující pro posouzení celé věci považují skutečnost, že předmětné pozemky již nejsou ve vlastnictví žalovaného. Poté dodali, že i nadále trvají na tom, že společnost ZEFA Nová Pec s. r. o. byla oprávněna k udělení souhlasu podle §7 odst. 8 zákona č. 95/1999 Sb. pro svého společníka Ing. Šimka a tento souhlas byl dostačující ve smyslu uvedeného ustanovení. Po vylíčení dalších skutkových okolností případu navrhli dovolání žalobce jako nedůvodné odmítnout, resp. zamítnout.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobce, zastoupený advokátem, podal dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobce dovozoval přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a jako dovolací důvod uvedl nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Dovolací soud po posouzení dovolání, jehož přípustnost je a priori dána zákonem (§237 odst. 1 písm. a) o. s. ř.), dospěl k závěru, že dovolání není důvodné; z pohledu Nejvyššího soudu se navíc jedná v krátké době již o druhé rozhodnutí v téže věci.
Předně Nejvyšší soud odkazuje na svůj rozsudek ze dne 14. 12. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2369/2009 a v něm učiněné – výše též citované – závěry. Odvolací instance, jíž byla věc vrácena Nejvyšším soudem k dalšímu řízení, se ve svém rozhodnutí těmito právními závěry zabývala v dostatečném rozsahu. Na základě skutkových zjištění dospěla k závěru, že postup Pozemkového fondu ČR ve věci byl jediným možným řešením celé situace.
Nejvyšší soud však, bez toho, aby právní závěry odvolací instance dále hodnotil, zejména upozorňuje na skutečnost, že po datu 14. 12. 2010 byly předmětné pozemky převedeny žalovaným na Ing. Š., a není tudíž možné o věci rozhodnout jinak, než dovolání žalobce odmítnout pro zjevnou bezdůvodnost. Žalobní petit ve věci zní na uložení povinnosti žalovanému učinit výzvu k nabídce kupní ceny zemědělských pozemků a je tedy nevykonatelný z důvodů již uvedených. Žalobce se v probíhajícím řízení již nemůže domáhat uložení povinnosti žalovanému, jelikož ten již vlastníkem pozemků není (pozn.- ověřeno též z veřejně přístupné evidence katastru nemovitostí, dostupné na webových stránkách www.cuzk.cz ).
Dovolací soud proto podle §243b odst. 1 a 6 o. s. ř. dovolání žalovaného jako zjevně bezdůvodné odmítl.
Úspěšnému žalovanému vzniklo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. V rámci řízení o dovolání však žalovanému žádné náklady nevznikly a proto bylo o nákladech dovolacího řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným rozhodnuto tak, jak je uvedeno shora ve výroku II. usnesení.
Úspěšným vedlejším účastníkům na straně žalovaného, zastoupeným společným zástupcem JUDr. Josefem Šťastným vzniklo podle §243c odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř. právo na náhradu nákladů, vynaložených v řízení o dovolání. Tyto náklady představovala odměna za jeden úkon právní služby, a to za písemné vyjádření k dovolání. Výchozí sazba odměny tu činila 9.000,- Kč, a to podle §8 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění vyhlášky č. 277/2006 Sb., krácená dvakrát o polovinu za jediný úkon v řízení a odmítnutí dovolání (§14 odst. 1, §15, §18 odst. 1 cit. vyhl.) na 2.250,- Kč. Po zvýšení sazby odměny o 30 % z důvodu zastupování v řízení více účastníků ve stejné věci (§19a cit. vyhl.) činí základ odměny částka 2.925,- Kč. Po přičtení 300,- Kč režijního paušálu (§13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb.) a 20 % DPH činila konečná výše nákladů dovolacího řízení 3.870,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. února 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc., v. r.
předseda senátu