ECLI:CZ:NS:2014:28.CDO.3358.2013.1
sp. zn. 28 Cdo 3358/2013
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Rakovského a soudců JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., a Mgr. Petra Krause, o dovolání dovolatelů: a) MUDr. Z. J., B., b) Ing. T. O., T., c) Ing. M. O., B., a d) MUDr. J. O., B., zastoupených JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem, 602 00 Brno, Slovákova 11, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 15Co 288/2012, vydanému v právní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20C 147/2006 (žalobců: a) MUDr. Z. J., B., b) Ing. T. O., T., c) Ing. M. O., B., a d) MUDr. J. O., B., zastoupených JUDr. Petrem Schlesingerem, advokátem, 602 00 Brno, Slovákova 11, proti žalovaným: 1) Statutárnímu městu Brno, IČ 4499 2785, 601 67 Brno, Dominikánské náměstí 1, a 2) České republice – Státnímu pozemkovému úřadu ČR, IČ 0131 2774, 130 00 Praha 3, Husinecká 1024/11a, o spoluvlastnictví k nemovitostem, řešeném již rozhodnutím pozemkového úřadu), takto:
I. Dovolání dovolatelů se o d m í t a j í .
II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení o dovolání.
Odůvodnění:
O žalobě žalobců, podané u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20C 147/2006 bylo rozhodnuto rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 17. 2. 2012, jímž byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhajících se, aby byl rozhodnutím soudu nahrazen výrok, označený I., rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Brno ze dne 1. 4. 2006, zn. 3271/92/1-RN, tak, že MUDr. Z. J. je co do ideálních 3/6, dále Ing. T. O. co do ideální 1/6, a také Ing. M. O. co do ideální 1/6, jakož i MUDr. J. O. co do ideální 1/6 vlastníkem pozemků parc. č. 5317/2, 5318/2, 5319, 5320/2, 5318/3 a 5321/2 v katastrálním území B. (obec B.), dříve označených v pozemkové knize jako č. 3339 a č. 3340 v katastrálním území V. B. Dalším výrokem (označeným II.) uvedeného rozsudku soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobců, domáhajících se, aby byl rozhodnutím soudu nahrazen výrok II. rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Brno ze dne 1. 4. 2006, zn. 3271/92/1-RN, tak že MUDr. Z. J. je co do ideálních 3/12, dále Ing. T. O. co do ideální 1/12, jakož i MUDr. J. O. co do ideální 1/12 vlastníkem pozemků parc. č. 5300/5, 5304, 5304/3, 5306/2, 5307/2, 5308/2, 5303, 5305, 5300/4, 5301/2, 5302/4, 5304/1, 5306/4, 5301/4, 5302/3, 5304/4, 5306/3, 5307/3, 5308/1, 5309/2 a 5310/1 v katastrálním území B. (obec B.), dříve označených v pozemkové knize jako č. 3324, 33263 327 a 3328 v katastrálním území V. B. O nákladech řízení bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O odvolání žalobců proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 3. 2013, sp. zn. 15Co 288/2012. Tímto rozsudkem odvolacího soudu byl rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 17. 2. 2012, č. j. 20C 147/2006-244, potvrzen v odvoláním napadeném výroku, označeném I. V odvoláním napadeném výroku II. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn jen tak, že se zamítá žaloba, kterou se žalobci domáhali rozhodnutí, že se výrok označený II. rozsudku soudu prvního stupně nahrazuje v celém rozsahu tak, že MUDr. Z. J. je k ideálním 3/12, dále Ing. T. O. k ideální 1/12, také Ing. M. O. k ideální 1/12, jakož i MUDr. J. O. k ideální 1/12 vlastníkem pozemků parc. č. 5300/5, 5304/2, 5304/3, 5306/2, 5307/2, 5308/2, 5303, 5300/4, 5305, 5302/4, 5304/1, 5306/4, 5301/4, 5302/3, 5304/4, 5306/3, 5307/3, 5308/1, 5309/2 a 5310/1 v katastrálním území B. (obec B.), dříve označených v pozemkové knize jako č. 3324, 3326, 3327 a 3328 v katastrálním území V. B. Bylo také odvolacím soudem rozhodnuto, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které vydání tohoto rozsudku předcházelo (§212 a §212a občanského soudního řádu) a potvrdil jej podle ustanovení §219 občanského soudního řádu s tím, že změna výroku II. rozsudku soudu prvního stupně byla provedena pouze z důvodů administrativní chyby v označení parcel.
Odvolací soud uváděl, že soudnímu řízení předcházelo řízení u Pozemkového úřadu Brno, v němž bylo vydáno rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Brno ze dne 11. 4. 2006, č. j. 3271/92/1-RN, že MUDr. Z. J., Ing. T. O., Ing. M. O. a MUDr. J. O. nejsou vlastníky každý ideální ¼ pozemku parc. č. (PK) 3339 a 3340 v katastrálním území V. B. a že nejsou ani vlastníky každý 1/8 pozemků parc. č. 3324, 3326, 3327 a 3328 v katastrálním území V. B. a že nemají nárok na náhradu podle §11 ani podle §16 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě). Šlo o pozemky, které přešly na stát – MěstNV Brno na základě nabídky dobrovolného převodu nemovitostí ze dne 21. 4. 1960, učiněné MUDr. M. N., rozenou K., později provdanou K. Tato nabídka byla přijata dne 29. 9. 1960, kdy bylo darující sděleno ze strany finančního úřadu Městského národního výboru v Brně, že nabídka byla jménem státu přijata. Přijetí nabídky daru se týkalo jen nemovitostí ve vlastnictví MUDr. N., které se nacházely v katastrálním území Š.; nabídka darování pozemků v rekreační oblasti Brněnské přehrady v katastrálním území V. B. byla odborem bývalého Okresního národního výboru Brno – venkov přijata, a to bez podmínek. Od uvedené nabídky daru orgány státu dovozovaly své vlastnické právo k nim.
Vzhledem k těmto uvedeným skutečnostem, vycházejícím ze zjištění učiněných v tomto soudním řízení, odvolací soud nepokládal za opodstatněný názor žalobců, pokud svůj nárok na vydání uvedených nemovitostí odvozovaly od majetku zemřelého B. K., pozůstalého manžela MUDr. M. K., dříve N., která zemřela dne 24. 6. 1978, když B. K. pak zemřel dne 28. 2. 1981.
Odvolací soud proto „za použití ustanovení §219 občanského soudního řádu rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil s tím, že částečná změna výroku, označeného II., rozsudku soudu prvního stupně byla provedena pouze z důvodů administrativních chyb v označení parcel“.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto, jak odvolací soud uváděl, v souladu s ustanoveními §224 odst. 1 a §142 odst. 1 občanského soudního řádu.
Rozsudek odvolacího soudu byl dne 8. 4. 2013 doručen advokátu, který žalobce v tomto řízení zastupoval, a dovolání ze strany žalobců bylo dne 7. 5. 2013 předáno na poště k doručení soudu prvního stupně, tedy ve lhůtě stanovené v §240 odst. 1 občanského soudního řádu. Dovolatelé navrhovali, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 12. 3. 2013 (sp. zn. 13Co 288/2012 Krajského soudu v Brně) a aby věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Uvedení dovolatelé mají za to, že je jejich dovolání přípustné podle ustanovení §237 občanského soudního řádu a jako dovolací důvod uplatňovali, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 1 občanského soudního řádu).
Dovolatelé namítali, že odvolací soud věcně nesprávně a v rozporu s hmotným právem i se skutkovým stavem posoudil otázku v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nevyřešenou, totiž kdy, ve které době k převzetí nemovitosti (t. j. v daném případě pozemků podle PK parc. č. 3339 a 3340 v katastrálním území V. B.) dochází, děje-li se tak bez právního důvodu. Dovolatelé argumentují tím, že v daném případě jim byla Technickou a zahradní správou města Brna dne 14. 12. 1978 sdělováno, že uváděné pozemky v katastrálním území V. B. nelze považovat za pozemky převzaté státem a původní vlastnice MUDr. Marie N. – K. byla vyzvána k uzavření písemné smlouvy, kterou by své nemovitosti předala čs. státu. Součástí návrhu tu byly i výpisy z tehdejší evidence nemovitostí (z listu vlastnictví č. 736 pro katastrální území V. B.) ze dne 6. 11. 1978, na nichž byly MUDr. M. N. a A. M. zapsány jako rovnodílné podílové spoluvlastnice pozemků (tehdy v užívání socialistické organizace) parc. č. 3324, 3326, 3327 a 3328 a z listu č. 739 pro katastrální území V. B., na němž byla MUDr. M. N. zapsána jako vlastnice pozemků (tehdy v užívání socialistické organizace) parc. č. 339 a 3340. Podle názoru dovolatelů šlo o „účelovou kamufláž pocházející až z roku 1979, kdy se stát rozhodl převzít předmětné nemovitosti do svého vlastnictví bez právního důvodu“. Dovolatelé tedy mají za to, že tu stát převzal nemovitosti bez právního důvodu ve smyslu ustanovení §6 odst. 1 písm. p) zákona č. 229/1991 Sb. až po 14. 12. 1978, a to z vlastnictví zákonného dědice MUDr. M. K. – jejího pozůstalého manžela B. K., který se stal vlastníkem předmětných nemovitostí dnem 24. 6. 1978 (v důsledku úmrtí MUDr. M. K. – dříve N.). Proto jsou dovolatelé toho názoru, že v této právní věci jsou oprávněnými osobami podle §4 odst. 2 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb. (a MUDr. Z. J. je oprávněnou osobou podle ustanovení §4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.).
Ve vyjádření žalovaného Statutárního města Brna k dovolání dovolatelů bylo uvedeno, že by tomuto dovolání nemělo být vyhověno. V dovolání sice dovolatelé uváděli, že se odvolací soud v daném případě zabýval řešením otázky hmotného práva, která údajně v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, ale ve skutečnosti uvádějí pouze nepřihlížení soudu ke skutkové otázce, že „v roce 1978 stát prostřednictvím Technické a zahradní správy města Brna vyzval MUDr. M. N. k podpisu smlouvy na pozemky, o něž jde v tomto řízení, a dále i k nepřihlížení k hospodářské smlouvě o převodu správy majetku v roce 1979“. Těmito skutkovými okolnostmi se však odvolací soud ve svém rozsudku ze dne 12. 3. 2013 zabýval (na str. 7) a vypořádal se s nimi. Je třeba pokládat za správný závěr odvolacího soudu, že k přechodu nároku na vydání pozemků tu došlo už v roce 1960, a dovolatelé tak nejsou oprávněnými osobami ve smyslu zákona o půdě.
Ve vyjádření Státního pozemkového úřadu (právního nástupce původního žalovaného Pozemkového fondu ČR) k dovolání dovolatelů bylo uvedeno, že toto dovolání není důvodné, když odvolací soud v této právní věci na základě dostatečného zjištění skutkového stavu posoudil správně věc i po právní stránce.
Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění dotčeném novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb., účinnou od 1. 1. 2013.
Přípustnost dovolání dovolatelů proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení §237 občanského soudního řádu, podle něhož je přípustné dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo měla-li být dovolacím soudem již vyřešená právní otázka posouzena v konkrétním případě jinak.
Podle ustanovení §241a odst. 1 občanského soudního řádu lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V daném případě šlo o posouzení toho, zda k přechodu nemovitostí, o něž jde v tomto řízení, došlo některým ze způsobů předvídaných v ustanovení §6 zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě). Odvolací soud tu dospěl na základě zjištění, provedených v tomto řízení, k závěru, že v tomto případě se tak stalo podle ustanovení §6 odst. 1 písm. p) zákona č. 229/1991 Sb. převzetím nemovitostí bez právního důvodu, nikoliv s m l o u v o u o darování nemovitostí, byť i se to stalo podle nabídky o darování, která byla, jak bylo doloženo,, přijata MěNV v Brně v r. 1960 ohledně pozemků parc. č. 5317/2, 5318/2, 5319, 5320/2, 5318/3 a 5312/2 v katastrálním území B., zatím co přijetí nabídky dalších pozemků v katastrálním území Š. ze strany Okresního národního výboru Brno – venkov nebylo v tomto řízení plně doloženo.
Odvolací soud byl dále toho názoru, že nebylo ohledně tvrzení žalobců doloženo, že by nemovitosti, o něž jde v tomto řízení (nebo některé z nich), přešly na stát až po úmrtí B. K. (zemřelého dne 28. 2. 1981), tedy manžela MUDr. M. K. (dříve N.), zemřelé dne 24. 6. 1978, která již v roce 1960 učinila uvedenou nabídku darování nemovitostí. Odvolací soud byl toho názoru, že v tomto soudním řízení nebylo ničím doloženo, že by žalobci tu byli oprávněnými osobami ve smyslu ustanovení §4 odst. 1 a 2 zákona č. 229/1991 Sb.
Odvolací soud měl při svém rozhodování na zřeteli jak ustanovení §6 odst. 1 písm. h) zákona č. 229/1991 Sb. (podle něhož budou oprávněným osobám vydány nemovitosti, které přešly na stát nebo na jinou právnickou osobu v důsledku smlouvy o darování nemovitosti uzavřené v tísni), tak i ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., že oprávněnými osobami jsou i fyzické osoby pro případ úmrtí původní oprávněné osoby v tomto ustanovení uvedené co do nemovitostí, které přešly na stát.
Také měl odvolací soud na zřeteli ustanovení §6 odst. 1 písm. p) zákona č. 229/1991 Sb., že oprávněným osobám podle tohoto zákona budou vydány i nemovitosti, které přešly na stát v důsledku jejich převzetí bez doloženého právního důvodu, o čemž byl i v publikované judikatuře zaujat právní závěr, že plněním bez právního důvodu jsou nejen případy, u nichž právní důvod nebyl dán od počátku, ale i plnění, jehož právní důvod později odpadl (srov. např. č. 34/1993, str. 118 (252) Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, vydávané Nejvyšším soudem).
Rovněž měl odvolací soud na zřeteli ustanovení §250g občanského soudního řádu, že zamítl-li soud žalobu podanou podle ustanovení §244 a §246 občanského soudního řádu, zůstává žalobou napadené rozhodnutí správního orgánu nedotčeno.
V rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 12. 3. 2013 (sp. zn. 15Co 288/2012 Krajského soudu v Brně) nedošlo tedy k žádnému řešení právní otázky hmotného nebo procesního práva, při němž by se odvolací soud odchýlil od znění ustanovení §4 odst. 1 a 2, §6 odst. 1 písm. h) i p) zákona č. 229/1991 Sb. (zákona o půdě), ani od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu s aplikací těchto hmotněprávních ustanovení, ale ani k odchýlení od slovního znění ustanovení a rozhodovací praxe dovolacího soudu při aplikaci ustanovení §250g občanského soudního řádu. Nešlo tu tedy o odlišné řešení právní otázky aplikace již uvedených kogentních ustanovení §6 odst. 1 písm. h) i p) zákona č. 229/1991 Sb., jakož i ustanovení §4 odst. 1 a 2 zákona č. 229/1991 Sb., a ani ustanovení §250g občanského soudního řádu.
Za těchto uvedených okolností, vyplývající z obsahu spisu Městského soudu v Brně sp. zn. 20C 147/2006, nezbylo tedy dovolacímu soudu než přikročit podle ustanovení §243c odst. 1 a §243f odst. 4 občanského soudního řádu k odmítnutí dovolání dovolatelů (předloženého dovolacímu soudu k rozhodnutí dne 9. 10. 2013), a to jako dovolání nepřípustného (srov. §237 občanského soudního řádu).
Dovolatelé nebyli v řízení o dovolání úspěšní a dalším účastníkům řízení v tomto řízení o dovolání doložené náklady řízení nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně dne 26. února 2014
JUDr. Josef Rakovský
předseda senátu