ECLI:CZ:NS:2012:28.CDO.3189.2011.1
sp. zn. 28 Cdo 3189/2011
ROZSUDEK
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: JUDr. S. B. , zastoupena JUDr. Karlem Polákem, advokátem v Kutné Hoře, Lorecká 465, proti žalované: M. S. , zastoupena Mgr. Janem Vodičkou, advokátem v Kladně, Váňova 3180, o zaplacení 1.086.264,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 21 C 155/2004, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2011, č. j. 22 Co 148/2011-93, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 5. 2011, č. j. 22 Co 148/2011-93, se ve výrocích I. a III. ruší a věc se v uvedeném rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze výše označeným (výrok I.) byl výrok II. rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 23. 11. 2010, č. j. 21 C 155/2004-64, ve věci samé, změněn tak, že žaloba byla zamítnuta. Ve výroku II. rozsudku odvolacího soudu byl změněn výrok V. rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalované se neukládá zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 soudní poplatek ve výši 43.540,- Kč. Odvolací soud ve výroku III. rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit náklady odvolacího řízení ve výši 152.695,- Kč ve prospěch žalované.
Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1.086.264,- Kč s příslušenstvím. Žalovaná uzavřela s žalobkyní, resp. společností INTER MODEX, spol. s r. o., dne 14. 6. 2002 kupní smlouvu, na základě které se žalovaná zavázala převést na žalobkyni vlastnické právo k pozemkům parc. č. 429/2 a 429/3, ležících v kat. území Ch. u P., okres P. – z. a žalobkyně se zavázala zaplatit za ně sjednanou kupní cenu. Vlastnictví k pozemkům žalovaná prokázala rozhodnutím Okresního soudu v Berouně ze dne 8. 6. 2000, č. j. D 423/2000-64, Nd 149/2000, o vypořádání dědictví po zemřelém A. S. Dne 17. 6. 2002 nastaly právní účinky vkladu vlastnického práva společnosti INTER MODEX, spol. s r. o. k těmto pozemkům do katastru nemovitostí. Dne 15. 11. 2004 však bylo vydáno rozhodnutí Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu Praha – západ, na základě kterého bylo určeno vlastnictví V. K. k pozemku parc. č. 429/2, v kat. úz. Ch. dříve podle pozemkových knih části pozemku č. 86 (právní moc rozhodnutí dne 26. 11. 2004). V. K. uplatnil u Okresního pozemkového úřadu Praha (nyní Ministerstvo zemědělství, Pozemkový úřad Praha – západ) dne 8. 12. 1992 nárok na vydání předmětného pozemku, a to jako synovec S. S. (po úmrtí otce – bratra S. S. dne 27. 12. 1981); V. K. je oprávněnou osobou podle ustanovení §4 odst. 2 písm. e/ zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Na základě těchto skutečností byl jako vlastník předmětného pozemku zapsán do katastru nemovitostí V. K. V důsledku uvedeného žádá žalobkyně po žalované vrácení kupní ceny pozemku, resp. vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1.086.264,- Kč s příslušenstvím, neboť žalovaná smlouvu uzavřela, ačkoliv nebyla vlastníkem předmětného pozemku.
Soud prvního stupně návrhu žalobkyně vyhověl a uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 1.086.264,- Kč, včetně příslušných úroků z prodlení (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně). Odvolací soud výrok II. rozsudku soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl (spolu se změnou nákladového výroku V. rozsudku soudu prvního stupně).
Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Přípustnost dovolání vyvozovala z diformity rozsudků obou nižších instancí a jako důvod dovolání označila nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem. Žalobkyně argumentovala tím, že žalovaná v kupní smlouvě výslovně prohlásila, že na předmětném pozemku neváznou žádné právní vady; k pozemku však byl uplatněn nárok na jeho vydání a podle ustanovení §5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb. nemohl být pozemek převáděn povinnou osobou na třetí osoby. Z těchto skutečností dovodila žalobkyně neplatnost kupní smlouvy (§37 odst. obč. zák., resp. §575 obč. zák.) a na straně žalované vznik bezdůvodného obohacení ve výši kupní ceny pozemku. Proto navrhla zrušení výroku I. rozsudku odvolacího soudu, v důsledku toho též změnu na něm závislého výroku o nákladech řízení, a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání vyjádřila prostřednictvím svého právního zástupce a navrhla dovolání zamítnout a přiznat náhradu nákladů dovolacího řízení žalované.
Nejvyšší soud zjistil, že žalobkyně, zastoupená advokátem, podala dovolání v zákonné lhůtě (§240 odst. 1, §241 odst. 1 o. s. ř.). Žalobkyně dovozovala přípustnost dovolání z ustanovení §237 odst. 1 písm. a), odst. 3 o. s. ř. a dovolací důvod byl uplatněn podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.
Nejvyšší soud shledal dovolání, které splňuje podmínku §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., tj. diformitu rozsudků soudů obou nižších instancí, přípustným.
Nejvyšší soud shledal dovolání žalobkyně též důvodným.
Podle ustanovení §135 odst. 1 o. s. ř. je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Podle odst. 2 téhož ustanovení otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.
Pro rozhodování v projednávané věci přicházejí s ohledem na citované ustanovení v úvahu tato rozhodnutí:
1. rozhodnutí Okresního soudu v Berouně o projednání dědictví po zemřelém A. S. (pozn.: A. S. nabyl pozemek na základě dodatečného projednání dědictví po S. S. v roce 1995, sp. zn. D 526/95; o ostatním majetku byla S. S. pořízena závěť) ze dne 8. 6. 2000, č. j. D 423/2000-64, Nd 149/2000, na jehož základě se stala vlastníkem pozemku parc. č. 429/2 (sporný pozemek) žalovaná;
2. rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu ze dne 15. 11. 2004, č. j. PÚ-R-822/92/VI-50/04/BED (právní moc 26. 11. 2004), kterým byl v důsledku uplatnění návrhu na vydání pozemku podle zákona č. 229/1991 Sb. určen vlastníkem téhož pozemku V. K.
Ve věci tak došlo k souběhu dvou pravomocných rozhodnutí státních orgánů, přičemž právě v mezidobí jejich vydání – 14. 6. 2002 – byla uzavřena kupní smlouva o převodu předmětného pozemku mezi žalovanou jako prodávající a společností INTER MODEX, spol. s r. o. jako kupující.
Nejvyšší soud konstatuje ve shodě se závěry soudu prvního stupně a rozhodnutím Ministerstva zemědělství, Pozemkového úřadu, že pouze neprovedením zápisu do evidence nemovitostí (v roce 1965; pozn. předmětný pozemek nebyl ke dni úmrtí S. S. v jejím vlastnictví, protože vlastnictví k němu přešlo na čs. stát na základě nabídky bezplatného odevzdání majetku ke dni 13. 7. 1965) došlo k nesrovnalosti, ač vlastníkem pozemku se stal stát . Proto nemělo dojít k dodatečnému projednání dědictví po zemřelém A. S. v rozsahu, v jakém bylo určeno vlastnictví předmětného pozemku ve prospěch žalované.
Nejvyšší soud uzavírá, že nemůže být pochybnost o oprávněnosti nabytí předmětného pozemku do vlastnictví V. K. v důsledku úspěšně uplatněného restitučního nároku. Ve světle těchto skutečností rozhodnutí Okresního soudu v Berouně o projednání dědictví po zemřelém A. Srbovi ze dne 8. 6. 2000, č. j. D 423/2000-64, Nd 149/2000, neobstojí v části o dědění pozemku parc. č. 429/2 .
Podle občanskoprávní zásady nemo plus iuris ad alium transferre potest quam ipse habet (nikdo nemůže převést na jiného více práv, než kolik sám má) není platný převod takového práva, kterým převádějící platně nedisponuje. Pokud žalované vlastnické právo k předmětnému pozemku nesvědčilo, je kupní smlouva z části, ve které je prodáván pozemek parc. č. 429/2, ležící v kat. úz. Ch. u P., neplatná ex tunc (§37 odst. 2 obč. zák.). K platnosti právního úkonu se totiž vyžaduje, aby jeho obsah byl možný. Je-li předmětem právního úkonu plnění, které nelze poskytnout, nelze mu přiznat právní závaznost.
V důsledku výše uvedených závěrů shrnuje Nejvyšší soud následovně:
Žalobkyně, resp. úpadce INTER MODEX, spol. s r. o. v likvidaci, od roku 2004 předmětný pozemek nevlastní, ačkoliv na něj podle kupní smlouvy uzavřené s žalovanou v roce 2000 mělo vlastnické právo k pozemku přejít. Za koupi pozemku zaplatila společnost sjednanou kupní cenu, která jí měla být žalovanou vrácena v důsledku konstatování částečné neplatnosti kupní smlouvy.
Žalovaná se nikdy nestala vlastníkem předmětného pozemku. Přesto pozemek na společnost INTER MODEX, spol. s r. o. převedla a obdržela sjednanou kupní cenu. V důsledku částečné neplatnosti kupní smlouvy je žalovaná povinna částku vrátit žalobkyni jako správkyni konkurzní podstaty úpadce INTER MODEX, spol. s r. o. v likvidaci. Pokud tak doposud neučinila, vzniklo na její straně bezdůvodné obohacení podle ustanovení §451 obč. zák., které je povinna vrátit straně oprávněné.
V. K. je oprávněným vlastníkem předmětného pozemku na základě úspěšně uplatněného restitučního nároku. Ve věci tak není v ničem povinen ve vztahu ani k jedné ze stran sporu.
Nejvyšší soud proto zrušil rozsudek odvolacího soudu jako věcně nesprávný a věc mu vrátil věc k dalšímu řízení (§243b odst. 2 věta za středníkem, odst. 3 o. s. ř.).
Odvolací soud, kterému je věc vrácena k opětovnému projednání, bude postupovat v souladu s výše řečenými a závaznými právními názory Nejvyššího soudu (§243d odst. 1 a návazná ustanovení o. s. ř.). Odvolací soud též znovu rozhodne o nákladech řízení, k jejichž úhradě byla tímto soudem zavázána žalobkyně; proto byl zrušen, kromě výroku I. o věci samé, též jeho nákladový výrok III.
O nákladech řízení o dovolání bude rozhodnuto v dalším průběhu řízení.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 8. srpna 2012
JUDr. Ludvík D a v i d, CSc.
předseda senátu